Před třiceti lety – 4. října 1991 – přijalo tehdejší Federální shromáždění jednu z nejznámějších polistopadových norem. Takzvaný lustrační zákon měl zabránit, aby se do vysokých funkcí v čele státu, armády, soudů, ale například i v televizi nebo rozhlase dostali bývalí příslušníci nebo spolupracovníci StB, vysocí funkcionáři KSČ nebo Lidových milicí. Přes opakované pokusy o jeho zrušení platí dodnes.
Zákon tehdy projednávali poslanci v přímém přenosu televize tři dny. Podali víc než sto pozměňovacích návrhů.
Už tehdy měl řadu odpůrců. Jejich tehdejší argumenty se objevují dodnes, tedy že nechrání před neoprávněným obviněním a obsahuje princip kolektivní viny. Velká část materiálů StB byla navíc po listopadu 1989 zničena.
Postoje Čalfy a Havla
Obavy z přijetí zákona měl tehdejší premiér federální vlády Marián Čalfa. „Je to zákon, kterým se má zajistit určitá morální očista. Byl bych rád, kdyby se nezvrhla v odplatu,“ řekl 4. října 1991.
Podle prezidenta Václava Havla byl nutný, ale problematický. „To jsou jen a jen interní materiály státní bezpečnosti, které demokratický stát bere jako rozhodující kritérium k posuzování lidí,“ řekl 17. října stejného roku.
Zákon měl platit pět let. Poslanci jeho účinnost ale přes veto Václava Havla nejprve prodloužili o pět let, pak omezení platnosti zrušili úplně. „Není moc dobrým nástrojem vyrovnávání se s minulostí, stejně ti největší viníci uniknou,“ domníval se v červnu 2001 Havel.
Snahy o zrušení neprošly
Norma vyvolala za tři desítky let řadu soudních sporů. Ministerstvo vnitra vydalo skoro 480 tisíc lustračních osvědčení, z toho přes deset tisíc pozitivních. V roce 1992 z ní Ústavní soud vyškrtl kategorie důvěrník a kandidát tajné spolupráce, do nichž StB zařadila i lidi bez jejich vědomí. Opakované snahy hlavně komunistů o zrušení zákona neprošly.
„Chceme legislativní prostor vyčistit od věcí, které tam podle našeho soudu nepatří,“ uvedl v listopadu 2013 předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. Lustrační zákon do legislativy patří dodnes. Od roku 2014 ale negativní osvědčení nemusejí mít členové vlády. Umožnila to doprovodná norma ke služebnímu zákonu.
