Nenávistné projevy vůči islámu se hojně zaštiťují křesťanskou identitou. Ve skutečnosti už ji lidé ztratili a jde jen o projev jejich nejistoty a osobních zranění, soudí otec Günther Ecklbauer, řeholník řádu Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné. Duchovní původem z Rakouska, který dnes působí ve farnosti Plasy u Plzně, byl hostem Událostí, komentářů. Jako křesťanský misionář žil ve třech zemích s dominancí islámu – v Pákistánu, Libanonu a Egyptě.
Křesťanskou identitu už lidé ztratili. Strach z muslimů pramení z nejistoty, říká kněz a misionář z Pákistánu
9 minut
Günther Ecklbauer: Křesťanskou identitu už lidé ztratili. Setkání s muslimy lze brát jako šanci
„Strach z muslimů je na jedné straně strach z neznáma a potom určitý pocit nejistoty vlastní identity. Vlastně každý z nás má nějaké hluboké zranění a potom určité problémy nebo se člověk cítí ohrožen. To je spouštěč,“ soudí o příčinách nenávistných projevů vůči muslimům v evropských zemích otec Ecklbauer.
Ze své zkušenosti říká, že kontakt a setkání s muslimy je dobré vnímat jako příležitost. „A nemůžeme říci, že problém je dnes stěhování národů (…). Musíme ho brát pozitivně, že v tom je i šance,“ prohlásil duchovní.
Dobrá škola pro Evropana
Günther Ecklbauer má za to, že pro Evropana je dobré zažít si úplně jinou kulturu s úplně jinou logikou. Považuje za zdravé setkat se s lidmi, kteří žijí v nezajištěnosti. Nemají žádné sociální nebo zdravotní pojištění, zažívají velkou nespravedlnost kvůli všudypřítomné korupci, a přesto se umí v životě radovat a být šťastní. „Myslím si to, že je to velká škola pro každého Evropana,“ říká oblát z Plas u Plzně.
Ze tří zemí s převažujícím náboženstvím islámu se podle něj nejhůř žije křesťanům v Pákistánu. Často jsou nevzdělaní a ve společnosti podřadní jako všichni členové nějaké menšiny. Nicméně ke svému náboženství se mohou otevřeně hlásit, žádný trest je za to nečeká.
Günther Ecklbauer se rozhodl podpořit křesťanskou menšinu a poznávat islámský svět mimo jiné proto, aby se mohl podílet na budování mostů mezi oběma vyznáními. Pákistán odpovídal jeho touze žít mezi nejchudšími. „Křesťané mě samozřejmě přijali velice dobře a také muslimové mi zpravidla projevovali docela úctu a respekt,“ vzpomíná.
S muslimy se setkával při zařizování různých záležitostí pro školy, při obchodních jednáních a nákupech pro faru a podobně. „A naši sousedé byli muslimové, tak bylo hodně kontaktu a možností budovat mosty,“ říká misionář dnes.
Je přesvědčen, že šířit evangelium v globální době znamená vytvářet přátelství a jeho prostřednictvím lidem ukazovat podstatu své víry. „Stejně nemá smysl někomu něco cpát, ale hodnoty můžeme a musíme žít. A přijde i na příležitosti. Například v Pákistánu jsem mohl nejvíc kázat muslimům, když se mě někteří snažili přivést na islámskou víru. V těch okamžicích jsem mohl mluvit o tom, co pro mě znamená Kristus a osobní vztah s ním,“ podotkl řeholník a misionář.
