Praha – Není v lidských silách obsáhnout všechno encyklopedické vědění světa a informace nestačí pouze zaznamenat – je s nimi potřeba umět i správně pracovat. V Událostech, komentářích to prohlásil americký kulturní antropolog Andrew Lass, letošní laureát „havlovské“ Ceny Vize 97.
ČT24: Když vám zavolali, že dostanete Cenu Vize 97, co vás napadlo?
Netelefonovali mi, to by bylo asi příliš nákladné, protože bydlím ve Spojených státech, takže jsem dostal e-mail. První, co mě napadlo, že to je spam, protože jsem opravdu nic takového nečekal, nechápal jsem, o co jde, a dokonce jsem zprávu chvilku ignoroval. Potom jsem si zjistil, že e-mail nelže – a že dostanu cenu.
ČT24: Váš vztah k Česku je daný tím, že jste tady vyrůstal, byť jako samozřejmě syn amerických rodičů. To je jediný důvod, z čeho vyplývá váš vztah k Československu, dnes k České republice?
To není jediný důvod. Je fakt, že jsem žil ve zvláštním světě, protože jsem se narodil v New Yorku i doma v Dejvicích jsme měli New York, ale venku bylo nejenom Česko, ale přímo komunistické Česko. Protože jsem chodil do českých škol, žil jsem bipolární život. Ale mělo to kromě svých negativních kvalit taky kvality pozitivní – zvládl jsem dva jazyky, dvě kultury, ale taky dva různé pohledy na to, jak věci jsou, nebo nejsou. A když jsem se potom vrátil nebo jsem spíš byl vrácen, protože jsem odtud byl vyhoštěn v roce 1973 společně se svými rodiči zpátky do Spojených států, a pokračoval v univerzitních studiích, tak na jedné straně se mi stýskalo po Česku, a na druhé straně jsem vnímal jiné podmínky výuky, zvlášť teda knihovnictví.
ČT24: U vědomí vašich názorů na evropské a americké školské systémy, měla společnost, která je, řekněme, založená na encyklopedických znalostech, nějaké problémy s knihovnictvím?
Encyklopedický systém fungoval už před encyklopedií, většina lidí ho zná z Ecova Jména růže (a to se odehrává ve středověku – pozn. red.). Mluvíme o monastickém systému knihoven, kde je opravdu vše, ale zároveň zde funguje hierarchický plán a existuje vztah mezi vaší pozicí a přístupem ke knihám. Příkladem je (ne)dostupnost libri prohibiti. Tento problém se zkomplikoval celkem brzy, počátkem 20. století. Do té doby mezi encyklopedisty vládla představa, že je možné vytvořit dvanáctisvazkovou encyklopedii a dobrá škola do dobrého studenta vše natříská. Vzdělaný člověk by měl být podle nich schopen množinu vzdělání obejmout, ale ta množina se čím dál zvětšuje. Dnes navíc nelze vědomosti pouze zapsat do encyklopedie, musíte s nimi umět pracovat, jde o myšlení, nikoli o fakta.
ČT24: A knihovnictví jako takové u nás potřebuje ještě nějakou revizi?
Vaše knihovnictví mělo dobré základy ve, dalo by se jako říci, středověkém modelu a poté i v modelu novodobém. V rámci degradace po druhé světové válce se ale tento základní model zhoršil a během normalizace došlo i k devastaci klasického encyklopedického přístupu v knihovnách; představa, že v knihovně jsou knihy a vy se k nim dostanete, byla mylná, protože většina knih ani nebyla na poličkách, ale v přepravkách mezi poličkami. Americký systém je založen na úplně jiných mechanismech. Je otevřený.
Andrew Lass se narodil roku 1947 v New Yorku, vyrůstal však v pražských Dejvicích, kde se jeho rodiče jako novináři usadili. Po ukončení střední školy vystudoval poblíž Stuttgartu vědeckou fotografii. Později v Praze studoval na FAMU a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na podzim roku 1968 se stal členem Pražské surrealistické skupiny. O pět let později byl se svými rodiči Husákovým normalizačním režimem z Československa vyhoštěn. Doktorát v oboru kulturně-sociální antropologie získal roku 1981 na Massachusettské univerzitě v Amherstu. V roce 1999 byl jmenován profesorem antropologie, kterou vyučuje na Mount Holyoke College v Massachusetts.
