Píseň Hastrmane tatrmane melou znal v 70. letech téměř každý. Málokdo ale tušil, že se za usměvavou tváří Indonésana Ronyho Surjomartona skrývá silný příběh poznamenaný tragickými událostmi v jeho vlasti. V Indonésii při státním převratu v polovině 60. let zemřelo přes půl milionu lidí. Surjomartono, který tehdy studoval v Praze, odmítl podepsat slib věrnosti novému režimu a domů se mohl podívat až po dvaatřiceti letech. Surjomatův příběh natočil pro Reportéry ČT Karel Vrána.
Surjomartono sice pochází z indonéské Jávy, už pětapadesát let ale žije v Praze. Řada lidí ho spíše zná jako Rony Martona. Pod tímto jménem nazpíval v roce 1973 svůj největší hit Hastrmane tatrmane. Do tehdejšího Československa přišel v roce 1963 studovat. Původně chtěl na vysokou školu do Japonska, už tam ale nebyla volná místa.
Indonéští studenti se tehdy dostali do Československa v rámci rozvojové pomoci. „Mezi socialistickým Československem a levicovou Indonésií probíhala poměrně intenzivní spolupráce. Československo nabídlo asi tři sta stipendií. Přišli sem studovat strojírenství, ekonomiku a především technické vědy,“ uvedl indonesista z Orientálního ústavu AV ČR Tomáš Petrů.
Čistky a ultimátum
V roce 1965 ovšem přišel zlom, který ovlivnil osudy Indonésanů na více než třicet let. Po atentátu na několik pravicově zaměřených představitelů indonéské armády došlo v zemi ke státnímu převratu, k moci se dostal antikomunisticky a autoritářsky zaměřený generál Suharto a začal hon na politické oponenty.
Po půl roce měly čistky na svědomí přes půl milionů mrtvých především z řad komunistů, údajných komunistů, etnických Číňanů, levicových aktivistů, ale nakonec i lidí, kterým se někdo chtěl pomstít. Indonésané za hranicemi dostali od vlasti jasné ultimátum. „Museli jsme podepsat nějaké prohlášení, že souhlasíme s novým režimem,“ vzpomínal Surjomartono.
„Spousta z nich měla strach tam jít. Že by třeba přišli o pas, nebo naopak, že by byli odvlečeni domů, kde by se jim dost možná nevedlo dobře, protože studovali v socialistickém Československu,“ popisuje tehdejší situaci Petrů. Surjomartono si je jistý, že kdyby se do země vrátil, určitě by dopadl špatně: „Tam to byl chaos. Stačilo, aby někdo řekl, ten je levičák a komunista, a druhý den už nebyl.“
Malý človíček s obrovským hlasem
Pobyt v Československu si tak nakonec protáhl na 32 let, ale nelituje toho. Založil zde rodinu a na přelomu 60. a 70. let navíc začala stoupat jeho hudební hvězda. S pěti krajany založil skupinu Matahari. „Když přišel Rony, tak bylo hned jasný, že se lidi v sále zblázní. Přišel malý chlapík, evidentně cizokrajného vzezření, pak zazpíval a z malého človíčka lezl tak obrovský hlas, jako kdyby patřil dvoumetrovému country Američanovi,“ vzpomíná na kolegu zpěvačka Petra Černocká.
Věhlas získal Surjomartono i v rodné zemi. „Když jsem byl mladší a ještě žil v Jakartě, vzpomínám si, že jsem slyšel o Indonésanovi vyslaném naším prezidentem, který se proslavil jako zpěvák, má vlastní kapelu a často vystupuje v televizi a na akcích organizovaných mými předchůdci,“ řekl Reportérům ČT indonéský velvyslanec v ČR Auila Aman Rachman.
Akcí na indonéské ambasádě se ale Surjomartono může bez obav účastnit až od roku 1999. Milníkem byl květen 1998, kdy generál Suharto po 32 letech odstoupil z funkce a postupně začala demokratická transformace země. Lidé v exilu se také mohli konečně bez obav vracet domů.
Podle Petrů nyní v zemi k určitému vyrovnání s minulým režimem dochází. Byli propuštěni političtí vězni, skončila základní politická a mediální cenzura. Spousta lidí z dob Suharta ale u moci zůstala. Otázka rehabilitace, usmíření nebo omluvy alespoň vůči obětem režimu je tak stále velice problematická.
Odvážné Dopisy z Prahy
Někteří Indonésané se o to nicméně pokouší. Jedním z nich je režisér Angga Dwimas Sasongko. V roce 2016 natočil film Dopisy z Prahy, který se zaměřil na pražskou exulantskou komunitu.
„Chtěli jsme mladé generaci vyprávět o událostech ze září roku 1965 a následcích, které způsobil režim generála Suharta. Chtěli jsme, aby se něco takového už nikdy v Indonésii neopakovalo, “ zdůraznil Sasongko. Ve snímku si zahrál i Rony Surjomartono. Podle Petrů chtělo velikou odvahu takový film natočit.
