Praha – Československo se probudilo do podzimního rána 19. listopadu roku 1991. Den jako každý jiný, nicméně něčím byl významný - v pondělí 18. listopadu totiž zemřel normalizátor Gustáv Husák. Odešel tak strůjce režimu, který potlačil ideje pražského jara a s jehož jménem se spojovaly nejen politické čistky a represe, ale například i populační opatření ze začátku 70. let, díky němuž se zrodily Husákovy děti. Husák, který 14 let ve svých rukou soustředil prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě, opustil Pražský hrad 10. prosince 1989 a žil až do konce života v ústraní. Zemřel pak dva roky po pádu režimu, který sám pomáhal vystavět. Odešel bez zvláštního zájmu veřejnosti - žádný státní smutek, jeho smrt zaznamenala ČSTK jen krátkou zprávou, podobný prostor dostalo i poslední rozloučení.
Husák: Měl obrovskou moc, jeho smrt ale vyvolala jen nepatrný zájem
„V bratislavské Nemocnici s poliklinikou akademika L. Dérera zemřel dnes krátce po poledni ve věku 78 let bývalý prezident ČSSR a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Jak informoval zpravodaje ČSTK přednosta kliniky anesteziologie a resuscitace doc. MUDr. Milan Májek, CSc., příčinou smrti bylo selhání srdečního, cévního a dýchacího systému. Rozloučení se zesnulým se uskuteční na přání příbuzných v uzavřeném rodinném kruhu.“ (Zpráva ČSTK z 18. listopadu 1991)
Ján Čarnogurský z 18. listopadu 1991: „Gustáv Husák byl výraznou postavou našich dějin a myslím si, že jeho místo ve slovenských dějinách je zabezpečeno…. Nesmíme zapomenout na to, že téměř deset let byl ve vězení pro obvinění ze slovenského nacionalismu, tehdy se to nazývalo buržoazní nacionalismus.“
„Poslední rozloučení s bývalým prezidentem ČSSR a generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem se konalo dnes dopoledne v bratislavském krematoriu. Spolu s oběma syny a dalšími nejbližšími rodinnými příslušníky se přišli se zesnulým rozloučit nejvyšší představitelé SNR a vlády SR František Mikloško a Ján Čarnogurský. Mezi přítomnými byli i jeho bývalí spolupracovníci Miloš Jakeš, Jozef Lenárt, Peter Colotka, Jaromír Obzina, Viliam Plevza a další.“ (zpráva ČSTK o pohřbu z 22. listopadu 1991)
Ve své kariéře zažil propady i vrcholy - při politických procesech v 50. letech skončil ve vězení, později naopak vystoupal na nejvyšší místa totalitní mocenské hierarchie. Své místo na Pražském hradě, kde úřadoval 14 let, opustil na nátlak veřejnosti 10. prosince 1989. Jeho posledním počinem v prezidentském úřadu bylo jmenování vlády „národního porozumění“. Komunisté jej vyloučili ze svých řad, stáhl se do ústraní a žil v rodinné vilce v Bratislavě, kde se mu o domácnost starala hospodyně. Na veřejnosti se téměř neobjevoval a odmítal rozhovory s novináři. Jeho zdravotní stav byl v té době již vážný. V roce 1988 prodělal těžkou operaci zraku a během své prezidentské kariéry přestál dokonce tři mozkové příhody. Na onkologické klinice v Bratislavě se navíc v listopadu 1990 musel podrobit operaci, při níž přišel o část žaludku.
Narodil se 10. ledna 1913 v Dúbravce u Bratislavy (dnes jedna z bratislavských čtvrtí) v dělnické rodině jako nejmladší ze tří dětí. Úspěšně vystudoval práva a živil se jako advokátní koncipient. Do komunistické strany vstoupil v roce 1933. Jeho politická hvězda začala stoupat za druhé světové války, kdy se stal členem vedení slovenských komunistů a předsednictva ilegální Slovenské národní rady. Podílel se také na přípravě Slovenského národního povstání. Po válce stál v čele Sboru pověřenců plnícím roli slovenské vlády, měl pod kontrolou policii i Státní bezpečnost. Na jaře 1950 byl však spolu s dalšími obviněn ze „slovenského buržoazního nacionalismu“, zbaven funkcí i členství ve straně a v roce 1954 odsouzen na doživotí. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn z vězení a roku 1963 rehabilitován.
V době Pražského jara roku 1968 vystupoval Husák nejprve jako stoupenec reformnímu proudu v komunistické straně a podporoval tehdejšího lídra Alexandra Dubčeka. V dubnu 1968 se stal místopředsedou vlády a mimo jiné se významně podílel na přípravě federativního uspořádání republiky.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ale obrátil a když se v dubnu následujícího roku dostal s podporou Moskvy do čela KSČ, zmizely poslední zbytky nadějí, že se v okupovaném Československu podaří udržet alespoň některé myšlenky Pražského jara. Již v prvním projevu po zvolení mimo jiné řekl: „Jde o to, přátelé, abychom nepodléhali zahraniční propagandě… různým našeptávačům nebo silám, které nemají zájem na konsolidaci…“
Cílevědomý Husák svůj vzestup na politický vrchol završil v roce 1975, kdy se stal prezidentem místo těžce nemocného Ludvíka Svobody. Jediný Slovák mezi československými prezidenty, zastánce tvrdé linie, měl až do prosince 1987, kdy funkci generálního tajemníka ústředního výboru KSČ přenechal Miloši Jakešovi, ve svých rukou prakticky neomezenou moc ve straně i ve státě. Pro něj trpkého konce se dočkal v prosinci 1989, kdy musel abdikovat a na jeho místo stále ještě komunisty ovládaný parlament zvolil disidenta a „nepřítele socialistického zřízení“ Václava Havla.
- Karel Gott a Gustáv Husák autor: ČT24, zdroj: ČT24
- Gustáv Husák s Ludvíkem Svobodou autor: ČT24, zdroj: ČT24
A jak na smrt strůjce normaliace reagoval světový tisk?
New York Times: „Kariéra Husáka velmi názorně dokumentuje podivné zvraty vývoje bývalého východního bloku ovládaného Sovětským svazem. Vyloučen ze strany jako buržoazní nacionalista v roce 1951, dočkal se o téměř čtyřicet let později znovu vyloučení z téže strany jako vedoucí představitel jednoho z nejméně tolerantních komunistických režimů.“
Washington Post: „Když se dostal na vrchol moci po invazi vojsk Varšavské smlouvy, G.Husák sliboval, že bude pokračovat v vytváření socialismu s lidskou tváří. Pod tlakem Moskvy a stranických konzervativců však tento slib brzy porušil. Po dlouhá léta se pak zaměřoval hlavně na zlepšování ekonomických podmínek, které měly odvést pozornost lidí od požadavků na větší svobodu.“
Süddeutsche Zeitung označil Husáka za jednu z nejvíce skličujících postav Československa. Politický odpor a násilí, tragika a groteska současně byly charakteristické pro život tohoto starého komunisty." Pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung zůstává Husák záhadnou postavou, přičemž zdůrazňuje, že vězeňské mučení ho nevyléčilo ze stalinismu.
Libération pod titulkem „Smrt normalizovala Husáka“ napsal, že skon bývalého komunistického vůdce dnešní československé komunistické předáky nikterak nedojímá. Citoval komentář předsedy Komunistické strany Čech a Moravy Jiřího Svobody: „Vyloučili jsme ho (Husáka) ze strany. Chceme se dívat do budoucnosti… Vůbec mě nezajímá, co se stalo s bývalými vedoucími představiteli.“
A nakonec vzpomínka na novoroční projevy