Mnohá pracoviště společenských věd publikují množství textů v predátorských časopisech nebo v takových, které mají pouze místní význam. Ukázala to studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA). Za predátorské publikování je označováno takové, kdy text neprojde kvalitním recenzním hodnocením a je vydaný jen díky tomu, že za to autor zaplatí. Podle autorů studie ukazují výsledky na nízkou úroveň společenských věd v Česku.
Nejvíc článků v predátorských časopisech mají vědci ze společenských oborů
- Institut IDEA je nezávislý think-tank při Národohospodářském ústavu a tvoří součást společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy CERGE-EI.
K publikování v predátorských časopisech nebo v těch, které mají jen místní význam, vede vědecká pracoviště zastaralý systém hodnocení vědy, přezdívaný „kafemlejnek“. Hodnotí autory a instituce zejména podle počtu publikací, a to bez ohledu na to, v jak kvalitních vědeckých časopisech jsou články uveřejněny.
Podle jednoho z autorů studie Martina Srholce publikují v nekvalitních časopisech zejména pracoviště z oboru společenských věd, naopak u přírodních věd je podíl těchto problematických publikací mizivý. „Ukazuje to devastaci společenských věd za totality. Za téměř tři desítky let, které od té doby uplynuly, se tyto vědy nedokázaly vrátit na úroveň, kterou měly před válkou nebo která je běžná u zemí západní Evropy,“ řekl Srholec.
Kolik stojí predátor?
Placená publikace v predátorských časopisech stojí většinou mezi 100 až 500 eury. V oblasti společenských věd je publikování v nedůvěryhodných periodikách velký problém zejména u některých pracovišť. „Není v tomto oboru výjimkou, aby souhrnně do těchto dvou kategorií spadalo více než 60 procent či dokonce 80 procent všech článků pracoviště,“ uvedla zpráva institutu IDEA. Mezi jednotlivými pracovišti jsou však velké rozdíly.
- Je třeba zásadně rozlišovat mezi články v predátorských a místních časopisech. Zatímco u predátorských hovoříme o podezření z pochybných až přímo podvodných praktik, u místních máme na mysli úzkou autorskou základnu. Jedná se o zcela odlišné kategorie s jinou interpretací.
- Nicméně časopisy v obou kategoriích mají omezený přínos světové literatuře. Špičkoví zahraniční vědci do takových časopisů pravidelně nepřispívají a ani je nečtou. Skutečně vynikající výsledek by v takovém časopise s nejvyšší pravěpodobností zapadl.
- Při uvažování o místních časopisech je třeba zdůraznit rozdíly mezi obory. Do časopisu zaměřeného na bohemistiku budou přirozeně přispívat převážně místní autoři. Další podobné obory, které se zabývají studiem místních dějin, jazyka, literatury, umění a kultury, se vyskytují zejména v humanitních vědách. Naopak v ostatních oborech, včetně většiny společenských věd, je potřeba nové relevantní poznatky diskutovat ve světové vědecké komunitě. (IDEA)
Například ta, která spadají pod Akademii věd, nemají s publikacemi problém. Srholec to vysvětlil tím, že Akademie věd nikdy „kafemlejnek“ neprovozovala, vědcům se proto nevyplatilo publikovat v predátorských časopisech. Naopak velký podíl predátorských publikací mají fakulty Vysoké školy ekonomické a také Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, jak vyplývá ze studie.
V hodnocení české vědy se stále více prosazuje nová Metodika 17+, která je komplexnější než pouhé sčítání publikací. Podle Srholce je proto možné, že problém s predátorskými publikacemi postupně zmizí. „Záleží to zejména na tom, jakým způsobem bude o rozdělování peněz rozhodovat ministerstvo školství,“ uvedl.
Studie vycházela z dat za roky 2011 až 2015. Autoři prověřili několik set vědeckých pracovišť, a to jak z Akademie věd a vysokých škol, tak z rezortních organizací.
