Praha - „Čtyřicet let hrajem každý večer jako blbci. Když teď nic neuděláme, tak budem jako blbci hrát dalších čtyřicet let.“ Těmito slovy podle vzpomínek pamětníků rozhřešil herec Jiří Kodet hereckou debatu v Realistickém (dnes Švandově) divadle, a potvrdil tak divadelní stávku. Psal se 18. listopad 1989, ke studentům se v protestu proti Husákovu režimu přidali herci a revoluce se rozběhla.
O střetu vládní moci se studenty, k němuž došlo na Národní třídě, věděli v Realistickém divadle už 17. listopadu. V premiéře zde hráli Maryšu bratří Mrštíků a podle Jana Hrušínského, tehdejšího člena souboru, přicházeli zbití studenti do divadla už v průběhu premiéry, aby informovali o dění nedaleko obchodního domu Máj.
Stejná situace se odehrávala i v divadle Na Chmelnici, kam dorazili dva účastníci nejtvrdšího zásahu vypovědět, co se stalo. Divadelníci se zde dokonce rozhodli přerušit představení a udělali na scéně rozhovor s jedním z nich - studentem, který na Národní třídě byl. „V hledišti se okamžitě zvedlo několik příslušníků tajné bezpečnosti. Poté se zvedli i diváci, kteří také byli na Národní třídě, ale odešli ještě před zásahem, a přispěli do diskuse se svými pocity z akce,“ doplnil události z divadla Na Chmelnici herec Břetislav Rychlík.
Hvězdná hodina Tomáše Töpfera
V noci na 18. listopadu vzešla ze studentských řad myšlenka na uspořádání týdenní protestní stávky. Studentská výzva zároveň žádala „vytvoření vládní komise, která vyšetří tento brutální policejní zákrok.“ Zda se k požadavkům připojí herci, se mělo rozhodnout tentýž den v Realistickém divadle, kde se sešlo asi čtyři sta herců spolu se studenty DAMU – ti zde znovu potvrdili informace o krutém zásahu na Národní třídě a oznámili, že nebudou hrát a vstoupí do stávky. S jejich prohlášením následně vystoupil Tomáš Töpfer.
„Na veškeré pokusy občanských iniciativ o navázání konstruktivního dialogu odpovědělo vedení státu zcela jednoznačně: kriminalizováním, perzekucemi a nyní už dokonce masakrem pokojné studentské demonstrace uspořádané k uctění památky Jana Opletala,“ stálo v Töpferem čteném provolání. „Zabraňme dalšímu násilí, krveprolití a politické zvůli. Navrhujeme vyhlásit na pondělí 27. listopadu mezi 12. a 14. hodinou protestní generální stávku.“
Jak je důležité míti Kodeta
Podle Táni Fischerové, tehdejší účastnice setkání v Realistickém divadle, po přečtení požadavků následoval dlouhý skandovaný potlesk. Hrušínský dodává, že se samozřejmě mezi herci objevili opatrnější lidé, kteří chtěli, aby se hrálo dál. Oba divadelníci potvrzují také slova publicisty Jiřího Černého, že klíčovou roli v ujasnění priorit sehrál Arnošt Goldflam a Jiří Kodet. „Celou debatu zakončil, když povstal, a řekl: 'Čtyřicet let jsme hráli a nic se nezměnilo. Já dnes nehraju,'“ vzpomíná Kodetova slova Fischerová.
Divadelníci se dohodli, a tak již odpoledne Martin Mejstřík na Václavském náměstí mohl ohlásit stávku. Připojila se k ní všechna pražská i některá další divadla. Večer pak herci v divadlech přečetli prohlášení a nabídli prostory divadla k diskusi. „Právě tam poprvé lidé zažili, co to znamená svoboda projevu,“ poznamenal pro ČT24 Černý.
