Praha - Podle údajů společnosti UNICEF je na celém světě nuceno pracovat přes 250 milionů dětí. Dlouhodobě je nejhorší situace v Asii a Africe. Jen v Indii je jako dětský dělník označeno přes 115 milionů dětí, ze kterých většina nikdy nechodila do školy. 12. červen byl ustanoven jako Mezinárodní den proti dětské práci. Společnost Člověk v tísni proto dnes zahájila kampaň Stop dětské práci, která má oslovit především spotřebitele a zákazníky obchodních řetězců. Právě v nich se totiž často prodává zboží vyrobené dětmi.
Kampaň společnosti Člověk v tísni zahájil ministr školství Ondřej Liška. „Z pasti chudoby nejen ve světě, ale i u nás, se lze dostat jedině tím, že děti získají mnohem lepší perspektivu než jejich rodiče a cesta k tomu vede přes vzdělání,“ uvedl. Za závažný problém Liška považuje také to, že dvě třetiny dětí, které jsou ve světě nuceny pracovat, jsou dívky.
Počet dětí, které místo školní docházky pracují, je alarmující i v Latinské Americe a Africe. Expertka na pedagogiku ze společnosti Člověk v tísni Irena Konečná se proto v Etiopii zaměřuje hlavně na vzdělávací projekty a stavbu škol: „Školy jsou často vzdálené i několik hodin cesty a rodiče tak raději nechávají děti doma, aby se podíleli na pracích v zemědělství.“ Ze sbírky postavme školu v Africe už jen v Etiopii vyrostlo pět škol.
Novodobé otroctví
70 procent „dětských dělníků“ pracuje na polích, v rodinných farmách a plantážích. „Čím větší je chudoba země, tím více dětí je nuceno pracovat,“ potvrdila koordinátora projektu Stop dětské práci Sylva Táborská. Například v Číně nejsou případy novodobého otroctví ničím výjimečným a potvrzují to i čínská státní média. „Až deset procent dětí zde místo školní docházky pracuje,“ doplnil zpravodaj ČRo1 Robert Mikoláš.
Čínské zákony práci dětí mladších 16 let sice zakazují, ale jsou neustále porušovány. Ilegální zaměstnávání umožňuje i nedostatečná kontrola především menších rodinných podniků a neregistrovaných firem, kterým jde především o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisků. Jedna z posledních afér se objevila v souvislosti s chystanou olympiádou, na kterou vyráběly některé upomínkové předměty v továrnách právě děti.
Podle Mikoláše je jedním z důvodů i státní politika jednoho dítě: „Mnohé rodiny mají dvě děti, to druhé ovšem ilegálně. Nemá plná práva, není zapsáno v matrice a tím nemá nárok na bezplatnou školní docházku. Rodiče nemají na vzdělání dost peněz a děti tak už od útlého věku pracují. Zaměřují se na ně i vyhledávači levné pracovní síly.“
Dětská práce zahrnuje všechny formy práce, které jsou vykonávány dětmi mladšími 14 let a jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu.
