Praha – Václav Klaus odmítá, že by stál o rozpad Československa; pod Tatrami se ale podle něj nenašel jediný politik, se kterým by se dalo o udržení společného státu jednat. Bývalý předseda vlády a pozdější prezident to prohlásil ve speciálním vydání pořadu Hyde Park ČT24 věnovaném 25. výročí sametové revoluce. Z rozpadu země podle něj nakonec víc profitovalo Slovensko.
Konec společného státu Čechů a Slováků přinesl rok 1993. Došlo k tomu po dlouhých sporech státníků, které vstoupily do dějin mimo jiné jako pomlčková válka o název federace. Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR) se rozpadla pokojně, a i když se historici stále přou, jestli to bylo správné, je toto rozdělení stále aktuálním příkladem přátelského rozchodu dvou zemí pro řadu současných států.
Mimořádnou roli v sametovém rozvodu sehráli tehdejší premiéři – Václav Klaus (ODS) a Vladimír Mečiar (VPN). První zmíněný ovšem odmítá, že by o konec federace usiloval. „Každý ví, že já jsem nebyl žádným bojovníkem za rozdělení Československa. Ale když jsem viděl výsledky voleb a když jsem viděl, že už neexistuje na Slovensku jediný politik, s kým by bylo možné jednat o racionálním udržení společného státu, pak jsem řekl, tak buď společný stát, nebo se rozdělme. Slovensko bylo pro to 'nebo',“ popsal svůj tehdejší postoj ve speciálním vydání Hyde Parku ČT k 25. výročí listopadových událostí.
Klaus: Mečiar vycítil náladu veřejnosti
Finální jednání o rozdělení Československa vedli Václav Klaus (ODS) a Vladimír Mečiar (VPN) během srpna v brněnské vile Tugendhat. Pověstné se staly fotografie z mnohahodinových debat na její zahradě, smlouvu o rozdělení státu pak podepsali u kulatého stolu v interiérech vily. „Na setkání do Brna jsem jel s nadějí, že se přece jen domluvíme na udržení společného státu, protože jsem pana Mečiara nedémonizoval, věděl jsem, že je racionální politik,“ řekl Václav Klaus v Hyde Parku na adresu tehdejšího slovenského premiéra, kterého považuje za politika par excellence.
„Mečiar byl homo politicus, politik do morku kostí. Stoprocentně držel slovo na straně jedné a druhá věc byla, že citlivě vnímal nálady ve společnosti“, takže kdyby prý průzkum veřejného mínění tehdy ukázal, že slovenská veřejnost chce federaci zachovat, Mečiar by se tomu podle Klause podřídil.
Právě jednání na zahradě vily Tugendhat Klausovi ale ukázalo, že rozdělení bude nutné. „Vnitřně jsem tam zjistil, že mohu mluvit do dubu, ale že nemám další argument, který by umožnil hledat jiné racionální řešení,“ konstatuje Klaus a dodává, že v Brně se prý rozhodl i Mečiar a pojal rozdělení státu jako cíl, za kterým je třeba tvrdě jít. Přesto ale podle Klause patřil ve slovenské delegaci mezi středové politiky a proti radikálním zastáncům rozchodu byl jako „beránek“.
Na rozpadu federace Češi slovy bývalého prezidenta „nijak zvlášť netratili, ale určitě na tom více profitovalo Slovensko − dnes také prožívá rychlejší ekonomický růst než česká ekonomika“, dodal ve speciálním vydání Hyde Parku ČT.
„Slovensko využilo jakékoli příležitosti, aby samo bylo“
Klaus s Mečiarem bývají kritizováni za to, že rozpad Československa chtěli a dojednali ještě předtím, než začala oficiální jednání vládních delegací. Klaus ale v České televizi upozornil, že měl ke společnému státu i Slovensku osobní vztah a rozpad si apriorně nepřál.
„Narodil jsem se v roce 1941, kdy žádné Československo nebylo, tehdy byl protektorát Čechy a Morava, a v momentu, kdy vznikl protektorát, se od nás Slovensko okamžitě odtrhlo a okamžitě vytvořilo samostatný Slovenský štát. A přesto jsem byl pocitem Čechoslovák a všichni ví, že manželka je Slovenka…, takže nijak šťasten jsem z rozdělení i proto nebyl,“ zdůraznil.
Přesvědčení o nutnosti rozpadu federace v něm prý uzrávalo postupně: „Víc a více jsem dospíval k závěru, že Slovensko prostě chtělo být samo, využilo jakékoli příležitosti, aby samo bylo,“ což bylo podle Klause způsobeno letitou ambicí po samostatném slovenském státu.
„Rok 1939 byl jednou ukázkou, rok 1968 byl druhou ukázkou, další ukázkou byla slavná pomlčková válka. V době, kdy jsme nadšeně řešili ekonomické a politické problémy − Slovensko řešilo otázku, jestli v názvu Československé federativní republiky má být slovo Československo, nebo jestli tam má být pomlčka,“ připomněl rivalitu, kterou se vyhrocovaly nakupené spory představitelů obou národů. Že se Češi a Slováci v roce 1918 dokázali ke společnému státu vůbec spojit, to byla podle Václava Klause spíš historická nahodilost, protože jim to historické podmínky po první světové válce umožnily.
