Praha – Bývalého disidenta a politika Jána Čarnogurského zatkla policie přesně před 25 lety. Z vězení vyšel 25. listopadu a dva týdny poté se stal místopředsedou federální vlády. Sám to označuje za „jeden z nejrychlejších politických vzestupů v tehdejší Evropě“. Na tehdejší události vzpomínal ve Studiu 6.
17. srpna 1989 si pro Čarnogurského přišla policie. „Ráno před šestou zaklepali policajti, my jsme neotvírali. Otevřeli jsme asi po půl hodině, když vyhrožovali, že vyrazí dveře. Udělali prohlídku a vzali mě do vazby, nejdřív do zadržovací, pak do normální,“ zavzpomínal. Čarnogurský byl obviněn z podvracení republiky, protože připravoval vzpomínkové akce k výročí srpnové okupace. Spolu s ním byl zadržen ještě Miroslav Kusý (jeden z prvních signatářů Charty 77) a další tři lidé byli obviněni - šlo o proces s tzv. bratislavskou pětkou.
Ve vazbě byl až do 25. listopadu. O převratných událostech se dozvěděl zčásti z Rudého práva a Pravdy, které si do vězení mohl objednat, ale hlavně od svého advokáta. Jeho první kroky na svobodě vedly domů. „Bylo to trochu paradoxní. Jedno z obvinění, kvůli kterým jsem šel do vězení, byl požadavek svobodných voleb. A teď, když jsem šel domů, tak každý druhý dům měl na sobě nasprejováno: Chceme svobodné volby,“ popsal své pocity Čarnogurský.
Druhý den po propuštění měl projev na demonstraci na náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě. Třetí den už byl členem delegace opozice, která v čele s Václavem Havlem rokovala s tehdejším premiérem Ladislavem Adamcem o převzetí moci. „Čtrnáct dní poté jsem se stal místopředsedou federální vlády,“ rekapituluje svůj vzestup. Místopředsedou se stal 10. prosince.
- Ján Čarnogurský je bývalý československý politik a disident, kromě funkce místopředsedy federální vlády byl později i místopředsedou vlády ČSFR i ministrem spravedlnosti Slovenské republiky. Byl iniciátorem vzniku Křesťanskodemokratického hnutí (KDH). Na jeho zakládajícím sněmu v únoru 1990 byl zvolen za předsedu. V této funkci působil až do roku 2000.
- Vystudoval práva a za komunismu působil jako advokát. Zastupoval náboženské aktivisty a politické disidenty v rámci celého Československa. V osmdesátých letech ho z advokacie vyloučili kvůli obhajobě v politickém procesu. V roce 1988 začal vydávat samizdatový časopis Bratislavské listy.
