Praha - Tradice oslav svatého Mikuláše není žádnou českou specialitou. Památku středověkého biskupa z turecké Myry si připomíná většina evropských národů, každý ale po svém. Všechny spojuje pochůzka vlídného muže s plnovousem, mitrou a berlou, jehož doprovází anděl s pekelníkem. Společně odměňují malými dárky všechny děti, které byly v předchozím roce hodné, ty zlobivé zas vyjdou naprázdno, nebo je nemine výprask od Mikulášova pekelného pomocníka.
V křesťanském kalendáři připadá svátek svatého Mikuláše na 6. prosince, kdy světec z Malé Asie ve čtvrtém století údajně zemřel. Zkouškou celoročního chování ratolestí je ale tradičně už předvečer jeho svátku. Kult světce se postupně rozšířil do celé Evropy i světa a dnes je Mikuláš patronem třeba řady profesí a řemesel, především studentů, námořníků, obchodníků, lékárníků, notářů a advokátů.
Regionální rozdíly v mikulášské tradici:
- Mikulášovým nejčastějším pomocníkem bývá čert, kterého si svatý Mikuláš údajně ochočil. V Rakousku, Bavorsku, Chorvatsku nebo v Maďarsku se po Mikulášově boku objevuje jeho strašidelnější obdoba zvaná Krampus.
- V Česku a na Slovensku Mikuláše a čerta běžně doprovází i anděl, v Polsku někdy Sněhová vločka.
- V Rakousku Mikuláše doprovází také anděl. Nosívá velkou knihu, v níž jsou zaznamenány všechny činy hodných i zlobivých dětí. Někde nechybí takzvaný guatseltrager, tedy nosič sladkostí. Tento starý muž vláčí koš s dobrotami. Mnohé rakouské děti a i někteří dospělí jsou zvyklí stavět své vysoké boty před dveře, aby je Mikuláš do rána naplnil ovocem, oříšky a čokoládou.
- V Německu chodí nejčastěji trestat zlobivé děti místo pekelníka pacholek Ruprecht (Knecht Ruprecht) s řetězy a metlami. Postava zlého protějšku hodného Mikuláše má však v německých zemích řadu lokálních variací.
- Originálního společníka má nizozemský a vlámský Sinterklaas, kterého doprovází Černý Petr (Zwarte Piet). Připomíná maurského služebníka, jehož si v minulosti s oblibou pořizovali španělští šlechtici a bohatí kněží na špinavou práci.
- Ve frankofonní části Belgie chodí s Mikulášem Taťka rákoska (Pere Fouettard), ve Švýcarsku zase vousatá postava v dlouhé černé kápi zvaná Schmutzli.
Původní smysl mikulášského průvodu byl ale odlišný
Mikulášova tradiční úloha spočívala v zahánění zlých magických sil ze světa, těm se totiž právě za dlouhých předvánočních nocí nejvíc daří. Mikulášova družina měla také zajistit, aby se příští rok vydařil. Její členové proto museli vysoko skákat, aby narostlo vysoké obilí, a křičet, aby byl plodný dobytek i hojná úroda.
Místo Mikuláše se ale místy objevovala také Mikuláška, tedy Mikulášova matička. Kárala děti za neposlušnost a nabádala je k úctě ke starším lidem, zejména pak k rodičům. Připomínala dětem důležitost pravidelného modlení. Bývala přísnější než Mikuláš a také nosívala málokdy dárky. Místo dárků a sladkostí nadělovala spíše metlou.
