Spor o vlastnictví cyklu Slovanská epopej se přesouvá k pražskému městskému soudu. Příbuzný malíře Alfonse Muchy totiž podal odvolání proti dubnovému verdiktu, ve kterém obvodní soud přiřkl epopej hlavnímu městu. Podle Johna Muchy ale Praha cyklus obrazů nikdy nevlastnila, protože nesplnila malířovu podmínku a nepostavila jí výstavní síň.
ČT: John Mucha se odvolal proti verdiktu, podle kterého patří Slovanská epopej Praze
Informace o odvolání České televizi potvrdila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1 Alena Novotná. Podle ní John Mucha navrhuje, aby odvolací soud rozsudek zrušil a vyhověl jeho žalobě. „Nesouhlasí s tím, co soud zjistil o skutkovém stavu, ani s právním posouzením,“ dodala Novotná.
V minulosti John Mucha zdůvodnil podání své žaloby tím, že se snažil zabránit zapůjčení díla do Tokia, kam epopej letos v únoru odcestovala. Obával se, že se obrazy poškodí. Tvrdil, že malíř je daroval českému národu a nepřál by si, aby se vyvážely do ciziny.
Žádná síň, žádné vlastnictví, tvrdí John Mucha
Mucha také upozorňoval, že současná kulturní památka se majetkem Prahy nikdy nestala, protože metropole nenaplnila malířovu podmínku a nevybudovala pro panslavistická plátna výstavní síň.
John Mucha
Jako sporné se ale ukázalo to, zda samotný Mucha plátna vůbec někdy vlastnil – a kdo je tedy hlavnímu městu dal. Praha zdůrazňovala, že své vlastnictví slovanského cyklu odvozuje od rozhodnutí ministerstva kultury z roku 1993. Dále se hájila mimo jiné tím, že vlastníkem pláten nebyl Alfons Mucha, protože jejich vytvoření si u něj objednal americký mecenáš Charles Crane, a právě ten je věnoval metropoli.
Právník Prahy Roman Felix nicméně připustil, že závazek vybudovat pro epopej galerii město dlouhodobě odsouvalo. V době dokončení díla už totiž panslovanská myšlenka nebyla tak živá, během druhé světové války kvůli ní dokonce bylo potřeba obrazy skrývat a po válce pak bylo vybudování síně „mimo tehdejší uvažování i faktické možnosti města“.
Smlouva o dílo. Předmět: Slovanská epopej
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Martina Tvrdková došla ke stejnému závěru jako metropole. Smlouvu mezi Muchou a Cranem z roku 1913 vyhodnotila podle tehdy platného občanského zákoníku jako smlouvu námezdní, tedy předchůdkyni dnešní smlouvy o dílo. Crane byl podle ní objednatelem díla, Mucha zhotovitelem. V následných protokolech o předání obrazů městu je jako dárce vždy uveden právě Crane.
„Alfons Mucha celý cyklus zhotovil již od počátku s úmyslem věnovat ho Praze, nikdy neměl v úmyslu stát se jeho majitelem,“ konstatovala tehdy soudkyně a odmítla i tvrzení mladšího Muchy, že by si slavný malíř nepřál, aby jeho dílo vyjelo za hranice.
„Sám Alfons Mucha by byl dnes možná pyšný na to, že to dílo odcestovalo na jiný kontinent, neboť on sám ve svých četných žádostech hlavnímu městu Praze žádal, aby svolila k zapůjčení obrazů do různých končin světa,“ připomněla při dubnovém soudním jednání. I na základě těchto žádostí je podle ní jasně patrné, že Mucha se nikdy necítil být vlastníkem díla.
obrázek
Spornou cestu do Tokia nakonec Slovanská epopej absolvovala. Japonské město ji vrátilo na konci června, obrazy vidělo více než 600 tisíc diváků. Epopej by mohla být příští rok vystavena opět v Praze, konkrétně v Obecním domě. Plátna jsou nyní v depozitáři Galerie hlavního města, kam byla uložena po návratu z výstavy v Tokiu.
Do dalších měst by zatím cestovat neměla, původně totiž z Japonka měla zamířit ještě do Číny. Po návratu z Japonska jsou ale plátna v dobrém stavu a nic se jim nestalo: „Slovanská epopej se vrátila v neporušeném stavu, jak bylo konstatováno po podrobné odborné kontrole japonskými experty a na naší straně vyslaným týmem restaurátorů,“ uvedla zástupkyně Galerie hlavního města Prahy Michaela Vrchotová.
