Finští vědci přišli s novou teorií o tom, proč si lidé dokázali ochočit psy. Hlavním důvodem podle nich byla neschopnost pravěkého člověka sníst v zimě velké množství masa.
Lidé domestikovali psy během zimy, říká nová hypotéza. Nedokázali totiž sníst dostatek masa
Pes je nejlepším přítelem člověka a nejdéle domestikovaným tvorem. Ale o tom, jak se z vlka stal pes, panuje stále spousta nejasností. Vědci pracují se dvěma hlavními hypotézami, které se mohou částečně překrývat a doplňovat: jedna říká, že lidé v pravěku využívali vlky jako pomocníky při lovu, druhá, že vlky k člověku přitáhly hromady odpadu, jež člověk produkoval.
Teď ale přišli antropologové se třetí hypotézou, která se pokouší na problém podívat úplně jinak – hlavní příčina domestikace psů podle ní souvisí s omezenou schopností lidí trávit a zpracovávat proteiny.
Co víme o počátku psů
Z archeologických nálezů je patrné, že psi vznikli z vlků v průběhu poslední velké doby ledové – asi před 29 až 14 tisíci lety.
„Zdomácnění psů zvýšilo úspěšnost obou druhů natolik, že psi jsou dnes nejpočetnějším masožravým druhem na planetě,“ uvedli autoři nové studie, která vyšla v odborném žurnálu Scientific Reports. „Je třeba vysvětlit, jak tento vzájemně výhodný vztah vznikl a jak byla zmírněna potenciálně ostrá konkurence mezi těmito dvěma masožravci.“
Autoři práce upozornili, že jak lidé, tak i vlci byli v té době konkurenty – oba druhy lovily stejnou nebo podobnou kořist. Muselo se tedy stát něco zásadního, co tento konkurenční vztah změnilo na spolupráci prospěšnou pro obě strany. Žádná z populárních hypotéz není přesvědčivá – spolupracovat při lovu s vlky podle nich nebylo možné, lidé neměli ani důvod, proč by trpěli tak nebezpečné predátory u svých odpadků. Lidé měli navíc vždy tendenci své slabší konkurenty i ostatní masožravce likvidovat.
Podle nové studie je hlavní příčinou něco jiného – a to nadbytek bílkovin, které lidé měli během drsných zim doby ledové. Pravěcí lidé se naučili zásobovat se lovem na zimu tak dobře, že během ní, zejména pokud se ukázala být mírnější, mohli mít větší množství zdrojů potravy, než dokázali sami spotřebovat.
Lidský metabolismus navíc nedokáže živit se dlouhodobě jen jedním druhem proteinu – nadměrná konzumace masa může vést k řadě zdravotních problémů, některé mohou dokonce skončit smrtí. Naopak vlci žádný takový problém nemají a mohou jíst maso bez omezení.
Pravěcí lidé si toho museli být vědomi, podle archeologických důkazů se snažili během zimních měsíců svůj jídelníček zaměřit na jiné části zvířecích těl, zejména na části bohaté na tuky a oleje. Díky tomu vlastně nebyli lidé a vlci během zimy konkurenty – oba druhy využívaly z kořisti zcela jiné části. Mohly tedy potravu sdílet, aniž by tím škodily druhému druhu.
V zimě získaná vlčí mláďata, jejichž rodiče zahynuli, se tak mohla stát prvními psy, pokud zimu s lidmi přežila, mohla vydržet s lidmi i přes léto. Právě mláďata jsou díky svým fyziologickým znakům pro lidi roztomilá a jsou držena v zajetí v celé řadě kultur.