„Praha bude daleko příjemnější město, pokud zdravě zkombinuje současnou architekturu a historické stavby,“ říká v rozhovoru pro web ČT24 urbanista Martin Barry, ředitel neziskové architektonické organizace reSITE o komplexu budov u Masarykova nádraží. Central Business District minulý týden představila skupina Penta. Budovy navrhlo architektonické studio nedávno zemřelé slavné britské architektky iráckého původu Zahy Hadid.
Jaký máte na komplex plánovaný u Masarykova nádraží názor?
Je příliš brzo na to komentovat estetickou stránku budov. Měli bychom se zaměřit na to, jak soubor staveb pozvedává urbanistické vlastnosti města a jak může zlepšit městské prostředí v okolí budov.
Město je soubor staveb. Prostory mezi nimi mají vliv na život lidí, zatímco materiál formy architektury samotné tolik ne. Je to už skoro 20 let, kdy si naposledy privátní investor najal mezinárodně proslulého architekta, aby navrhnul a postavil víceúčelovou budovu v Praze – tedy od doby, co stojí Tančící dům.
Můj názor je, že bylo na čase. Praha bude daleko příjemnější město, pokud bude zdravě kombinovat současnou architekturu vedle historických staveb.
A váš dojem z navržené stavby?
Budova evokuje neústupnost, připomínající historické využití pozemku pro železnici, a zároveň eleganci, která je mostem do 21. století. Lokace budovy – na lemu nejužšího centra města – má potenciál stát se přemostěním mezi centrem, Žižkovem a Karlínem.
Zoufale potřebujeme hezčí spojení mezi náměstím Republiky a Florencí. Budova Zahy Hadid je takovým pojítkem. Nezbytným a ohromujícím.
Ovlivní to ceny pozemků i život v okolí?
Jistě. A mimochodem, to je přirozený běh rozvoje ve městech. Pokud se projdete okolím pozemku Na Florenci dnes, nedá se tvrdit, že by to bylo zvlášť příjemné místo. Investor bude muset pozvednout veřejný prostor v okolí budovy, a v důsledku na tom vydělá město, my všichni a sám investor.
Má podle vás návrh nějaká rizika?
Ano. Ale risk je zisk a neznamená to, že bychom se měli vzdávat velkolepých městských projektů. Úplně každý velký městský development nese rizika.
Ten pozemek je obrovský. Ulice Na Florenci působí delší, než ve skutečnosti je. Dimenze nových budov by měla být rozčleněna do soustavy menších forem, aby spojení mezi Masarykovým nádražím a Florencí nepůsobilo tak opuštěně a chodec se necítil osaměle.
Nové stavební předpisy a Manuál tvorby veřejných prostranství Institutu plánování a rozvoje (IPR) hlavního města Prahy stanovují, jak má být ulice navržena, aby odpovídala lidskému měřítku.
Chybí v Praze stavby tohoto typu?
Ano. Budova navržená Zahou Hadid v přímém sousedství historického centra Prahy dává lidem na vědomí, že se Praha dívá do budoucnosti. Zároveň to odpovídá doporučení IPR v připravovaném novém Metropolitním plánu i stavebním regulacím, které požadují zahuštění městské zástavby víceúčelovými objekty uvnitř města, ne za městem.
Řada místních expertů si stěžuje, že Praha nemá vizi. Tento druh developerského projektu může posloužit jako vzor toho, jak může vedení měst formulovat vizi pro Prahu 21. století, což je něco, co zde očividně a bolestivě schází. A mělo by se to blízce sledovat i z toho pohledu, jak by privátní a veřejný sektor mohly spolupracovat na rozvoji jiných velkých pozemků, jako například Bubny v Praze 7 – Holešovicích.
Je rozpočet kolem 6,5 miliardy korun únosný, nebo přehnaný?
Musíme si uvědomit, že projekt je soustavou budov a městské infrastruktury téměř v samém centru jednoho z nejkrásnějších měst Evropy. Je to neskutečně důležitá lokalita. Projekt navrhlo jedno z nejtalentovanějších studií na světě. Takže to bude drahé. A kromě ceny to bude narážet na neefektivitu české byrokracie.
Z 32 vyspělých, vysokopříjmových zemí OECD je Česká republika na poslední příčce, pokud jde o dobu potřebnou k získání stavebního povolení. Ano, úplně poslední. Když se statistika rozšíří na všechny členské země OECD, bez ohledu na HDP, pak je na tom ČR o něco málo lépe – zaujímá pořadí hned za Djibouti, mezi Tanzanií a Papuou Novou Guineou.
Chce-li Praha obstát v moderní ekonomice, musí se v tomhle ohledu polepšit, to je naprosto nutné minimum. Hlavní město Praha by mělo udělat vše, co se dá, aby zajistilo nekomplikovaný průběh realizace takového projektu. V tomhle světle se suma nezdá adekvátní.
