Již dvakrát musel čtrnáctiletý Danylo utéct před válkou. Poprvé to bylo před pěti lety, kdy se jeho rodina odstěhovala z nestabilní Luhanské oblasti do bezpečného Charkova. Ten však je jedním z měst, která nynější rusko-ukrajinský konflikt zasáhl nejvážněji. A tak se chlapec ocitl v Olomouci. Zatím se marně pokouší najít místo v některé škole. Ty jsou již zaplněné.
I když se o situaci, která zavládla v Doněcké a Luhanské oblasti Ukrajiny, hovoří jako o zamrzlém konfliktu, zmrzlé bezpečno zde nebylo, a proto se Danylo s rodiči nejprve odstěhoval do Charkova.
Příští rok měl nastoupit na střední školu, chtěl se stát zdravotním bratrem, na Ukrajině ale nejspíše už studovat nebude. Rodina z ostřelovaného Charkova odjela, dostala se do Olomouce a už se nemá kam vrátit. Jejich byt totiž neexistuje.
„Po bombardování se naše babička šla podívat ven, jestli jsme v pořádku. Neviděla nás a šla zpátky. V tu chvíli byl vedle ní další výbuch. Naštěstí si stihla lehnout na zem, proto ji jen zasypala hlína,“ popsal chlapec okamžiky, kdy na jejich domov cílilo ruské dělostřelectvo.
Po druhém útěku před válkou se Danylo zatím neposadil do školní lavice. Matka se jej sice již třikrát pokusila zapsat, ale bezvýsledně. „Veškeré třídy pro ukrajinské děti jsou přeplněné, došla kapacita,“ poukázala Olesa Shepeliev, která zároveň hledá zaměstnání pro sebe i babičku. Obě by chtěly pracovat v olomoucké čokoládovně.
Co se týče syna, nebojí se, že by se s novým prostředím nedokázal sžít. Čeká ho jazykový kurz a snad se jednou dostane i na zdravotnickou školu, kam chtěl chodit v Charkově.
Do olomouckých škol zatím nastoupilo asi padesát ukrajinských dětí. Kapacita se zvedá jen pozvolna. Nedávno sice vznikla nová malotřídka pro mladší žáky, ale na druhém stupni přibylo místo jen pro šest dětí.
