Ústavní soud se zastal se ženy, která pečuje o handicapovaného chlapce. Kvůli tomu, že s manželem dluží přes tři sta tisíc korun a je v exekuci, ji odmítla justice jmenovat poručnicí. Rodině to přinášelo každodenní komplikace.
Paní Daňová o malého Marka pečovala, ale nebyla zákonným zástupcem a nemohla za dítě jednat třeba ve zdravotních záležitostech. Poručnictví vykonával brněnský magistrát.
Ústavní soud označil rozhodnutí brněnských soudů, které ji nechtěly jmenovat poručnicí, za exces. Zdůraznil právo na druhou šanci a nutnost zohledňovat nejen zadlužení, ale také přístup člověka ke svým závazkům a celkovou způsobilost vykonávat poručnictví.
Právo na druhou šanci
„Obecné soudy by neměly klást důraz na to, co stěžovatelka v minulosti nezvládla, nýbrž na to, že prokázala ochotu obětovat se pro jiného a pomáhat mu,“ uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Soudní senát ženě v závěru nálezu výslovně složil poklonu za láskyplnou péči a popřál jí i chlapci hodně zdraví, štěstí a společné pohody.
Marek se narodil v prosinci 2010. Trpí sluchovým postižením, má diagnostikovánu poruchu pozornosti a aktivity a mentální retardaci. Paní Daňová o chlapce soustavně pečuje téměř od narození.
Městský soud v Brně ale dospěl k závěru, že „způsobem života nezaručuje, že je schopna funkci poručníka vykonávat řádně“. Uznal, že je bezúhonná a způsobilá k výchově, na druhou stranu ale zohlednil problémy s financemi. Odvolací krajský soud zopakoval, že o nezletilého sice řádně, pečlivě a s láskou pečuje, ale pro funkci poručníka nesplňuje předpoklady. Ústavní soud měl opačný názor.
Příklady v klasické literatuře
Pokud měla justice pochybnosti o ženiných schopnostech, mohla podle soudců chlapci vedle poručnice ustanovit také opatrovníka pro správu jmění.
Nález obsahuje také odkazy na klasickou literaturu, například k příběhu uprchlého galejníka Jeana Valjeana z Bídníků Victora Huga. „Netřeba připomínat, jak vzorně, navzdory předchozímu pohnutému životu, poté vychoval a jakou láskou zahrnul svoji chráněnkyni Cosettu,“ poukázali soudci.
