Proč přišla na svět? I po 95 letech zůstává soška Věstonické venuše pro vědce velkou výzvou

Nahrávám video

Od nálezu Věstonické venuše uplynulo přesně 95 let – 13. července 1925 ji v jednom z pravěkých ohnišť na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě objevil tým vědců pod vedením Karla Absolona. Venuše prošla řadou nejrůznějších zkoumání nejmodernějšími technologiemi. Přesto stále zůstávají některé otázky otevřené a pro vědce je unikátní soška stále výzvou.

Věstonická venuše byla podle odhadů zhotovena před 30 tisíci lety a jde tak o třetí nejstarší zpodobnění lidské postavy na světě. Je nejstarším známým použitím pálené hlíny, tedy i dokladem počátků keramiky. Téměř okamžitě po svém nálezu se v roce 1925 stala světovou senzací.

Přesné místo nálezu Věstonické venuše znají jen odborníci. Celé naleziště Dolní Věstonice, které je schováno mezi vinohrady, připomíná informační cedule. Přímo v Pavlově si návštěvníci zdejšího Archeoparku mohou prohlédnout věrnou kopii sošky.

„Největším překvapením pro lidi je velikost sošky. Do té doby ji viděli jenom v učebnicích dějepisu nebo v novinových článcích a jejich představa o ní je mnohem větší, než reálně vidí v měřítku jedna ku jedné,“ řekla kurátorka a správkyně Archeoparku Pavlov Zuzana Havlická.

Věstonická venuše
Zdroj: Wikipedia.org

Absolon dokázal místo zpropagovat

Nález odhalil badatelský tým pod vedením Karla Absolona. Ten sice sám u výkopových prací často nebyl, dokázal ale místu zajistit potřebnou popularitu, a tím pádem i peníze pro další výzkum. Jedním z vlivných hostů, které pozval, byl například i prezident Masaryk.

Originál sošky je uložen v útrobách Moravského zemského muzea v chráněném trezoru. Kde přesně se nachází, ví jen několik lidí. K vidění bývá jen při výjimečných příležitostech. Naposledy byla zapůjčena olomouckému Vlastivědnému muzeu na konci loňského roku.

Venuší je víc, Věstonická je dokonalá

Kromě Věstonické venuše našli archeologové na jihu Moravy i další významné památky minulých kultur. Jde například o pozůstatky z Býčí skály na Blanensku nebo nejstarší kresbu v Česku, která se skrývá v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu. Zhruba sedm tisíc let je pak stará takzvaná Mašovická Hedvika, půlmetrová soška ženy objevená na Znojemsku.

„Věstonická venuše má unikátní tvary, ta stylizace je perfektní. Tady když změníte něco, rozšíříte boky, tak už to není ono. To je dokonale vyvážený tvar, takových dokonalých tvarů je v paleolitickém období málo, to bychom napočítali snad na prstech ruky,“ popsal archeolog Moravského zemského muzea Martin Oliva.

Věstonická venuše stále překvapuje

Věstonická venuše je dodnes předmětem zkoumání. Vědci stále například nevědí, proč byla soška vyrobena. Nabízí také mnohá překvapení. V roce 2016 při skenování speciálním mikroskopem například vědci zjistili, že byla původně zdobena ptačími pírky. Díky skenům víme, že na výrobu sošky byla použita i mamutovina. Poslední skenování ovšem také ukázalo, že je uvnitř těla sošky několik nebezpečných prasklin.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Fyzici se pokusili rozříznout foton. Vznikla podivnost

Když polobožský hrdina Herkules bojoval s lernskou hydrou, zjistil, že ji přes svou nepřekonatelnou sílu nedokáže zabít. Za každou hlavu, kterou usekl, narostly dvě nové. Podobně, ale ještě mnohem hůř, se chovají podle odborného časopisu New Scientist fotony – těch totiž při každém rozseknutí vznikne rovnou nekonečno.
před 15 hhodinami

Šakali se šíří i kvůli úbytku vlků, mohou osídlit až tři čtvrtiny Evropy

Za šířením šakalů po Evropě stojí podle nového výzkumu kombinace změn klimatu a krajiny i dlouhodobý úbytek velkých predátorů, především vlků. Důležitou roli hraje člověk, jehož sídla poskytují bezpečnější prostor pro život. Výzkum, na kterém se podíleli vědci z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, zároveň naznačuje, že by šakali mohli v budoucnu osídlit až 75 procent evropského kontinentu, tedy téměř šestinásobek současné plochy výskytu. Studii publikoval časopis Nature Ecology & Evolution.
před 17 hhodinami

Mlha je živá. Obsahuje oceány bakterií, které pomáhají lidem

Mlha je mokrý vzduch, říká její definice. Ale co kdyby se na ni dalo pohlédnout jinak? Co kdyby při detailním pohledu připomínala spíš bublající oceán plný forem života, jež spolu divoce, byť krátce, interagují, množí se a umírají, a to všechno těsně na dosah lidí, kteří o tomto pozoruhodném mikrokosmu ani netuší? Přesně tuto představu mlhy popsala ve své studii doktorandka z Arizonské státní univerzity Thi Thuong Thuong Caová.
před 19 hhodinami

Gram měsíčního prachu patří Akademii věd, potvrdil soud

Měsíční prach náleží Akademii věd, potvrdil Nejvyšší soud (NS) v neobvyklém sporu. Vzorky měsíčního prachu se do Československa dostaly v 70. letech díky mezinárodní vědecké spolupráci se Sovětským svazem. Zůstaly v držení rodiny výzkumnice, která je tehdy od sovětských kolegů jménem Akademie převzala. Akademie se o tom dozvěděla v roce 2020 v souvislosti s žádostí o vývozní povolení. Podala žalobu a pražské soudy jí vyhověly. Dovolání podané dcerou vědkyně NS odmítl.
před 21 hhodinami
Načítání...