Írán v minulosti uzavřel několik dohod týkajících se jeho jaderného programu, vždycky ale na něčem stranou potají pracoval. V Hyde Parku to připomněla předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová v reakci na uzavření dohody v Lausanne minulý týden. Zástupci Íránu a dalších šesti mocností se dohodli na pokračování rozhovorů o budoucnosti íránského jaderného programu do konce června. Součástí dohody je i závazek, že země sníží zásoby uranu a umožní Západu přísné kontroly výměnou za postupné rušení hospodářských sankcí.
Írán se například musí zavázat, že sníží současné zásoby obohaceného uranu o dvě třetiny. Zbylá část by měla být rozředěna nebo odvezena do zahraničí. Na respektování tohoto pravidla chce přitom Západ dohlížet minimálně deset let.
Kromě samotné suroviny by šíitská země měla omezit také jaderné technologie – konkrétně nestavět žádná nová zařízení na obohacování uranu po dobu 15 let. Z počtu stávajících 19 tisíc instalovaných centrifug, které se k obohacování uranu používají, jich propříště nechá v provozu 6104. Na základní pravidla má po dobu 25 let také přihlížet Mezinárodní agentura pro atomovou energii.
Formálně Írán dohody neporušil, ale zamlčoval svoje aktivity
„Pamatuji si řadu dílčích dohod - byť ne na tak vysoké úrovni - které Írán nikdy explicitně neporušil, ale několikrát se nechal přichytit, že dělá něco jakoby vedle těchto dohod,“ prohlásila Dana Drábová. Uvedla jako příklad výstavbu centrifug v íránském Natanzu nebo to, že se v roce 2011 provalilo, že v íránském městě Parchin docházelo k testování jaderných procesů.
Tyto aktivity Írán podle mezinárodních dohod a smluv nemusel hlásit Mezinárodní atomové agentuře ve Vídni. „Na druhou stranu to nepřispívá důvěře v úmysly dané země, když aktivitu ohlásí až ve chvíli, kdy už o ní existuje důkaz,“ tvrdí Drábová s dodatkem, že povaha celého íránského jaderného programu je sporná a neexistuje jednoznačná odpověď na to, zda země směřuje k jaderné bombě, nebo ne.
Základní potíž podle předsedkyně úřadu pro jadernou bezpečnost tkví v tom, že jakmile jednou nějaký stát zvládne jaderné technologie pro mírové využití, stačí už jen malý krok k jejímu využití pro jaderné zbraně. „To je ten Jekyll a Hyde v každém z nás. Můžete tu technologii využívat jako dobrého sluhu pro mírové účely. Ale stačí opravdu velmi málo a rozhodnutí jde tou druhou cestou, tedy k získání jaderné výbušniny a posléze jaderné zbraně,“ shrnuje Dana Drábová. Záleží podle jejích slov hodně na tom, jak se íránská administrativa bude chovat k inspektorům Mezinárodní atomové agentury a kam všude je při jejich kontrolách pustí.
Zástupci západních mocností dosaženou dohodu z Lausanne oslavují
S Íránem dlouhodobě vyjednává šest zemí - USA, Rusko, Francie, Británie, Čína a Německo. „Dosáhli jsme historického porozumění s Íránem, které, pokud se zcela naplní, Íránu zabrání získat jadernou zbraň. Pokud toto rámcové ujednání povede ke konečné dohodě, stane se naše země, naši spojenci a svět bezpečnějším. Je to dobrá dohoda,“ řekl americký prezident Barack Obama po uzavření dohod. Pokud Írán své závazky ukončí, se znovuzavedením sankcí prý Západ ale nebude váhat.
Íránský jaderný program je předmětem diskusí už od roku 2005, kdy se případem začala zabývat Rada bezpečnosti OSN. Postupně na Írán uvalila řadu sankcí a rezolucí vyžadujících zastavení jaderného programu. Rozhovory s Teheránem, v nichž se Washington výrazně angažuje, nyní vrcholí. Výměnou za omezení jaderného programu nabízí Západ zmírnění či dokonce zrušení protiíránských sankcí, které v kombinaci s cenou ropy výrazně poškozují tamní ekonomiku.
