Virtuální realita se v současné době začíná používat v nejrůznějších oblastech života. Dokáže nasimulovat cokoliv od cestování, přes vzdělávání, po státní správu. Vše, co se nachází ve virtuální realitě, je plně digitální, člověk do tohoto prostředí vstupuje pomocí speciálních brýlí. Používá se i termín rozšířená realita, kdy do skutečnosti vstupují třeba virtuální 3D objekty a postavy, které lze vidět pomocí kamery v telefonu. Tématu se věnoval pořad 90' ČT24.
Prezident Asociace rozšířené a virtuální reality Martin Kotek, který působí na ČVUT, v souvislosti s virtuální realitou zmínil takzvaný Daleův kužel učení. Podle něj si člověk nepamatuje tolik, když si informaci přečte, jako když je prožije.
„Virtuální realita vám dokáže nasimulovat cokoliv. Je jedno jestli chcete cestovat, dozvědět se něco o kultuře, projít se v chrámu, montovat převodovku nebo si natrénovat bezpečnost na pracovišti,“ uvedl Kotek s tím, že virtuální realita může ušetřit čas a peníze, přináší také zábavné herní prvky. Cestování pomocí virtuální reality se používá na školách i v domovech seniorů. To, co podle Kotka chybí lidem k naplněnému dožití, je právě cestování, k němuž se pomocí brýlí mohou vrátit.
V celém byznysu se nyní točí nižší desítky miliard dolarů, do patnácti let to prý může být už třicetkrát tolik. Kotek přiznává, že současné brýle nejsou příjemné na dlouhé trávení času kvůli konstantní hloubce ostrosti, kdy není možné zaostřovat na detaily a také se hodně bojuje s nízkým výpočetním výkonem. Když se však podle něj tato „ale“ vyřeší, půjde o atraktivní technologii pro privátní uživatele i státní instituce a do virutálního prostoru by se mohla přesunout třeba i komunikace s úřady.
Situace nanečisto
Ve virtuální realitě také mohou duševně nemocní trénovat krizové situace nanečisto, rozšířenou realitu zase používá například strojírenský průmysl, jaderné elektrárny či medicína. Pomocí technologií si noví pracovníci mohou vyzkoušet například pracovní postupy, jde tak třeba o návody nebo servisní manuály.
Rozšířené reality využívají i ve vzdělávacím procesu třeba v Památníku Antonína Dvořáka u Příbrami. Okolí, kde skladatel žil, si návštěvníci mohou projít se speciální aplikací a názornou cestou zjistit víc o jeho hudbě. Skrze telefon tak třeba na louce uvidí jeho obydlí, které už neexistuje.
Využití v kultuře
Pro běžného uživatele je zatím asi nejznámější oblast zábavy a kulturního vyžití. Program zaměřený na virtuální realitu už má téměř každý festival. Na festivalu dokumentů v Jihlavě bude mít příští týden premiéru první český film natočený ve virtuální realitě, jenž se jmenuje Tmání a ve virtuální realitě zobrazuje zážitky mladého člověka s depresí, pak bude k vidění po galeriích.
„Virtuální realita je stále omezená dostupností nebo spíš nedostupností brýlí v rukách diváků. Těch brýlí je v současnosti v řádech nižších desítek milionů, což je stále velmi malý trh. V Česku jde o desetitisíce,“ sděluje zakladatel Brainz Studios Robin Pultera, jenž na projektu autora Ondřeje Moravce pracoval.
Muzea nebo galerie se snaží zase využít nové technologie a jejich pomocí zatraktivnit expozice. Řada z nich se touto cestou vydala během pandemie, kdy mohly návštěvníky přivítat jen ve virtuálním prostoru. „Máme zde nově narozenou generaci, která automaticky přijímá tato digitální média jako součást svého života a na to musíme velmi aktivně reagovat,“ uvádí ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press.
