Píseň Hastrmane tatrmane melou znal v 70. letech téměř každý. Málokdo ale tušil, že se za usměvavou tváří Indonésana Ronyho Surjomartona skrývá silný příběh poznamenaný tragickými událostmi v jeho vlasti. V Indonésii při státním převratu v polovině 60. let zemřelo přes půl milionu lidí. Surjomartono, který tehdy studoval v Praze, odmítl podepsat slib věrnosti novému režimu a domů se mohl podívat až po dvaatřiceti letech. Surjomatův příběh natočil pro Reportéry ČT Karel Vrána.
Indonésan nazpíval v ČSSR hit Hastrmane tatrmane. Jeho osud však poznamenaly tragédie
12 minut
Reportéři ČT: Ronyho dopisy z Prahy
Surjomartono sice pochází z indonéské Jávy, už pětapadesát let ale žije v Praze. Řada lidí ho spíše zná jako Rony Martona. Pod tímto jménem nazpíval v roce 1973 svůj největší hit Hastrmane tatrmane. Do tehdejšího Československa přišel v roce 1963 studovat. Původně chtěl na vysokou školu do Japonska, už tam ale nebyla volná místa.
Indonéští studenti se tehdy dostali do Československa v rámci rozvojové pomoci. „Mezi socialistickým Československem a levicovou Indonésií probíhala poměrně intenzivní spolupráce. Československo nabídlo asi tři sta stipendií. Přišli sem studovat strojírenství, ekonomiku a především technické vědy,“ uvedl indonesista z Orientálního ústavu AV ČR Tomáš Petrů.
Čistky a ultimátum
V roce 1965 ovšem přišel zlom, který ovlivnil osudy Indonésanů na více než třicet let. Po atentátu na několik pravicově zaměřených představitelů indonéské armády došlo v zemi ke státnímu převratu, k moci se dostal antikomunisticky a autoritářsky zaměřený generál Suharto a začal hon na politické oponenty.
Po půl roce měly čistky na svědomí přes půl milionů mrtvých především z řad komunistů, údajných komunistů, etnických Číňanů, levicových aktivistů, ale nakonec i lidí, kterým se někdo chtěl pomstít. Indonésané za hranicemi dostali od vlasti jasné ultimátum. „Museli jsme podepsat nějaké prohlášení, že souhlasíme s novým režimem,“ vzpomínal Surjomartono.
„Spousta z nich měla strach tam jít. Že by třeba přišli o pas, nebo naopak, že by byli odvlečeni domů, kde by se jim dost možná nevedlo dobře, protože studovali v socialistickém Československu,“ popisuje tehdejší situaci Petrů. Surjomartono si je jistý, že kdyby se do země vrátil, určitě by dopadl špatně: „Tam to byl chaos. Stačilo, aby někdo řekl, ten je levičák a komunista, a druhý den už nebyl.“
Malý človíček s obrovským hlasem
Pobyt v Československu si tak nakonec protáhl na 32 let, ale nelituje toho. Založil zde rodinu a na přelomu 60. a 70. let navíc začala stoupat jeho hudební hvězda. S pěti krajany založil skupinu Matahari. „Když přišel Rony, tak bylo hned jasný, že se lidi v sále zblázní. Přišel malý chlapík, evidentně cizokrajného vzezření, pak zazpíval a z malého človíčka lezl tak obrovský hlas, jako kdyby patřil dvoumetrovému country Američanovi,“ vzpomíná na kolegu zpěvačka Petra Černocká.
Věhlas získal Surjomartono i v rodné zemi. „Když jsem byl mladší a ještě žil v Jakartě, vzpomínám si, že jsem slyšel o Indonésanovi vyslaném naším prezidentem, který se proslavil jako zpěvák, má vlastní kapelu a často vystupuje v televizi a na akcích organizovaných mými předchůdci,“ řekl Reportérům ČT indonéský velvyslanec v ČR Auila Aman Rachman.
Rony Surjomartono
Akcí na indonéské ambasádě se ale Surjomartono může bez obav účastnit až od roku 1999. Milníkem byl květen 1998, kdy generál Suharto po 32 letech odstoupil z funkce a postupně začala demokratická transformace země. Lidé v exilu se také mohli konečně bez obav vracet domů.
Podle Petrů nyní v zemi k určitému vyrovnání s minulým režimem dochází. Byli propuštěni političtí vězni, skončila základní politická a mediální cenzura. Spousta lidí z dob Suharta ale u moci zůstala. Otázka rehabilitace, usmíření nebo omluvy alespoň vůči obětem režimu je tak stále velice problematická.
Odvážné Dopisy z Prahy
Někteří Indonésané se o to nicméně pokouší. Jedním z nich je režisér Angga Dwimas Sasongko. V roce 2016 natočil film Dopisy z Prahy, který se zaměřil na pražskou exulantskou komunitu.
„Chtěli jsme mladé generaci vyprávět o událostech ze září roku 1965 a následcích, které způsobil režim generála Suharta. Chtěli jsme, aby se něco takového už nikdy v Indonésii neopakovalo, “ zdůraznil Sasongko. Ve snímku si zahrál i Rony Surjomartono. Podle Petrů chtělo velikou odvahu takový film natočit.