Ve věku 96 let zemřel v Londýně Kurt Taussig. České televizi to sdělila jeho rodina. Taussig byl vedle Emila Bočka jedním ze dvou posledních žijících československých pilotů RAF. Patřil také mezi takzvané Wintonovy děti.
Generace československých pilotů RAF odchází. Zemřel Kurt Taussig
Kurt Taussig se narodil v roce 1923 v Teplicích-Šanově. Z města odešel, když mu bylo 15 let poté, co město začali zabírat nacisté. Jeho rodina, která byla židovského původu, se nějakou dobu skrývala, nacisté je ale nakonec našli a Taussig strávil několik týdnů v internačním táboře v Berouně.
Pak ho ale s bratrem vybrali do jednoho z dětských transportů známých jako Wintonovy vlaky – posledního, který se podařilo vypravit. Oba se dostali mezi 669 převážně židovských dětí, které Winton z protektorátu Čechy a Morava zachránil, když je nechal odvézt do Velké Británie.
Do RAF ho napřed nevzali
Taussig tak v roce 1939 přijel do Spojeného království, kde dobrovolně vstoupil do Royal Air Force (RAF). Přijat by ale až na podruhé. Poprvé byl odmínut, oficiálně proto, že nebyl vyučen pro speciální práce u letectva. Podle historiků byl ale spíš důvodem jeho německý původ – sám Taussig přiom mluvil jak německy, tak česky.
„Jako ostatně každý tehdy v Teplicích,“ vzpomínal loni na podzim. „Museli jsme se od minulosti úplně odstřihnout. Po třech letech jsme se asimilovali natolik, že kromě rodičů, kteří tam zůstali, mě na druhou stranu kanálu nic netáhlo,“ popsal Taussig.
Jeho vstup do RAF muselo nakonec schválit československé velvyslanectví. Posléze prodělal pilotní výcvik v africké Jižní Rhodesii a Palestině. Nelétal v některé z československých perutí, nýbrž na spitfirech britské 225. perutě, která operovala ve Středomoří.
Do bojových operací se zapojil, stejně jako poslední žijící československý letec RAF Emil Boček, až začátkem roku 1945. V porovnání s ním pak na spitfirech odlétal asi dvojnásobek misí, když sloužil u britských perutí v Itálii a Rakousku až do roku 1947.
Po sametové revoluci několikrát navštívil Česko a rodné Teplice, které mu v roce 2018 udělily čestné občanství. Do konce života žil v Londýně.