Praha, Zlín – Odškodné 56 milionů korun za vilu a pozemky ve Zlíně, které patřily rodině Baťových, potomci slavného obuvníka nedostanou. Verdikt zatím není pravomocný a lze se proti němu odvolat. Pět příbuzných podnikatele Jana Antonína Bati se domáhalo kompenzace za majetek, o který rodina přišla v roce 1947 kvůli údajné spolupráci s nacisty. Soud ale o šedesát let později jméno Jana Antonína Bati očistil. Potomkům tak podle žaloby nespravedlivým rozhodnutím vznikla značná škoda.
V roce 1947 přišel zlínský podnikatel Jan Antonín Baťa o majetek, důvodem byla údajná spolupráci s nacisty. Soud ale o šedesát let později verdikt zrušil, a jméno podnikatele tím očistil. Potomkům tak podle žaloby nespravedlivým rozhodnutím vznikla škoda značného rozsahu. Za zlínskou funkcionalistickou vilu a pozemek, na kterém stojí, chtěli Baťovi příbuzní z Jižní Ameriky kompenzaci 56 milionů korun.
Soud ale jejich nároky zamítl. „Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona,“ uvedla soudkyně Otília Hrehová. Podle ní se restituční zákony nevztahují na případy před rokem 1948, a protože je potřeba respektovat vůli zákonodárců, nelze Baťovým potomkům nárok přiznat.
Spor se táhl dlouhou dobu, protože soud nejprve musel ověřovat, zda jsou žalobci skutečně spřízněni s Janem Antonínem Baťou, a zda tedy mají právo být žalující stranou. Soudkyně se také musela vypořádat s argumentem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, že nárok je již promlčený. Tuto námitku zamítla s tím, že tříletá promlčecí lhůta běžela od okamžiku, kdy se příbuzní dověděli o vzniku škody - tedy konkrétně od června 2007, kdy nabyl právní moci rozsudek, jenž Baťu očistil.
Verdikt není pravomocný
Hrehová při odůvodnění dnešního rozhodnutí zmínila hned několik právních norem, které na případ nebylo možné aplikovat - zákon o soudní rehabilitaci, zákon o mimosoudních rehabilitacích či zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ani jeden z těchto právních předpisů totiž nedosahuje až do předmětného roku 1947.
Právní zástupce Baťových potomků po jednání uvedl, že vyčká na písemné vyhotovení rozsudku a podle něj se rozhodne ohledně dalšího postupu ve věci. Pokud se odvolá, bude se sporem zabývat Městský soud v Praze.
Rehabilitace a následného odškodnění za zabavený majetek se rodina J. A. Bati domáhala i na Slovensku. V září 2013 se obrátili na tamní ministerstvo financí, rozhodnutí o výši náhrady přitom ponechali na slovenských úřadech. Loni v dubnu ovšem ministerští úředníci řízení zastavili.
Údajný kolaborant podporoval exilovou vládu
Jan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati, který v roce 1932 zahynul při letecké nehodě. Jan zaujal v podniku jeho místo. Továrna i město Zlín za jeho vedení vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde v roce 1965 také zemřel. Nyní v Brazílii žije osm desítek členů jeho rodiny.
Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Za vinu mu byl dáván mimo jiné i fakt, že jeho závody na okupovaném území vyráběly pro Němce. Majetek firmy stát na základě verdiktu znárodnil. Očištění se Baťovu jménu dostalo v roce 2007. Z archivů mimo jiné vyplynulo, že Baťovy podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.
Baťa ještě za svého života vedl soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati. Jan Antonín podle dohody získal pouze pobočky v Brazílii a Haiti.
