Nové genetické analýzy ukazují, že psi byli zřejmě domestikováni nejdříve na Sibiři. A odtamtud se později šířili současně do Evropy, Asie i do Severní Ameriky.
Lidé vyzbrojení kopími a oštěpy s kamennými nebo kostěnými hroty pronásledovali někdy před 23 tisíci lety skupinu mamutů. Byli oblečení v hustých kožešinách, protože poslední doba ledová sice už končila, ale v podmínkách severovýchodní Sibiře, kde se tato scénka odehrála, stále ještě panovaly kruté mrazy.
Lovci navíc nebyli sami, kolem nich pobíhala spousta psovitých šelem podobných vlkům, které pomáhaly s lovem – a pak se toulaly kolem táborů těchto lovců. Šlo o první psy, kteří se právě z tohoto nehostinného prostředí rychle rozšířili do všech koutů světa, včetně Evropy – a také doprovázeli první lidské kolonizátory Severní Ameriky.
Úžasný překryv
Výše popsaná situace se snaží nastínit zrod psů, jak o něm uvažuje nová studie publikovaná v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences. Její autoři vycházeli z analýz DNA pravěkých lidí i psů.
„Tahle práce se mi moc líbí,“ komentovala pro odborný žurnál Science expertka na antropologickou genetiku Jennifer Raffová, která se specializuje na první lidi v Americe. Podle ní sice bude k potvrzení výsledků ještě zapotřebí analyzovat více genomů pravěkých psů a lidí, ale už teď je „úžasné vidět, jak se příběh psa a příběh člověka překrývají“.
Autoři studie vycházeli z hypotézy, že pokud psi opravdu vznikli na Sibiři, jak naznačovaly některé teorie, měly by změny v jejich genech dost dobře odpovídat tomu, jak se měnily geny lidí – protože psí populace se pohybovaly s různými skupinami a kmeny, měly by se v jejich druzích odrážet změny u lidí.
Vědci to otestovali na genomu asi dvou stovek psů; ti nejstarší pocházeli z doby před více než deseti tisíci roky. Analýza ukázala, že všichni starověcí američtí psi nesli genetický podpis – označovaný jako A2b – a že se asi před patnácti tisíci lety rozdělili do čtyř skupin, když osídlili různé části Severní Ameriky.
Tým zjistil, že načasování a umístění těchto rozdělení se shoduje s načasováním a umístěním starověkých indiánských skupin. Všichni tito lidé jsou potomky skupiny, kterou vědci nazývají prapůvodní indiáni, kteří vznikli na Sibiři asi před jednadvaceti tisíci lety. Tito lidé s sebou museli přivést psy, když se asi před šestnácti tisíci lety dostali do Ameriky, tvrdí vědci.
Zajímavé je, že pravěcí sibiřští psi v Americe nakonec vyhynuli; někteří vědci naznačují, že je kolonisté mohli v dobách hladomorů zkrátka sníst. Současní američtí psi jsou všichni už potomky zvířat, které sem přes oceán převezli evropští mořeplavci.
Oáza života na Sibiři
Když se vědci podívali ještě hlouběji do genetické minulosti, zjistili, že psi s geny A2b pocházejí ze společného psího předka, který žil na Sibiři asi před třiadvaceti tisíci lety. Tento předek psa pravděpodobně žil s lidmi, kteří patřili ke genetickému uskupení známému jako staří severní Sibiřané – pro to sice není ještě jasný důkaz, ale autorům to připadá jako nejpravděpodobnější možnost.
Skupina, která se objevila před více než jednatřiceti tisíci lety, žila po tisíce let v relativně mírné části severovýchodní Sibiře. Tamní podmínky sice byly poměrně snesitelné, problém ale spočíval v tom, že prostor ohraničovalo extrémní klima – a to tyto pravěké lovce udržovalo jen v omezené oblasti bez možnosti migrovat. Tuto „oázu“ lidé prokazatelně sdíleli s vlky, tedy přímými předky dnešních psů.
Klasická teorie o domestikaci psů tvrdí, že vlci se přibližovali stále blíže k lidským tábořištím, aby tam sháněli potravu. Ti nejodvážnější se pak postupně stali lidem blízkými. Z této spolupráce prospěšné pro obě strany se nakonec vyvinuli první psi. Vědci ale měli s touto teorií vždy jeden základní problém: ví se, že lidé v té době hodně migrovali za kořistí, takže se setkávali stále s novými populacemi vlků. A proto by zvířata neměla možnost se na člověka adaptovat.
Nové výsledky této studie ale problém elegantně řeší; sibiřská populace byla kvůli svému „uvěznění“ natolik nepohyblivá, že adaptace mohla proběhnout.
Genetické důkazy navíc naznačují, že se dávní obyvatelé severní Sibiře mísili s předky původních obyvatel Ameriky ještě před jejich migrací do Ameriky. První chovatelé psů mohli obchodovat se zvířaty s kmeny, které překročily Beringovu úžinu a staly se prvními indiány, ale také s dalšími skupinami lidí, včetně těch, které cestovaly dále na západ do Eurasie.
To by podle autorů mohlo vysvětlit, proč se psi objevili jak v Evropě, tak v Severní Americe přibližně před patnácti tisíci lety. Tato časová a prostorová shoda představovala až doposud záhadu, která dokonce vedla některé vědce k domněnce, že psi byli domestikováni vícekrát.
