Česko si připomíná 77. výročí od vyhlazení Lidic nacisty. S likvidací obce je spojováno jméno parašutisty skupiny Zinc a pozdějšího konfidenta gestapa Wiliama Gerika. Podle některých zdrojů měl do Lidic – na rozkaz nacistů – právě on nastrčit batoh se zbraněmi a součástkami vysílačky, která se pak stala hlavní záminkou k vypálení obce. Zbylí dva členové Zincu na rozdíl od Gerika zemřeli jako hrdinové.
K likvidaci Lidic zřejmě přispěl i československý parašutista, který pomáhal gestapu
Události: S likvidací Lidic je spojován parašutista skupiny Zinc Wiliam Gerik (zdroj: ČT24)
Skupinu Zinc tvořili tři muži – Wiliam Gerik, Arnošt Mikš a Oldřich Pechal. Ve vlasti měli plnit hlavně zpravodajské úkoly. Místo na Moravě ale byli v noci z 27. na 28. března 1942 vysazeni na Slovensku, skupina se proto rozdělila. „Snažili se dostat na Moravu každý po své ose, což považovali za rozumnější, že měli větší šanci na úspěch,“ vysvětluje Libor Toman, vinař a badatel z Ratíškovic.
K říčce Radějovka u Strážnice dorazil Oldřich Pechal ze slovenských hranic, které jsou vzdálené zhruba dva kilometry. Tam ho ale zadrželi dva němečtí celníci. „Předpokládali, že jde asi o pašeráka nebo nějakou takovou osobu,“ říká Toman.
„Při tom odvádění dva celníky smrtelně zranil, ale nestačil si vzít svoje doklady,“ uvádí publicista Vlastislav Janík. „Jednalo se vlastně o první přestřelku, do které se parašutista vyslaný z Velké Británie v protektorátu dostal,“ dodává Karel Polata z Iniciativy A.
Po likvidaci dvou německých celníků odešel Pechal ve spěchu ke svému rodišti do Chřibských vrchů, podařilo se mu ještě navštívit své rodiče v obci Vřesovice. „Přebýval hlavně v Buchlovských lesích, byl v kontaktu se svým otcem, který ho podporoval,“ upřesňuje Janík.
V lesích nedaleko Vřesovic se pak Pechal sešel se dvěma zbývajícími členy výsadku Zinc Wiliamem Gerikem i Arnoštem Mikšem a skupinu tady dočasně rozpustil. „Celá skupina se takhle rozdělila a už se potom nikdy nesetkala,“ podotýká Janík.
Gestapu se nakonec podařilo Oldřicha Pechala vylákat do připravené léčky, a to do jedné z chat u brněnské přehrady. Parašutistu přemohli až po tvrdém zápasu. „Pouta systému přerval dvakrát, takže to svědčí nejenom o jeho morální, ale i fyzické připravenosti,“ popisuje Polata.
„To, co musel vydržet při vyslýchání gestapem, to si nedovedeme vůbec představit,“ říká Toman. Statečného muže nacisti nakonec zavraždili v Mauthausenu.
Arnošt Mikš se na Křivoklátsku po boji s gestapem v bezvýchodné situaci zastřelil.
Wiliam Gerik byl po válce popraven jako zrádce – za spolupráci s nacisty a prozrazení některých parašutistů. O jeho nasazení gestapem přímo v Lidicích se tehdy nic nevědělo.
„Když se na konci války vracely lidické ženy z koncentračního tábora v Ravensbrücku, tak už minimálně od hranic věděly, že byly Lidice zničené. Ale spíše si představovaly pustou zem, tak jak ji viděly po celém Německu – rozbombardovaná místa či města. A najednou přišly do Lidic, a tam nebyla ani zídka, ani kámen. Tam bylo prostě nekonečné pole, které se táhlo zleva doprava. Tato prázdnota je nesmírně šokovala,“ popisovala ve Studiu 6 ředitelka památníku v Lidicích Martina Lehmannová.
S obnovou Lidic se ale prakticky začalo už během války, kdy vznikla v Británii sbírka Lidice shall live. A po skončení války hned při první připomínce tragické události 10. června 1945 vyhlásila československá vláda program na obnovu Lidic, připomíná Lehmannová.
Vypálení Lidic