Ve Vyškově ve čtvrtek složilo přísahu na 150 nových vojáků. Bylo mezi nimi i osm civilistů, kteří se k vojenskému výcviku přihlásili dobrovolně. Jsou teprve druhou skupinou, jíž to armáda umožnila. Nejvíce bylo vojáků z takzvaných aktivních záloh – sto deset.
Armádní přísahu složilo i osm dobrovolníků. „Láká mě zahraniční mise,“ říká nová vojínka
Osmadvacetiletá Simona Trnková už šest let slouží v Praze jako strážnice u jízdní skupiny městské policie. V posledních několika týdnech ale změnila uniformu – světle modrý stejnokroj vyměnila za maskáčový vzor české armády. A po výcviku ve Vyškově definitivně rozšířila řady aktivních záloh, dobrovolnických vojenských jednotek. Ve čtvrtek odpoledne na hlavním náměstí ve Vyškově složila slavnostní přísahu. Stejně jako dalších 153 vojáků a vojákyň.
„Ve službě v armádě vidím svou kariéru. Toto byla první kapitola. Ty další bych pak ráda spojila přímo s profesionálními jednotkami,“ vysvětluje. Lákají ji zahraniční mise. „Mám řidičský průkaz na několik vozidel, třeba i na náklaďák s přívěsem, takže bych se specializovala na práci zásobovače pěší roty,“ doplňuje.
Ve Vyškově ve čtvrtek složilo přísahu na 150 nových vojáků
Přiznává, že výcvik byl náročný. S tím u městské policie se to prý nedá vůbec srovnat. Asi nejsložitější podle ní byly chvíle, kdy už byl člověk úplně vyčerpaný, přesto musel plnit další rozkazy.
„Možná, že ženy některé situace zvládají lépe než muži. Protože se ještě navíc vyrovnávají s prakticky výhradně mužským prostředím. Právě proto pak mají větší motivaci,“ dodává vojínka Trnková, které již brzy přibudou svobodnické frčky.
Simona Trnková a Jakub Loriš
Zároveň však připouští, že o něco horší je skloubit službu v armádě s osobním životem. „Rozpad,“ shrnuje lakonicky. Člověk je dlouho od partnera, při výcviku se navíc do jisté míry mění jeho osobnost. Je pak prý těžké, aby se protějšek vůbec vžil či pochopil, co voják prožívá.
„Naučil jsem se ovládat vojenskou techniku“
Třicetiletý Jakub Loriš pracuje v hlavním městě jako instruktor lezení. Učí lidi se pohybovat třeba na horolezecké stěně. I on má za sebou tvrdý vojenský výcvik a také přísahu na vyškovském náměstí. Armáda ho zajímala již v dětství. Před pěti lety se chtěl stát profesionálním vojákem, ale zdravotní komplikace mu to znemožnily.
„Proto jsem se rozhodl, že absolvuju dobrovolné vojenské cvičení, kde jsou podmínky pro uchazeče mírnější,“ říká. Přitom ještě nedávno bylo vyloučené, aby armáda nějaké civilisty cvičila. Až nový zákon schválený nynějším parlamentem to umožnil. Je to taková drobná náhrada za zrušenou vojnu.
Jakub Loriš na rozdíl od záložnice Trnkové uniformu svlékne. „V podstatě se vracím do civilu. Ale něco jsem se naučil – ovládat vojenskou techniku, přežít v nepříznivých podmínkách a jsem tak teď lépe připravený. Přirovnal bych to k hasičáku, který vozíme v autě i přesto, že máme hasiče,“ dodává.