Praha - V posledních letech klesá počet účastníků koncertů neonacistických kapel, zato roste počet veřejných shromáždění a demonstrací extrémní pravice. Cílem těchto shromáždění je kromě vyjádření názorů i získání pozornosti médií. A to se pravicovým radikálům daří velmi dobře. Problémy, které tyto akce vyvolávají, se má dnes zabývat i vláda, která má rozhodovat o zrušení krajně pravicové Dělnické strany. Nicméně projevy extremistických hnutí a to nejen na pravé straně politického spektra jsou známy již od začátku 90. let, kdy se kromě tradičních skinheadských koncertů pravicoví radikálové střetávali v ulicích Prahy u příležitosti různých výročí právě s anarchisty.
Skoro tradici se pak staly jejich prvomájové střety. Většině potyček se policii podařilo zabránit, ale objevily se i takové situace, které vyústily ve vzájemné bitky až rvačky. První problémy Praha zaznamenala v roce 1992, kdy se 200 účastníků anarchistického prvomájového průvodu popralo se zhruba 150 skinheady.
Anarchisté kromě skinů protestují proti globalizaci
Demonstrace anarchistů na prvního máje roku 1995 měla za následek dva zraněné policisty a jednoho anarchistu a osm zadržených lidí. Proti několika stovkám demonstrantů, kteří vyšli ze Střeleckého ostrova a po průvodu Prahou rozbili výlohy ve dvou restauracích McDonald's ve Vodičkově ulici a na Václavském náměstí, nasadila policie asi 120 mužů. V roce 1999 se sice mezi anarchisty a příznivci extrémní pravice neodehrály žádné potyčky, přesto však policie zasahovat musela. V době, kdy policie anarchisty, kteří protestovali proti skinům, vytlačovala od Národního divadla, začali anarchisté házet zápalné lahve a dlažební kostky, čímž poškodili pět policejních vozů.
Stovky anarchistů, a to i ze zahraničí, o sobě daly vědět i v září 2000, kdy se v Praze konalo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. V prudkých potyčkách se střetli odpůrci těchto institucí s policií. Na obou stranách konfliktu bylo několik desítek zraněných. Tisícovky demonstrantů z různých zemí zaútočily na policejní jednotky z různých směrů dlažebními kostkami, tyčemi a zápalnými lahvemi, policisté odpovídali slzným plynem, vodními děly a obušky. Na několika místech vybudovali protestující barikády, které zapálili.
Extremismus ve sněmovně - Sládek opustil politiku před 10 lety
Kromě vzájemných střetů anarchistů a skinheadů se začátkem 90. let na politické scéně objevil Miroslav Sládek. Jeho jméno bylo spojeno především s působením strany Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa (SPR-RSČ), jejímž byl zakladatelem a předsedou. Republikáni se v roce 1992 dostali do Poslanecké sněmovny a prezentovali se především extremistickou rétorikou a obstrukcemi. Politiku opustili po předčasných volbách v roce 1998. Dnes se právě Sládek těší z nástupu krajně pravicové Dělnické strany, kterou pravděpodobně volí bývalí voliči Sládkových republikánů.
Během své politické kariéry Sládek mimo jiné třikrát neúspěšně kandidoval na prezidenta. Politický styl, který Sládek praktikoval, byl charakteristický prvky nacionalismu a xenofobie. Jeho protiněmecké výroky při podpisu česko-německé deklarace na počátku roku 1997 vedly k tomu, že jej Poslanecká sněmovna zbavila imunity, a vydala tak trestnímu stíhání. Šéf republikánů sice skončil ve vazební věznici na Pankráci, soud jej ale nakonec v této věci zprostil obžaloby.
Skinheadské koncerty nahradily pochody krajní pravice
Dřívější skinheadské koncerty a potyčky skinheadů a anarchistů dnes ustupují do pozadí. Daleko častěji extrémní pravice organizuje veřejná shromáždění a pochody městy. Akce bývají často spojené s událostmi kolem nacistického Německa nebo jsou zaměřené na Romy či přistěhovalce.
Poslední dobou se zvyšuje právní povědomí organizátorů, mnohdy jsou úspěšní v soudních řízeních řešících zákazy ohlášených akcí. Jeden příklad za všechny: letos na 1. května nahlásili neonacisté v Praze tři akce. Dvě z nich magistrát zakázal. Třetí, s názvem Pochod národního svobodného odporu za svobodu slova, již zakázána nebyla. U prvních dvou pochodů byla jako důvod pořádání uvedena ukázka nacionalistické síly. Třetí pochod byl svolán jako shromáždění za svobodu slova, kde je přímé spojení s neonacismem těžko prokazatelné.
Navíc se tuzemská neonacistická scéna snaží zavést systém fungování typický pro německou krajní pravici označovaný jako „autonomní nacionalismus“. Jeho podstatou je ustupování od velkých centralizovaných organizací. Hnutí nemá fungovat pod jednotným velením v čele s vůdcem, nýbrž na určitém území má působit řada na sobě nezávislých, avšak spolupracujících menších skupin.
Čeští neonacisté se rovněž snaží prosadit na evropské scéně. O získání silnějšího postavení v rámci evropské neonacistické scény usiluje především Národní odpor, který je v zahraničí respektován jako organizace zastupující neonacistickou scénu v Česku. Nicméně významněji vyniknout na zahraničních akcích se českým neonacistům dosud nepodařilo.
Akce, při nichž v posledních letech zasáhla policie
17. prosince 2006 - Koncert asi 120 pravicových extremistů v Českých Budějovicích ukončil zásah policie. Sedm lidí policie předvedla kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
1. května 2007 - Policie s pomocí těžkooděnců, jízdní jednotky a vodního děla rozehnala několik set pravicových radikálů, kteří se sjeli do Brna na pochod organizovaný hnutím Národní odpor. Proti zhruba 500 pravicových radikálů policie tvrdě zasáhla poté, co radnice městské části Brno-střed pochod těsně před jeho zahájením zakázala, a to kvůli chování jeho účastníků a symbolice Národního odporu.
10. listopadu 2007 - V den výročí Křišťálové noci zakázal pražský magistrát plánovaný pochod neonacistů bývalým Židovským Městem. Policie zahradila seřadiště a ulice na trase pochodu. V okolních ulicích se ale střetly stovky pravicových i levicových radikálů. Po Praze se pohybovalo na 400 neonacistů a asi tisícovka anarchistů. Nasazeno bylo 1100 policistů a 300 strážníků i těžká policejní technika. Policie předvedla téměř 400 lidí, z toho skoro stovku cizinců.
17. listopadu 2008 - Nepovolené shromáždění stoupenců Dělnické strany (DS), Národního odporu a Autonomních nacionalistů v Litvínově na Mostecku vyústilo ve střety s policisty, kterých na místě zasahovalo asi 300. Při konfliktech byli zraněni tři policisté a jeden z radikálů. Několika skupinám extremistů se podařilo z centra města proniknout na sídliště Janov obývané především Romy, střetu se ale podařilo zabránit.
