Praha/Peking - Čína patří mezi významné obchodní partnery České republiky, a to se prolíná i ve vzájemných vztazích. Ty dosáhly vrcholu za komunistického režimu v 50. a 80. letech. Naopak blízko bodu mrazu byly v devadesátých letech. Nespokojenost s dodržováním lidských práv vyjádřila v nedávné době i vláda Mirka Topolánka.
Po sovětsko-čínské roztržce v 60. letech se Praha přiklonila na stranu Moskvy, vztahy s Pekingem zůstaly chladné až do roku 1989. Ani po sametové revoluci se ale příliš nezlepšily.
Postoj nové československé vlády k čínskému režimu jasně ukázalo pozvání tibetského Dalajlamy do Prahy v únoru 1990. Vůbec největší polistopadovou roztržku přinesla návštěva tchaj-wanského vicepremiéra Lien Čana v červnu 1995.
Zatímco ale na politické úrovni převládal chlad, české vlády si, podobně jako zbytek Západu, dobře uvědomovaly obrovský ekonomický potenciál Číny. Mezi oběma zeměmi proto narostla frekvence oficiálních delegací. Například v červnu 1996 přijel šéf armádní týlové služby Wang Ke a z ministerstva obrany zamířili rovnou do kopřivnické Tatry.
„U nás existuje investiční tradice už od dob první republiky. České firmy hojně vyvážely do Číny zejména zbraně,“ popisuje sinolog Rudolf Furst z Ústavu mezinárodních vztahů.
S novým konfrontačním přístupem přišla i vláda premiéra Topolánka. Slavnostního zahájení olympiády se nezúčastní žádný ze špiček české politické scény. Premiér Topolánek pojede nakonec jen podpořit české sportovce. Když navíc svou účast oznamoval, připnul si na klopu saka symbol nezávislého Tibetu, a zřejmě si tak uzavřel možnost sejít se s kýmkoli z čínské politické špičky.
Mimo olympiádu se ale koaliční ani opoziční politici Číně nevyhýbají. Jen vloni ji navštívili třeba ministr zemědělství Petr Gandalovič nebo šéf resortu průmyslu a obchodu Martin Říman. V rámci meziregionální spolupráce do Pekingu zamířili také někteří z krajských hejtmanů.
