Boj s nemocí obvykle vyžaduje hodně energie, a předpokládá se proto, že infekce u živočichů snižuje množství síly, která jim zbývá pro aktivity, jako je páření. Octomilky ale podle nové studie pokračují v námluvách a rozmnožování, i když jsou zrovna nakažené smrtelnou chorobou.
Octomilky se rozmnožují i ve chvíli, kdy umírají. Výzkum zjišťoval, kde na to berou energii
Vědci z Birminghamské univerzity zjistili, že samečci i samičky octomilek, kteří jsou nositeli bakteriálních patogenů, pokračují i přes nákazu v obvyklém namlouvání. Stejně úspěšní jsou i v páření, a to přesto, že by na tak náročnou činnost vlastně už ani neměli mít dostatek sil.
„Zvířata mají omezené energetické zdroje, které je třeba rovnoměrně rozdělit mezi různé činnosti, jako je boj s nemocí nebo páření,“ řekla Carolina Rezavalová, která výzkum vedla. „Zajímalo nás, jak si zvířata stanovují priority a jak vyvažují investice do imunitní obrany a reprodukce.“
Její doktorandka Saloni Roseová se rozhodla tuto otázku vyřešit tak, že nakazila samečky i samičky ovocných mušek patogeny různého typu a závažnosti.
Kromě překvapivého zjištění, že chování při námluvách a rozmnožování bylo podobné u nakažených i nenakažených mušek, tato skutečnost platila i v případě, když vědci uměle aktivovali imunitní systém mušek k boji proti nemoci, aniž by zvířata nějakou chorobu měla.
Octomilka obecná
Páření je primární, důsledky druhořadé
Studie také zjistila, že nenakažené mušky se stejně často pářily s nakaženými i zdravými octomilkami. To naznačuje, že při výběru partnera nehledí na nemoci. Ale jen proto, že jim nechybí energie k páření, to neznamená, že je infekce nijak neovlivňuje. Předchozí studie ukázaly, že zřejmě zasáhne jejich pohybové schopnosti, stravovací návyky a spánek.
Tyto mechanismy fungují zřejmě u více druhů, octomilky si vědci vybrali proto, že se jedná o takzvané modelové organismy:
- Modelový organismus je intenzivně zkoumaný organismus, jehož zkoumání neslouží jen k poznání jeho samého, ale je systematicky používáno ke zkoumání a popisování obecnějších jevů a odvozování vlastností a vztahů platících pro jiné organismy.
Zjištění publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B podle biologů naznačují, že octomilky dávají namlouvání a páření přednost, i když se během nemoci změní zbytek jejich chování. Je to tedy vlastně jediný mechanismus, který pracuje i během umírání normálně.
Tváří v tvář potenciálnímu ohrožení života někteří živočichové reagují tím, že více času věnují rozmnožování, pravděpodobně ve snaze předat geny další generaci. Vědci tvrdí, že toto chování se zřejmě objevuje i u octomilek v laboratorních podmínkách.
Důsledky tohoto výzkumu by mohly přinést i praktické důsledky – pokud se podaří pochopit mechanismy, které ovlivňují toto rozdělování „nouzových zásob energie“, mohlo by to pomoci například v léčbě. Schopnost zásobovat energií jen ty oblasti a funkce, které jsou zásadní pro přežití, je totiž klíčová pro schopnost uzdravování.