Ústavní soud (ÚS) se zastal ženy, která strávila nedobrovolně šest dní v pražské Psychiatrické nemocnici Bohnice. Kojila tehdy čtyřměsíční dítě. Oprávněnost hospitalizace potvrdil Obvodní soud pro Prahu 8, jehož rozhodnutí ústavní soudci zrušili, stejně jako pozdější rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Důvodem zásahu je porušení práv na soudní ochranu, spravedlivý proces a osobní svobodu.
Obvodní soud podle ústavních soudců přistoupil k rozhodování o nedobrovolné hospitalizaci jako k odborné otázce, a vycházel proto hlavně z vyjádření lékařky, znalkyně a ze zdravotnické dokumentace. Nezohlednil tak další podstatné informace a okolnosti, zejména vyjádření pacientky a její vlastní vylíčení události.
„Bez bližšího vysvětlení upřednostnil důkazy odborné povahy před jinými a provedené důkazy nehodnotil ve vzájemných souvislostech, v důsledku čehož nedostál své roli nestranného soudního orgánu,“ stojí v nálezu soudkyně zpravodajky Dity Řepkové.
„Posuzovaná věc je přitom specifická tím, že stěžovatelka, vědoma si svých práv, si kontakt se záchranáři a později lékaři v psychiatrické nemocnici po značnou část celého průběhu nahrávala,“ konstatovali ústavní soudci. Obvodní soud sice provedl přepis nahrávek jako důkaz, ale obsahu nevěnoval podle ÚS dostatečnou pozornost.
„Je to další rozhodnutí, které kritizuje obecné soudy a jejich rozhodování, pokud jde o tak důležitou věc, jako je zákonnost zbavení osobní svobody v kontextu péče o duševní zdraví,“ komentoval nález ÚS advokát poškozené Maroš Matiaško. Nález interpretuje tak, že soudy musí být při rozhodování velmi obezřetné, protože osobní svoboda je jedna z nejdůležitějších hodnot v demokratické společnosti.
Žena s hospitalizací nesouhlasila, zásah zdravotníků si nahrávala na mobil, kontaktovala i právničku. Zdravotníci však paradoxně její chování vnímali jako možný projev paranoidní poruchy, což ÚS odmítl. „Toto nemůže být automaticky bráno jako projev nějakého duševního onemocnění nebo ataky, protože to mohou být svébytné projevy jakéhokoliv člověka, který se zkrátka brání tomu, aby byl nedobrovolně hospitalizován,“ deklarovala soudkyně Řepková.
„Medicínská opatrnost“
Do psychiatrické nemocnice ženu přijali 9. listopadu a propustili 14. listopadu 2022. Obvodní soud za nedobrovolnou hospitalizací viděl „medicínskou opatrnost“. Žena už dříve byla v psychiatrické péči, o jejím aktuálním stavu měli zdravotníci informace od bývalého partnera. Obávali se, že by mohla trpět poporodní depresí či psychózou, ohrozit okolí nebo zanedbat péči o dítě. Její stav tak podle zdravotníků vyžadoval další sledování.
Oprávněnost nedobrovolné hospitalizace potvrdil po obvodním soudu také Městský soud v Praze, stejně jako Nejvyšší soud, který zdůraznil, že zákon o zdravotních službách vychází z principu prevence. Nyní se případ vrátí k obvodnímu soudu, který musí znovu zvážit, zda byla nedobrovolná hospitalizace přípustná. Nikdo z aktérů se dnešního vyhlášení nálezu nezúčastnil.
Nedobrovolné hospitalizace v Česku
Ženě jde podle Matiaška primárně o spravedlnost a uznání, že pro nedobrovolnou hospitalizaci chyběly zákonné důvody. Takové rozhodnutí by pak otevíralo i prostor pro odškodnění, vzhledem k délce hospitalizace by se však pohybovalo jen v řádu jednotek tisíc korun.
Soudní rozhodování o nedobrovolných hospitalizacích představuje obecnější problém. „Soudy v drtivé většině případů rozhodují, že zákonné důvody byly naplněny, rozhodování bývá formální, souvisí to i se strukturálními problémy, soudců je málo, nemají adekvátní podporu. Systém by si zasloužil zásadní reformu,“ poznamenal advokát Matiaško. Téma by si podle něj mohla vzít za své nová vláda, která deklarovala péči o duševní zdraví jako jednu ze svých priorit.
