Na území Česka zbývá podle České společnosti ornitologické (ČSO) pouhých sto párů sýčka obecného. Proti jeho dramatickému úbytku bojuje společnost už řadu let. V přírodě se proto objevilo zhruba sto speciálních budek, které sýčky chrání a umožňují jim bezpečné hnízdění. Do čtyř z nich nainstalovali ornitologové v průběhu března kamery s infračerveným přísvitem. Ty teď umožňují hnízdění a chování sýčků obecných sledovat.
Chytré budky s kamerami bojují proti vymírání sýčka obecného. Podívejte se do jejich příbytků
Bezpečných budek pro hnízdění už po Česku umístili ornitologové celkem sto, třicet z nich loni na podzim. Jedná se o anglický typ budek, které jsou rozdělené na dvě části – vstupní chodbičku a hnízdní dutinu. V obou částech je kamera.
„Kamera v chodbičce umožňuje sledovat, jak sýček přináší kořist nebo se například dívá ven. Kamera v hnízdní dutině zaznamenává hnízdění sýčků a jejich pobyt v budce během dne,“ vysvětluje terénní pracovník ochrany sýčků z ČSO Miroslav Bažant.
Kamerami s infračerveným přísvitem opatřili letos na jaře ornitologové čtyři budky, ve dvou z nich už ptáci zahnízdili. „Přísvit sýčky nijak neruší a pro nás má velkou výhodu. Můžeme díky němu sledovat jejich aktivitu v temné dutině, a to i když tělem úplně ucpou denní světlo ve vchodu. Výsledkem je černobílý obraz,“ komentuje Miroslav Bažant. Hnízdní budky jsou pro sýčky bezpečné, protože jsou opatřeny oplechováním proti kunám, které pro ně představují ohrožení.
Speciální budka pro sýčky
Za poslední dvě dekády klesl počet sýčků o 94 procent
Ještě v osmdesátých letech bylo v Česku podle Miroslava Bažanta odhadem pět set až tisíc párů sýčků. „Jejich počet začal velmi klesat během 90. let a zlom nastal hlavně po roce 2000, kdy populace sýčků byla už tak rozředěná, že se jedinci v přírodě už ani moc nepotkávali.“ Za poslední dvě dekády pak klesl jejich počet o 94 procent na zhruba sto párů.
Kvůli intenzivnímu hospodaření, v jehož důsledku se staré sady proměnily v otevřené lány bez remízků, došlo k úbytku potravy a hnízdních možností. Sýčci se tak stáhli do okolí lidských obydlí. Nejčastěji osidlují hospodářské budovy a farmy a právě tam ornitologové chytré hnízdní budky cíleně vyvěšují. Sýčkům tam hrozí řada nebezpečí, která ve volné krajině neexistovala a která se ornitologové v okolí budek snaží odstranit.
- Sýček obecný (Athene noctua), dříve známý také jako sýc obecný, je malá sova z čeledi puštíkovitých rozšířená v severní Africe, celé Evropě kromě Skandinávského poloostrova, na Blízkém východě a ve Střední Asii až po Koreu. Během 19. století byla uměle vysazena i ve Velké Británii a v roce 1906 také na Novém Zélandu.
- Zdroj: Wikipedie
„My tomu říkáme technické pasti, které my lidé nevědomky vytváříme. Mohou to být sudy a vany s vodou na zalévání, bazény nebo různé na stojato postavené roury. Sýčci jsou zvídaví, běžně prolézají různé dutiny, zalezou do ní, když ji chtějí prozkoumat, a už se nedokážou dostat ven a uhynou tam. Podobně je to s okapy, když ústí pod zem pod nějakou mřížku, to je pro sýčka past. Stejně tak komíny,“ shrnuje Miroslav Bažant. Nebezpečné mohou být i plastové kubíkové nádrže, které zadržují dešťovku, nebo síťovina na seno.
Lidé mohou se záchranou sýčka pomoci
Instalace kamer má podle Bažanta za cíl popularizovat problém vymírání ptáků zapříčiněné změnami krajiny vlivem lidské činnosti. „Sýček je v podstatě jen spičkou ledovce toho problému, že se ptáci v otevřené krajině museli stáhnou do lidských sídel.“
Lidé mohou pomoci se záchranou sýčků buď finančně, nebo se mohou aktivně podílet na odstraňování technických pastí. Například sudy s vodou lze opatřit mřížkou nebo plovákem.
„Sýček třeba vidí, jak se ve vodě třepotá můra a skočí pro ni. A jak má sud hladké stěny, už se nevyhrabe ven a utopí se. Stačí docela mělká napáječka pro koně, může to být 20 až 30 centimetrů vody a už to může být fatální. Do sudu stačí přes okraj ohnout nějaké pletivo, které bude sahat skoro až na dno a které bude kopírovat stěnu sudu tak, aby to pták měl jako takový žebříček. Nebo je taky možnost dát tam nějaký plovák, aby si tam ptáci mohli sednout a napít se, stačí kus polystyrenu nebo prkna.“
V loňském roce obsadili sýčci celkem sedm budek, což se dá podle Miroslava Bažanta považovat za úspěch. Kolik jich obsadí letos, se ornitologové dozví v rámci monitoringu až na konci hnízdní sezony, tedy v červnu.