Přesně před sedmdesáti lety zvolilo Národní shromáždění Klementa Gottwalda novou hlavou státu. Ve funkci vystřídal Edvarda Beneše a dobové snímky tehdy slavnostně hlásaly, že bude prezidentem, který „rozvážně a moudře povede svůj lid do krásné socialistické budoucnosti“. Místo toho se ale stal symbolem justičního teroru, na Hradě se utápěl v alkoholu a Československo dostal do područí Sovětského svazu.
Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident seděl na Pražském hradě pět let, životní dráha jedné z osudových postav československých dějin, která má na svědomí mnoho nevinných obětí, se uzavřela v březnu 1953.
Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Vyučil se truhlářem a od roku 1921 byl členem KSČ. Na výsluní stranické politiky se dostal ve svých třiatřiceti letech, když se na přelomovém pátém sjezdu KSČ v roce 1929 postavil do čela stranických pučistů a vyhlásil bolševizaci strany.
Jak se kroutí krk
Jeho skupina se prosadila především díky dogmatickému přebírání tehdejších směrnic Komunistické internacionály. Gottwaldovy parlamentní výroky z prosince 1929 o tom, že komunisté se do Moskvy jezdí učit, „jak vám zakroutit krk“, jen dokreslují linii tehdejšího vedení KSČ.
V prezidentských volbách v roce 1934 Gottwald kandidoval proti Tomáši Garriguovi Masarykovi a kromě neúspěchu si za své výroky v předvolební kampani vysloužil trestní stíhání, před nímž uprchl do Sovětského svazu.
Druhou světovou válku strávil v moskevském exilu. V roce 1945 se stal předsedou KSČ a funkci vykonával až do své smrti. V květnu 1946 vyhrála jeho strana volby, když získala téměř čtyřicet procent hlasů, a Gottwald se stal premiérem.
Po únorovém komunistickém převratu Beneš nakonec 7. června abdikoval a do uvolněného prezidentského křesla byl místo něj 14. června jednohlasně zvolen Gottwald. Volba proběhla přímo ve Vladislavském sále, pro se vyslovilo všech 296 poslanců Národního shromáždění.
„Přemysl z dílny“
Volbu provázela silná propagandistická prezentace. Rudé právo psalo o „Přemyslovi od pluhu – Klementu Gottwaldovi z dílny“. Dobový týdeník slavnostně hlásal, že se „poslanci a ministři sešli k dějinnému aktu, aby postavili do čela státu muže, který rozvážně a moudře povede svůj lid do krásné socialistické budoucnosti“.
„Zvolením soudruha Gottwalda prezidentem republiky byl znovu výrazně potvrzen obrovský dějinný dalekosáhlý převrat, který byl u nás po znovunabytí ztracené svobody uskutečněn,“ prohlásil tehdy rovněž Antonín Zápotocký, který se stal 15. června 1948 předsedou vlády.
Z projevu Klementa Gottwalda k pražskému lidu 14. června 1948:
- „… práce nás čeká. Ale pokojná, radostná práce, bez svárů a štvanic, při které je možno si zpívat, práce, kterou děláme s chutí.“
Gottwald se navenek snažil vzbudit dojem pokračovatele historie a tradic. „Ihned po volbě se zúčastnil v Chrámu svatého Víta slavnostního Te Deum, jež sloužil arcibiskup Beran. Do kostela Gottwald nikdy nechodil a v Boha nevěřil – bylo však třeba vzbudit důvěru věřících spoluobčanů, kteří by se jinak mohli obávat, že nový režim zavede jejich pronásledování jako v Rusku,“ uvádí Pavel Kosatík v knize Devět žen z Hradu.
S manželkou pak dokonce odjel do Lán, aby se poklonil u hrobu T. G. Masaryka. Ve skutečnosti ale režim tou dobou rozhodně nezahálel. „V době, kdy Gottwald s Martou přijímali na Hradě ovace, už byla vězení plná zatčených odpůrců režimu, lidé byli vyhazováni z práce, střílelo se na hranicích a rozjíždělo se pronásledování normálně smýšlejících lidí,“ dodává Kosatík.
Už od února 1948 se navíc prohlubovalo Gottwaldovo vazalství na Moskvu. Začátkem 50. let byl již v podstatě pasivním vykonavatelem Stalinových direktiv. Za jeho vlády se počátkem 50. let odehrálo mnoho politických vykonstruovaných procesů, které nakonec dopadly i na komunistické funkcionáře.
Gottwald měl také už delší dobu problémy s alkoholem, které na Hradě vygradovaly. Na jeho stavu se podepsal i strach, aby v soukolí čistek a procesů neuvízl i on sám. Nakonec tento osud potkal generálního tajemníka strany Rudolfa Slánského. Gottwald se na Hradě stále více uzavíral a podle Kosatíka přestával chodit i na sekretariát strany. V roce 1952 se tak ÚV KSČ nesešel ani jednou.
Rudým faraonem
Pětašedesátiletý Gottwald zemřel v březnu 1953 jen několik dní po návratu z pohřbu sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina v Moskvě. Po jeho smrti zachvátila celou zemi organizovaná pompézní tryzna, při níž „prezidenta hospodáře“ na poslední cestě doprovázely statisíce lidí.
Gottwaldovo tělo bylo po vzoru Lenina i Stalina nabalzamováno a vystaveno v památníku na pražském Vítkově, který komunisté po únorovém převratu přestavěli na rudý Pantheon. Zvrat přišel v roce 1959, kdy kolektiv lékařů zjistil, že i přes nejlepší možnou péči a rady balzamovačů přímo z Moskvy dochází uvnitř těla k pomalému rozkladu.
„Obě nohy musely být postupně nahrazeny protézami a 20. března 1962 politické byro ÚV KSČ přijalo přísně tajné rozhodnutí o přemístění ostatků. Ministr vnitra Lubomír Štrougal odvolal čestnou stráž od bran mauzolea, budova byla převedena pod ministerstvo školství a technické zařízení dostala Karlova univerzita. Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno a československý pokus o nesmrtelnost skončil,“ popisuje historik Stanislav Červinka mladší.
