Praha – Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová vyzvala k rezignaci část radních z Ústavu pro studium totalitních režimů, kteří loni v dubnu odvolali z čela instituce jejího ředitele Daniele Hermana. Předsedkyně rady i ředitel Ústavu své kolegy hájí. Na stranu Kavalírové se naopak připojili odboráři.
Rada ústavu, jejíž členy vybírá Senát, schvaluje jeho vnitřní předpisy a plán činnosti, především potom volí a odvolává ředitele instituce. Tuto pravomoc využila loni v dubnu, kdy odvolala z funkce Hermana - kvůli tomu, že nebyla spokojena s jeho prací. Argumentovala řadou nedostatků, posledním důvodem měla být jeho pracovní cesta do USA, která prý nepřinesla žádný vklad. Ministr je přesvědčen o tom, že za jeho odchodem z čela ústavu byl politicky motivovaný puč, což radě vyčítali také její kritici.
Případ skončil před soudem, který na začátku minulého měsíce označil Hermanův nucený odchod za protiprávní. Rozsudek není pravomocný (více zde). Kavalírová, která v minulosti radě předsedala (v současnosti je její řadovou členkou), ve výzvě odkazuje právě na soudní verdikt. „Domnívám se, že činnost mých kolegů je v rozporu s posláním ústavu,“ prohlásila. Proto je požádala, aby „zvážili své setrvání v radě ústavu“.
Kavalírová poukazovala také na to, že po Hermanově odvolání vědecká rada ústavu (poradní sbor ředitele) na protest proti tomuto kroku rezignovala a že v nové je pět bývalých členů KSČ. S tím ovšem polemizuje současný šéf ÚSTR Zdeněk Hazdra. „Je to potřeba dát do souvislosti. Týkalo se to Viléma Prečana nebo Petra Pitharta. To jsou lidé, kteří byli v KSČ, ale nikdo o jejich erudici a přínosu nemůže pochybovat,“ upozorňuje.
Šéf ÚSTR: Není důvod k tomu, aby rada rezignovala
Současná šéfka rady Emilie Benešová odvolání Hermana hájí jako logický krok, neboť se k obměněné radě stavěl stejně jako další členové bývalého vedení „s neochotou a nepřátelsky“. Uvedla, že cílem nového vedení bylo, aby ústav začal fungovat jako řádný orgán státní správy a stal se uznávaným vědeckým pracovištěm. „Práce v ústavu se rozhodně nezastavila, ústav se neocitl v mezinárodní izolaci a digitalizace archivních dokumentů se nezastavily,“ uvedla Benešová k některým námitkám.
Distanc k výhradám Kavalírové drží i ředitel Hazdra. „Na tuto výzvu by měli reagovat radní,“ uvádí. „Nespatřuji žádný důvod k tomu, aby stávající rada rezignovala. Nedopustila se žádného protiprávního jednání, byť z toho bývá osočována, a to, že rada využívá právo volby ředitele, je naprosto legitimní.“
Na stranu Kavalírové se naopak přidali odboráři, kteří rovněž požadují rezignaci rady. Předsedkyně jedné z odborových organizací ÚSTR Hana Kmetíková vytýkala vedení ústavu výpovědi dalším řadovým zaměstnancům nebo klientelistický přístup při náboru pracovníků ústavu bez výběrového řízení. Pro výměnu rady ústavu se vyslovil i bývalý předseda vědecké rady ústavu Adrian Portmann a člen této rady Vilém Prečan. Podle něj současná rada ÚSTR není schopna reformovat ústav žádoucím směrem.
Úkolem ÚSTR je podle zákona zkoumání a nestranné hodnocení doby nesvobody (1938–1945) a komunistické totalitní moci (1948–1989). Součástí ústavu je Archiv bezpečnostních složek, jenž zpřístupňuje a zveřejňuje dokumenty a archiválie týkající se bezpečnostních složek. Činnost ústavu provázejí pře politiků i zaměstnanců už od doby před jeho vznikem v roce 2008. Zejména levicoví zákonodárci ústav označovali za zbytečnou instituci, umožňující politické ovlivňování výkladu dějin. Pravice naopak vznik ústavu prosazovala.
