Praha – Je řízení po pěti pivech trestným činem? Podle policie by mělo. Když takového řidiče hlídka zastaví krátce po napití, nadýchá i více než jedno promile. U soudu však situace tak jednoznačná není – dokonce ani když se řidič k pití před jízdou přizná. Soudy a někteří státní zástupci totiž odmítají připustit výsledek dechové zkoušky jako důkaz přítomnosti alkoholu v krvi. Odmítnutím odběru krve se tak řidič zbavuje nejpádnějšího důkazu. Pro policii je potom jediná možnost objednat znalecký posudek. V různých krajích ale platí různá pravidla. V některých soudy přihlížejí k dechovým zkouškám více, jinde méně. Podle ministra vnitra či předsedy Nejvyššího soudu je třeba postupy sjednotit.
Výsledek dechové zkoušky není důkazem přítomnosti alkoholu v krvi. Takový názor mají soudci i někteří státní zástupci. Policisty, kteří před ně předstoupí pouze s přístrojem ukazujícím hodnotu přes jedno promile, odmítají. „Dechová zkouška provedená přístrojem Dräger má pouze orientační charakter v tom smyslu, že neodráží hladinu alkoholu v krvi, ale v dechu řidiče (…), tudíž výsledek takové zkoušky jako osamocený důkaz pro případné trestní stíhání a následné uznání viny (…) neobstojí,“ uvedla náměstkyně plzeňské krajské státní zástupkyně Iveta Švormová.
Nejpádnějším důkazem skutečné opilosti jsou výsledky rozboru krve. Ten však může řidič odmítnout, ačkoli mu hrozí vysoká pokuta (až 50 tisíc korun), sedm trestných bodů a ztráta řidičského průkazu až na dva roky, nejde však o trestný čin – na rozdíl od prokázaného řízení při koncentraci přesahující 1,5 promile. Policisté se tak obracejí na soudní znalce. Ti však dokáží dojít k docela jinému závěru než policejní alkotester. Rozdíl je nasnadě: Před časem nadýchal řidič při silniční kontrole v Plzeňském kraji více než promile. Řidič přiznal, že vypil pět piv. Soudní znalec potom stanovil skutečnou hodnotu koncentrace alkoholu v krvi na 0,3 promile. Sám svůj výpočet vysvětlit nechtěl, podle dalšího znalce Jaroslava Zikmunda ale šlo o standardní bilanční přepočet. Ten vychází z hmotnosti řidiče, objemu vypité lihoviny, koncentrace alkoholu v nápoji a časového odstupu mezi pitím a řízením. Za určitých okolností výsledek skutečně odpovídá hodnotě mezi nulou a půl promile.
Zatímco Jaroslav Zikmund zdůraznil, že rozhodující slovo nemá znalec, ale žalobce, který podává žalobu, a soudce, podle policie je to jinak. „V zásadě se dá říci, že je to nástroj, který do značné míry ovlivňuje úroveň vymahatelnosti práva v České republice,“ řekl Jiří Komárek z Policejní akademie.
Situaci komplikuje především to, že v každém kraji platí jiná pravidla. Většina státních zastupitelství, která ČT oslovila, považuje dechovou zkoušku za důkaz, ačkoli vyžadují i další. V některých případech jde ale pouze o orientační údaj, který mezi důkazy nepatří. Situace se nelíbí ministru vnitra Milanu Chovancovi. Právě nejednoznačnost je podle něj hlavní problém. „To není kritika státních zástupců, spíš snaha o to, abychom si takzvaně sladili noty,“ řekl. Různé pohledy na stejné obvinění se nelíbí ani předsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Šámalovi. „Budu se snažit o to, aby judikatura byla sjednocena prostředky, které k tomu Nejvyšší soud má,“ slíbil.
Německé soudnictví se přitom vydává docela opačným směrem. Na krevní testy zatím musí všichni, kdo nadýchají přes 0,8 promile. Nově však budou postačovat výsledky dechových zkoušek.
