Tomáš Chlum ve třiceti letech onemocněl leukémií. Když nezabere chemoterapie, existuje jediná léčba – dárcovství kostní dřeně. Tu mu z druhé strany republiky poskytla Ivana Hládková, zachránila mu tak život. Teď se dárkyně s příjemcem poprvé setkali. Reportáž pro pořad 168 hodin připravila Eva Koryntová.
„Kdyby se nenašel dárce, nebyl bych tady.“ Tomáše Chluma zachránila transplantace kostní dřeně
168 hodin: Životní pouto (zdroj: ČT24)
Tomáš Chlum z Vrchlabí v roce 2012 v necelých třiceti letech onemocněl leukémií. Podstoupil roční léčbu chemoterapií, leukémie se mu ale po dvou měsících vrátila. A zbývalo poslední řešení – transplantace kostní dřeně. Tu mu, tehdy anonymně, darovala Ivana Hládková z Brnířova a zachránila tak Tomášovi život.
Ivana se do registru zapsala již v devadesátých letech. Tenkrát to nebrala příliš vážně a pustila to z hlavy. V roce 2014 jí ale zavolali, že její kostní dřeň potřebují.
„Dárcovství kostní dřeně pro dárce znamená jen se zaregistrovat, to stojí několik minut času, a potom, pokud bude vybrán, tak jeden až dva dny hospitalizace, kdy se odeberou krvetvorné buňky. Do konce života má dobrý pocit, že někomu dal naději nebo zachránil život,“ popisuje vedoucí lékař Českého národního registru dárců Pavel Jindra.
„Kdyby se nenašel vhodný dárce, tak bych zřejmě nezažil posledních dvanáct let života, protože bych tady nebyl,“ přiznává dnes čtyřicetiletý Tomáš Chlum.
„Já to furt neberu vážně, že jsem pomohla zachránit život. Já to takhle neberu, ale možná mi to jenom nedochází,“ říká dárkyně Ivana.
Po deseti letech od transplantace se dárkyně s příjemcem setkali – zákon to totiž umožňuje až po pěti letech od zákroku. Chum na slavnostním ceremoniálu konferenci poděkoval Ivaně i dalším lidem, kteří se do registru zapsali.