Praha - Pátek: snídaně s francouzským prezidentem. Sobota: povolené shromáždění ke Dni lidských práv na Škroupově náměstí, kde se 10. prosince 1988 podle oficiálních zdrojů sešly dvě, možná tři tisícovky lidí, agenti StB však odhadovali účast až na pět tisíc demonstrujících. Možná nejdůležitější ale bylo, že poprvé na veřejnosti mohli svobodně promluvit disidenti. Mohlo se zdát, že režim ztrácí na síle, ale pouze si na jeden den nasadil masku. Celá demonstrace se nesla ve velmi slavnostním duchu, nicméně lidé se měli neustále na pozoru, neboť za sebou cítili pach StB.
Návštěva francouzského prezidenta Francoise Mitterranda tak nejspíš zahájila novou etapu v cestě k demokracii v Československu. Na první pohled se mohlo zdát, že komunistický režim pomalu ustupuje od politiky tvrdé perzekuce a že se vývoj začne ubírat podobným směrem jako v sousedním Polsku či Maďarsku, kde pomalu, ale jistě opozice začínala veřejně působit. Ve skutečnosti ale šlo o ojedinělou akci – režim se pragmaticky chtěl vyhnout nepříjemnostem v zahraničí. Komunisté až do svého pádu už žádnou podobnou akci nepovolili. „Bylo vidět, že si režim ten den nasadil masku, kterou strhnul v lednu 1989, kdy brutálně zmlátil účastníky vzpomínkové akce na počest památky Jana Palacha,“ vzpomíná Jan Ruml, pozdější ministr vnitra.
Přečtěte si více o návštěvě francouzského prezidenta
S nadějí v hlase, že se blíží doba, kdy demokracie bude pro všechny a Masaryk přestane být nežádoucí. Tak vystoupil Václav Havel nebo Ladislav Lis či katolický kněz Václav Malý. Nechyběla ani zpěvačka Marta Kubišová nebo herečka Vlasta Chramostová. Ze slavných scházel pouze Alexandr Dubček, kterému tehdejší režim naordinoval „domácí vězení“. Původně se měla manifestace konat v centru na Václavském náměstí, ale úřady se odvolaly na vyhlášku o památkové zóně a demonstraci nepovolily. Nicméně nakonec režim umožnil zorganizovat akci na periferii na Žižkově.
Václav Havel ještě tři týdny před manifestací znal jen čtyři stěny vězeňské cely v Ruzyni a přemýšlel o tom, zda tento prostor vůbec někdy opustí: „Kdyby mi tam někdo byl řekl, že za tři týdny budu snídat s francouzským prezidentem a den nato vystoupím na nezakázané manifestaci, myslel bych si, že žertuje,“ zahájil svůj legendární projev plný naděje, že změny mohou být blízko: „Snažme se vdechnout dnešnímu dni historický význam, udělejme z něho důležitý bod na cestě k občanské svobodě a politické demokracii v naší vlasti,“ vyzval přítomné závěrem.
Jan Ruml v Událostech ČT:
„Pro většinu z nás to bylo velké dilema. Na jedné straně jsme nevěděli, jestli to souvisí s návštěvou Mitterranda, na druhé straně jsme viděli, že komunistický režim je po zuby ozbrojený a že pod maskou může skrývat další, rozsáhlé represe proti obyvatelstvu. Pro mne to bylo nepříjemné a byl jsem v rozpacích, že jsme se dohodli s režimem a demonstraci přesunuli z Václavského náměstí na Žižkov.“
Zneužité výročí: Tak se akce zrcadlila v oficiálních médiích
„Výročí Všeobecné deklarace lidských práv zneužili 10. prosince 1988 odpoledne na Škroupově náměstí v Praze 3 stoupenci tzv. nezávislých skupin k vyslovení politických požadavků, které jsou ve své podstatě namířeny proti probíhajícím společenským přeměnám,“ stálo v Rudém právu. „Řečníci demagogicky tvrdili, že občané “nevěří státu„, požadovali oslabení naší obranyschopnosti, osvobození údajných politických vězňů,“ pokračuje krátká zmínka na třetí straně deníků ÚV KŠČ. Jako „pokusy jednotlivců a skupin o konfrontaci, které nelze tolerovat“ označil shromáždění na Škroupově náměstí i tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš.
Komunistický režim opravdu z tohoto dne udělal jen výjimku, která potvrzovala pravidlo. Na Jana Palacha si v době 20. výročí jeho úmrtí v lednu 1989 vzpomnělo možná více lidí než dříve a mnozí z nich neváhali svou úctu dát i najevo. Z krátké pietní akce náhle vznikl týdenní protest, kdy davy lidí denně zaplavovaly centrum Prahy. A pohotovostní pluk nezůstal nečinný…(více čtěte zde).
