Praha - V příštím roce začne v Česku jezdit první autobus poháněný vodíkovými palivovými články. Do zkušebního provozu bude uveden v prvním pololetí příštího roku v Neratovicích. Novinářům to řekl Karel Bouzek z Ústavu anorganické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, který dnes převzal cenu ministra školství za vědecké práce na téma využití vodivých polymerů jako nosičů katalyzátorů pro nízkoteplotní palivové články.
Výzkumníci nejprve posuzovali možnosti získání vodíku jako paliva z přebytků v chemickém podniku Spolana Neratovice. Vodík ze Spolany je totiž znečištěný a bylo potřeba prozkoumat vliv těchto nečistot při spalování na životnost článku. Spolana nyní spaluje asi 70 procent tohoto vodíku na teplo klasickým postupem. Při něm ale dochází k velkým tepelným ztrátám.
Plzeňský výrobce trolejbusů Škoda Electric získal přístup k informacím německého výrobce palivových článků a využil těchto poznatků při konstrukci autobusu. Vývojoví pracovníci naráželi na různé překážky. Ukázalo se například, že české zákony neznají vodík jako palivo. Byly proto nutné legislativní změny.
Spalování vodíku neznečišťuje ovzduší
Palivovými články, které využívají chemické energie efektivněji než například klasické elektrárny, se Bouzek zabývá už od roku 2002. Začalo to tím, že jeho tým začal používat jako složku palivového článku vodivé polymery. Díky jejich flexibilitě a možnosti chemického tvarování se dají chemicky modifikovat, a to je cesta ke snadné konstrukci.
Tato technologie byla vyvíjená od 50. let v USA a Japonsku. Evropa se podle Bouzka připojila později, a proto trpěla deficitem zkušeností. Čeští vědci, kteří se v roce 2001 zapojili do evropského projektu zaměřeného na tuto problematiku a spolupracovali s výzkumnými i komerčními společnostmi, se naučili spoustu věcí a dnes z toho profitují, dodal.
Nová technologie může podle Bouzka vést třeba k zálohování a vyrovnání výkyvů při produkci energie větrnými elektrárnami. V konečném důsledku Bouzkův tým uvažuje i o využívání vysokoteplotních zdrojů a odpadního tepla. Tím by se cyklus palivových článků, které by využívaly vodíku z jiných než fosilních zdrojů, které jsou k jeho výrobě využívány nyní, uzavřel.
Výhodou spalování vodíku podle Bouzka je, že neznečišťuje ovzduší. Z výfuku autobusu půjde jen vodní pára. Problém je jenom ve výrobě vodíku. Jde o to, aby výroba byla čistá a znečišťování ovzduší jenom nepřenášela jinam. Další výhodou je několikanásobně vyšší využitelnost vodíku v palivovém článku. Vodík se vyrábí nejčastěji ze zemního plynu, případně pomocí elektrolýzy z vody. Jeho cena je přímo závislá ceně vstupní suroviny či elektřiny.
Autobusy na vodík jezdí podle Bouzka už asi ve dvacítce evropských měst. Také přední automobilky vyvíjejí automobily, které využívají jako paliva vodík.
