Praha - Několika lidem blízkým ČSSD a bývalému ministru vnitra a předsedovi strany Stanislavu Grossovi před jedenácti lety zřejmě přistály na účtech miliony korun související s privatizací těžařské společnosti Mostecká uhelná (MUS). Vyplývá to z dokumentů, které před koncem loňského roku poslal na Vrchní státní zastupitelství v Praze jako žádost o pomoc vyšetřující soudce ze Švýcarska. Tamní úřady se prodejem dolů zabývají již léta kvůli podezření z praní špinavých peněz. O případu informuje Mladá fronta Dnes.
Podle švýcarských detektivů a zdroje blízkého vrchnímu státnímu zastupitelství odešlo krátce po privatizaci dolů od kupce 46 procent akcií MUS, švýcarské firmy Investenergy, zhruba pět milionů dolarů (asi 170 milionů Kč) na účet firmy Torrence Trading na Gibraltaru. Důvodem platby byla údajně provize za prodej. Celková kupní cena byla 650 milionů korun, provize tedy činila 27 procent.
K účtu měl přístup zbrojař Pavel Musela - přítel tehdejšího šéfa poslaneckého klubu ČSSD a vlivného muže strany Grosse. Musela podle nového zjištění vyplatit 400 000 dolarů najatému bankéři, další peníze pak už putovaly po „české stopě“.
Většina peněz šla nejprve na Kypr na firmu Cromix a z ní na Larosi Holdings LTD a Lawrence. Larosi Holdings dostala 2,2 milionu dolarů. K účtu této firmy měli přístup dva lidé - opět Musela a Jiří Martinek. Ten si pak poslal celkem 300 000 dolarů na svůj účet do Česka. Firma poslala podle švýcarských dokumentů a zdroje ze zastupitelství také 85 000 dolarů (2,9 milionu Kč) na švýcarský účet vedený na jméno Antonína Sýkory.
Mostecká uhelná společnost, předchůdce Mostecké uhelné, a. s., vznikla v listopadu 1993 spojením bývalých státních podniků. V roce 2003 ji od investičního fondu Appian Group koupili Antonín Koláček, Luboš Měkota, Petr Pudil a Vasil Bobela. V roce 2006 podíly převedli na firmu Czech Coal N. V., registrovanou v Nizozemsku. Ve stejném roce odkoupil menšinový podíl prostřednictvím kyperské společnosti Indoverse Czech Coal Investments Limited podnikatel Pavel Tykač.
Martinek tehdy pracoval v Grossově kanceláři jako jeho poradce a podle lidí kolem tehdejšího vedení zajišťoval pro sociální demokracii kampaně a marketing. Gross na otázku deníku Mladé fronty, co pro něj Martinek dělal, odpověděl: „Nic zvláštního.“ A dodal, že informace o provizích je pro něj nová.
Antonín Sýkora je zase tehdejším členem ČSSD a později poslancem. Jeho syn Robert Sýkora byl Grossův kamarád. Na jeho doporučení se také stal náměstkem ministra průmyslu. Robert i Antonín Sýkora však jakoukoliv spojitost s provizemi kolem dolů rezolutně popírají. Sýkora starší odmítá, že by vůbec měl ve Švýcarsku nějaký účet. Martinek není k nalezení. Musela po tragické události, kdy spadl z posedu, nekomunikuje a je nesvéprávný.
