Praha – Před dvaceti lety byla sestavena první vláda bez převahy komunistů od roku 1948. Takzvaná vláda národního porozumění pod vedením Mariána Čalfy měla za úkol nastartovat hospodářskou reformu a dovést zemi ke svobodným volbám. Jak jednání o vládě vypadala, popsal tehdejší šéf Prognostického ústavu a poté 1. místopředseda Čalfova kabinetu Valtr Komárek. Vedle veřejného zájmu se zde prý značně projevil osobní zájem mnoha lidí o ministerský post. Vedle Komárka, který zprvu nechtěl přijmout nabídku podílet se na vládě, se do řad právě vzniklé či následujících kabinetů dostali i další členové Prognostického ústavu - Vladimír Dlouhý, Václav Klaus nebo Miloš Zeman.
„Ten proces byl složitější, politika, to jsou mimo jiné zájmy. Ty dohady probíhaly ve stínu veřejných a také soukromých zájmů. Být ministrem byla pro mnoho lidí jedinečná možnost,“ přiblížil Komárek. Na začátku prosince byl jako předseda důležité instituce značně zaměstnán vyjednáváním kvůli nebezpečí vyhlášení stanného práva a možného příjezdu Lidových milicí do Prahy. Na výzvu Václava Havla k účasti na jednání o nové vládě nejprve odpověděl s omluvou a poslal na jednání kolegy Václava Klause a Vladimíra Dlouhého. „Tenkrát jsem řešil opravdu akutní věci. Klaus s Dlouhým tam 2 dny připravovali jednání a poté jsem přišel i já,“ dodal ekonom.
Jedna z tehdejších nejpopulárnějších osobností nakonec přinesla důležitý poznatek k politickému vyjednávání. „U části disidentů kolem Havla stále doznívala představa vyjednávání s mocí o prosazování lidských práv. Já jsem tvrdil, že systém padl, ta věc je vyřešena a moc leží na ulici. Je třeba ji zvednout, a nikoliv neustále jednat s Adamcem a jinými.“
Program ČT24 v rámci projektu Dvacet let svobody odvysílá od 20:05 další z tematických speciálů, dnes s názvem Čalfova vláda.
Nakonec se Komárek stal 1. místopředsedou vlády a představitelem rané fáze ekonomických změn v Československu. „Původně jsem o účinkování ve vládě neuvažoval, chtěl jsem se vrátit do Prognostického ústavu. Přemlouvali mě, že vláda nemůže být bez Komárka, tak jsem na to kývnul.“
V kabinetu vydržel až do voleb v červnu 1990, kdy dobrovolně odešel kvůli sporům s Václavem Klausem o dalším směřování české ekonomiky. „Došel jsem k názoru, že my se s Klausem prostě nedohodneme, to jsou úplně jiné koncepce. Nemělo cenu, abychom se hádali a předváděli gladiátorské zápasy. Mně bylo už tehdy 60 let. Pokud jdete v zápalu tvrdě za kariérou, ty střety jsou zajímavé, ale mě to unavovalo. Věděl jsem, že to jde jinou cestou a asi jsem na to tehdy neměl nervy,“ zakončil rozhovor.
