Teolog a filozof Tomáš Halík, prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý, vysokoškolská učitelka Monika MacDonagh Pajerová, bývalý slovenský prezident Ivan Gašparovič a historik Jan Rychlík. ČT24 se ptá osobností, jak hodnotí rozdělení Československa po pětadvaceti letech.
Halík: Kmotry rozdělení byly temné figury Mečiar a Klaus, přesto to byl pozitivní akt
Anketa k rozdělení federace. Férový rozvod, nebo nedemokratický podraz? (zdroj: ČT24)
„Kmotry rozdělení byly dvě spíše temné figury našeho polistopadového vývoje – Mečiar a Klaus. Nicméně já dnes vidím to rozdělení jako pozitivní akt. Zejména proto, že zvýšilo sebevědomí Slováků, a tím zlepšilo vztahy mezi našimi národy. To že nedošlo k nějakému odcizení, je především proto, že díky Bohu jsme stále pod jednou střechou Evropské unie,“ míní teolog a filozof Tomáš Halík.
Kdyby podle něj oba národy „zešílely“ a opustily Evropskou unii, zřítí se Česko i Slovensko do bezvýznamnosti. „Utopí se v bahně chaosu opět ruského vlivu. Protože v procesu globalizace mohou menší národní státy obstát jedině v rámci nějakého většího nadnárodního celku,“ říká Halík.
Podle prezidenta Hospodářské komory ČR Vladimíra Dlouhého nesly krátkodobé ekonomické náklady obě strany. „Kdyby Československo zůstalo, tak jsem přesvědčen, že třeba ekonomický růst kolem poloviny 90. let by byl silnější. Ale když se na to podíváme zpětně po pětadvaceti letech, obě dvě země na tom ekonomicky jsou solidně, patří mezi politicky i ekonomicky stabilní země v celé Evropě,“ uvádí.
Bývalá studentská vůdkyně z doby sametové revoluce a nynější vysokoškolská učitelka Monika MacDonagh Pajerová označuje rozdělení Československa za traumatickou záležitost. „Do svých 26 let jsem žila s československou identitou. A to ne nějak formálně, já jsem to opravdu tak cítila, že navazujeme během sametové revoluce na tradici Čapka, Masaryka a i Havel se k Československu jako ke společnému státu hodně hlásil. Musím říct, že mě vlastně hodně nemile překvapilo, že to pak tak rychle vzdal.“
„Když probíhala ta debata (o rozdělení federace), tak jsem byla na ambasádě v Paříži jako hrdá československá kulturní atašé. Byla jsem z toho docela zničená, takže jsem si vzala dovolenou a s malou Emmičkou jsem přijela do Prahy na tři týdny a pomáhala jsem v kampani za referendum, kterou organizoval Pavel Tigrid. Protože pro mě byl autorita, tak jsem sdílela jeho názor, že pokud se stát rozdělí, tak nejen že bude samozřejmě menší, ale že ztratí něco ze své historické demokratické kulturní tradice,“ vzpomíná Pajerová.
„Ačkoliv byly na začátku pochybnosti a zejména Slovákům bych to nevěřil, je potvrzeno, že Česká republika i Slovenská republika jsou svrchované suverénní demokratické státy, které svět uznává. Politici se dnes navzájem mnohem víc respektují a mezi našimi občany existuje o mnoho lepší, hlubší, důvěryhodnější vztah přátel,“ domnívá se bývalý slovenský prezident (2004–2014) Ivan Gašparovič.
Také historik Jan Rychlík z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy hodnotí rozdělení s odstupem čtvrt století pozitivně. „Měl jsem určité pochybnosti. Ty přešly. Vztahy mezi Čechy a Slováky jsou vynikající, vztahy mezi oběma republikami jsou také vynikající. Snad už ani nemohou být lepší.“
„Já se domnívám, že dva plně konstituované politické národy prostě nemohou trvale žít v jednom státě, aniž by to nevyvolávalo třecí plochy. Takže i když já jsem rozdělení zrovna nevítal, tak dnes to vnímám, že to byl krok rozumný a nutný,“ dodává Rychlík. Problémy, které vznikly rozdělením třeba na společné hranici, zmizely se vstupem obou zemí do schengenského prostoru.