Česko pokračuje v propouštění Syřanů, kteří požádali v Maďarsku o azyl, ale chtějí dál na Západ. V detenčním zařízení strávili tři týdny i devětadvacetiletý Syřan Abdulrrzaq a jeho švagr. Oba už jsou nyní v Německu, od kterého si slibují lepší život. Na jejich cestě z Vyšních Lhot je doprovázela i Česká televize.
Abdulrrzaq a jeho švagr opustili bránu detenčního zařízení ve čtvrtek odpoledne. „Nejdříve jsem tomu nemohl uvěřit. Ptal jsem se několikrát vedoucího tábora: 'Můžu odejít? Jsem volný?'“
Oba muži sice vědí, že jsou v České republice, kde přesně ale netuší. Dostali lístek na vlak a míří do Prahy. Abdulrrzaq nechal v Sýrii ženu a dceru, která šla ve středu poprvé do školy. Jedinou vzpomínkou na ně jsou fotky v mobilu a dopis od manželky.
Po cestě vlakem vypráví o válce - o náložích, které vybuchují kolem jejich domu v Sýrii i o tom, že chce svou rodinu dostat co nejdříve do bezpečí. Věří, že právě v Německu pro ně začne nový život: „Jsou tam dobří lidé, rozumí tomu, čím právě procházíme.“
Po téměř čtyřech hodinách jsou v Praze. Nechce se jim věřit, že jde vše tak snadno a pomalu se přibližují svému cíli. Na cestě jsou už měsíc a do Berlína proto chtějí dorazit co nejdříve.
Oba muži už ale nemají žádné peníze, jízdenku na autobus jim proto museli zaplatit syrští přátelé, kteří už se do Německa dostali. Na autobusovém nádraží se pak po dlouhých dvaceti dnech opět připojují k internetu a Abdulrrzaq volá své ženě: „Moc jí chybím, velmi doufá, že se co nejdřív setkáme v Německu.“
V půl desáté večer konečně nasedají do autobusu, který je za pět hodin doveze za novým životem. V Berlíně už čekají přátelé, kteří se o ně postarají. Oba muži se chtějí hlavně co nejdříve nahlásit úřadům, učit se němčinu a hledat práci. Abdulrrzaq by rád pokračoval v tom, co umí. V Sýrii pracoval jako programátor.
