Příběh zachránce stovek židovských dětí Nicholase Wintona je všeobecně známý, málokdy se však hovoří o jeho spolupracovnících, bez jejichž pomoci by se neobešel. Jednou z nich je Britka Doreen Warrinerová, nositelka Řádu britského impéria (OBE). Warrinerová patřila k dalším čtyřem lidem, kteří po zabrání Sudet v září 1938 a následné okupaci v březnu 1939 společně s Wintonem vytvořili v Československu záchrannou síť pro ty nejvíce ohrožené. Zachránkyně židovských dětí a dalších několika tisíc lidí má proto nově pamětní desku v Praze na hotelu Alcron.
Doreen Warrinerová byla neprávem opomíjenou spojkou Nicholase Wintona v Praze
Doreen Warrinerová zachránila několik tisíc lidí (zdroj: ČT24)
Doreen Warrinerová se narodila v roce 1904 a vyrostla na farmě. Vzdělání ovšem získala na prestižní Oxfordské univerzitě a na Londýnské ekonomické škole (LSE). Zájem o ekonomiku zemědělství ve střední Evropě ji přivedl v roce 1930 i do Československa.
V čase mnichovské dohody už vyučovala na univerzitě. Poté, co se dozvěděla o pohnutých událostech v Československu, ale opustila nadějnou vědeckou kariéru a místo na zahraniční stáž se vydala do Prahy. „Nemám vůbec žádnou představu, co dělat, jen zoufalé přání něco dělat,“ zapsala si tehdy do svého deníku.
Po svém příjezdu v říjnu 1938 chtěla Warrinerová nějak pomáhat v situaci, jež nastala po exodu uprchlíků, z nichž někteří se uchýlili do Československa z Německa a další odešli ze Sudet po jejich záboru a přivezli si s sebou i rodiny.
Původně zamýšlela uprchlíkům kupovat jídlo a přikrývky, měla na to menší částku od jedné britské dobrovolnické organizace. Začala objíždět tábory, ale postupně došla k poznání, že pouhá potravinová pomoc nestačí, že těmto lidem jde o život. A pustila se do sestavování seznamů těch, kdo musí odejít do bezpečí.
Kvůli záchraně uprchlíků se Warrinerová dostala do hledáčku gestapa
V prosinci 1938 začala pracovat v Britském výboru pro uprchlíky z Československa (BCRC), navázala spolupráci s diplomaty z britského velvyslanectví v Praze, kteří předkládali seznamy uprchlíků vládním úřadům v Londýně. Pro nejvíce potřebné sháněla britská víza a polská tranzitní víza.
„Čekávaly na mě zástupy,“ zapsala si v lednu 1939. Zoufalí rodiče se snažili zajistit převoz svých dětí do bezpečí. Podle jejích slov „ve zvládání toho chaosu“ hodně závisela na Nicolasi Wintonovi. Energická Warrinerová osobně jezdila s vlaky pro uprchlíky, kteří se dál do Británie dostávali letecky z Polska nebo loděmi z polských přístavů, a potom se vracela zpátky do Československa – většinou letadlem.
„Myslím, že si brzy uvědomila, že musí dostat rychle uprchlíky pryč ze země. Protože obzvlášť političtí uprchlíci, kdyby sem Němci vtrhli, a oni tady pořád byli, tak by je čekaly koncentrační tábory,“ uvedl její synovec Henry Warriner.
Její aktivní role v zachraňování uprchlíků upoutala pozornost gestapa, a tak musela Warrinerová v dubnu 1939 opustit Prahu. V Británii pracovala na ministerstvu válečného hospodářství a později řídila oddělení potravinové pomoci, kterou organizovala Správa Spojených národů pro hospodářskou obnovu a pomoc, známější pod zkratkou UNRRA, pro obnovu Jugoslávie. V roce 1941 jí byl udělen Řád britského impéria (OBE).
Po válce se vrátila k akademické dráze, stala se profesorkou na Londýnské univerzitě, kde působila v oddělení slovanských studií. Zemřela v roce 1972 na infarkt.
Pamětní desku navrhl David Vávra
V pondělí byla v Praze slavnostně odhalena její pamětní deska. Ceremoniálu se zúčastnil ministr zahraniční Tomáš Petříček spolu se synovcem Warrinerové Henry Warrinerem a britským velvyslancem Nicholasem Archerem. Odhalení se zúčastnili také děti, které našly před vypuknutím druhé světové války nový domov v Británii. Nechyběli ani potomci těch, kteří je přijali do své rodiny.
Slavnostní odhalení pamětní desky Doreen Warrinerové
Autorem pamětní desky je architekt a herec David Vávra. „Tady si připomínáme příběh a odvahu paní Doreen Warrinerové, která zde v tomto hotelu pomáhala těmto dětem a organizovala jejich odjezd do Velké Británie. (…) Věřím, že touto pamětní deskou si připomeneme lidskost, odvahu, solidaritu všech lidí, kteří pomáhali v době, kdy to někteří z našich spoluobčanů potřebovali,“ řekl ministr zahraničí.