Pracoval jsem na rezidenčních mnohopodlažních budovách na Manhattanu, jejichž stavba spolkla dvakrát tolik peněz. Nemohu se opřít o vlastní expertizu, pokud jde o lokální stavební náklady, ale suma se zdá být naprosto rozumná, když ji poměříme s mezinárodními normami na stavbu velkých developerských projektů.
Trh teď stavebnímu odvětví přeje. Úvěry a stavební půjčky jsou teď prakticky zadarmo. Investor a město by velmi prohloupili, pokud by nestavěli, jak jen rychle to bude možné, za dohledu komunity nad procesem, přirozeně.
Projekt kolem vlakového i autobusového nádraží byl mě být vstupní branou do města. Bude to brána hezká? Bude se zahraničním turistům líbit?
Těžko říct, co se bude líbit turistům. A je to nesprávně položená otázka. Koho zajímá, co ocení turisté? Město se k této otázce uchyluje až příliš často a výsledkem je centrum, které je vyprázdněné, zbavené opravdových obyvatel i obchodů, které by byly užitečné nebo zajímavé. Naopak naplněné turisty z Moskvy a Miami na segwayích.
Pokud se stavba provede řádně, budovy by měly stát i za stovky let. Mají potenciál stát se evropskými ikonami ve městě, které již samo ikonické je. Ať jsou dobře začleněné do struktury města. Ať investor přispěje ke zkvalitnění veřejného prostoru a městského života. Ať je zde vyvážený mix funkcí a využití.
A ujistěme se, že tam bude i kulturní prostor pro místní komunitu. Ujistěme se, že místní obyvatelé oceňují přínos projektu pro jejich město a že se zlepší prostředí pro pěší komunikaci mezi náměstím Republiky a Florencí.
Když se tohle všechno povede, bude to výhra pro všechny. I pro turisty. Měli bychom se spíš ptát, jak mohou tyto budovy přispět ke kulturnímu životu, ekonomické konkurenceschopnosti a udržitelnému rozvoji Prahy.
Martin Joseph Barry (36)
Martin je krajinný architekt z New Yorku a šéf neziskové organizace reSITE, pořádající v Praze významnou mezinárodní konferenci. Donedávna byl partnerem newyorské kanceláře W Architecture. Osm let zde vedl velkolepé krajinářské projekty, jako městská nábřeží, parky, náměstí a univerzitní kampusy po celém světě – ve Spojených Státech, Saúdské Arábii, Číně, SAE, na Haiti, v Kanadě, v Mexiku i v Evropě. Má univerzitní diplom z oborů historie, ekonomie a krajinné architektury. V roce 2016 mu byla udělena prestižní cena ASLA – Americké společnosti pro krajinnou architekturu. Do Prahy se dostal v roce 2011 jako stipendista Fulbrightova programu a ve stejném roce zde založil reSITE. 5. výroční konference reSITE 2016: Města a migrace se uskutečnila 16.-17. června v pražském Foru Karlín. Posláním reSITE je zanechat města v lepším stavu pro příští generace, překlenovat rozestupy mezi městskými samosprávami, architekty, investory, občanskými iniciativami a komunitami a přemýšlet o městském designu s důrazem na obyvatele. www.reSITE.cz
Zaha Hadid a její studio byly po světě velmi známé také „extravagantními“ stavbami. Myslíte, že je toto umírněná verze?
Jak jsem zmínil dříve, více se zaobírám urbanistickými aspekty – propojením napříč železničním traktem, vytvořením příjemné atmosféry na úrovni parteru pro pěší, spojnicí do Karlína a na Florenc. Měřítkem ulice. V tomto ohledu se návrh jeví jako velice dobře promyšlený zásah, není předimenzovaný. Dobře spojuje převládající urbanistické rozvržení Prahy 1 a Prahy 8. I to je chytré.
Upřímně jsem překvapen designem navrhovaných budov. Architektura je promyšlená a rozumná. Nijak extravagantní. Asi by mohly na sebe poutat daleko více, ale dokážu si představit, že to má limity, protože se bavíme o kontextu, kde i „normální“ budovy nedostanou povolení, nebo jsou vystavovány kritice ze strany striktní neo-funkcionalistické komunity. Návrh je moderní a zároveň respektuje kontext. V průběhu procesu navrhování se to ještě hodně změní, ale ty první skici jsou slibné.
Poznámka: Společnost Penta Investments, investor zmiňovaného projektu, je sponzorem neziskové organizace reSITE, kterou Martin Barry řídí. Tento rozhovor vyjadřuje jeho osobní a expertní stanovisko urbanisty.
