50 let od srpna 1968

Od nejnovějšího

• 10:06

  Podle komentáře ruské státní agentury RIA dal 21. srpen 1968 dalších dvacet sice chudých, ale mírových let. Češi podle agentury nebojovali za svou zem od roku 1620.

• 10:05

  PŘED 50 LETY: Sovětské jednotky obsadily ředitelství televize a StB zatkla ředitele Jiřího Pelikána. Vojáci začali vyklízet i redakci Rudého práva.

• 10:04

  PŘED 50 LETY: Skupina promoskevských politiků v čele s Vasilem Bilakem, Aloisem Indrou a Drahomírem Kolderem jedná na sovětské ambasádě s velvyslancem Stěpanem Červoněnkem o dalším postupu a sestavení nové vlády.

• 9:38

  "Srpen 1968 patří mezi historické události, které je potřeba následujícím generacím připomínat. Tragické události se dotkly každé rodiny a v paměti našich rodičů a prarodičů zůstávají navždy zapsané jako memento, aby se nikdy nic podobného neopakovalo," uvedl slovenský premiér Peter Pellegrini v komentáři pro Hospodárske noviny.

• 9:30

  PŘED 50 LETY: V budově ÚV KSČ byli za asistence StB „ve jménu dělnicko-rolnické vlády“ zatčeni první tajemník strany Alexander Dubček, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, předseda ÚV Národní fronty František Kriegel, člen předsednictva KSČ Josef Špaček a vedoucí tajemník pražské organizace Bohumil Šimon.

• 9:16

  Srpnové okupaci Československa se na titulní stránce věnuje i deník New York Times. Článku s názvem Lekce o svobodě. 50 let po pražském jaru dominují fotografie od Josefa Koudelky.  

  

  Nepojmenovaný obrázek z online přenosu - zpráva z 2018-08-21 09:16:21 - obrázek 1

  Zdroj: ČT24
• 8:50

  PŘED 50 LETY: Po obsazení rozhlasu v Praze přebírá vysílání studio v Ostravě. 

• 8:43

  PŘED 50 LETY: Vojáci začali bezdůvodně střílet do davu na náměstí v Liberci. Čtyři lidé (Jindřich Kuliš, Josef Fialka, Zdeněk Dragoun a Rudolf Starý) zemřeli na místě, dva lidé podlehli zraněním později (Eva Livečková a Stanislav Veselý).  

• 8:41

  

  Sovětská invaze v Liberci Zdroj: ČTK

  Zdroj: ČT24
• 8:32

  PŘED 50 LETY: Sovětští vojáci vtrhli do studia Československé televize v budově Měšťanské besedy. Přerušili vysílání, všechny zaměstnance vyhnali a zařízení studia rozstříleli. Ve stejnou chvíli vojáci obsazují i studio rozhlasu na Vinohradské třídě.

• 8:17

  PŘED 50 LETY: Československý rozhlas odvysílal poselství prezidenta Ludvíka Svobody k národu, v němž vyzval ke klidu a rozvaze.

• 8:02

  PŘED 50 LETY: Jedním z míst nejnásilnějších střetů mezi sovětskými okupanty a obyvateli Československa se stala Vinohradská třída a budova Československého rozhlasu. Okupační vojska se ji snažila od časných ranních hodin obsadit, aby získala kontrolu nad sdělovacími prostředky a mohla vysílání formovat ve prospěch připravované „dělnicko-rolnické vlády“ (pro niž ovšem Kreml nenašel podporu ani mezi vlastními komunisty).

  V osm hodin se od budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě ozývaly střelba a výbuchy.

• 7:00

  PŘED 50 LETY: Sovětská agentura TASS v ranních hodinách informovala o tom, že vojska Varšavské smlouvy vstoupila do republiky na základě pozvání. Konkrétní jména ovšem neuvedla. V historii tohoto vojenského paktu šlo o jedinou společnou operaci (s krycím názvem Operace Dunaj) – navíc namířenou proti vlastnímu členovi. Současně šlo o největší vojenskou operaci v Evropě od konce druhé světové války. 

• 4:00

  PŘED 50 LETY: V časných ranních hodinách zemřeli při střetech s okupanty první obyvatelé Československa.

• 3:30

  PŘED 50 LETY: V půl čtvrté už okupační jednotky obsadily důležité budovy v Praze i dalších městech a internovaly státní a stranické představitele. Vedení KSČ čekal únos do Moskvy a po týdnu vynucených jednání také podpis moskevského protokolu, který invazi ospravedlnil.

• 1:30

  PŘED 50 LETY: V půl druhé ráno předsednictvo KSČ přijalo prohlášení Všemu lidu Československé socialistické republiky:

  „Včera, dne 20. 8. 1968, kolem 23. hod. večer překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.

  V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor. Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země.

  Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.

  Všichni vedoucí funkcionáři státu, KSČ i Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členů svých organizací zvoleni podle zákonů a jiných norem platných v Československé socialistické republice. Ústavními činiteli je okamžitě svoláváno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, předsednictvo ústředního výboru KSČ svolává plénum ÚV KSČ k projednání vzniklé situace.“

• 23:45

  PŘED 50 LETY: Komunistické vedení státu v čase okupace země jednalo v budově ústředního výboru KSČ, původně se připravovalo na nadcházející stranický sjezd, který měl zemi definitivně otočit na cestu k socialismu s lidskou tváří.

  Když mezi jedenáctou a půlnocí na stranickou schůzi dorazily první zprávy o pohybech sovětských vojsk v blízkosti hranic, první tajemník Dubček temné zvěsti zprvu nevěnoval příliš velkou pozornost; domníval se, že jde jen o zastrašování.

  O sovětské invazi se stranické špičky dozvěděly krátce před dvanáctou. Podrobnosti o tom, jak noc invaze prožíval Alexander Dubček coby hlavní tvář obrodného procesu, přináší výroční text Až do konce nevěřil, že k invazi dojde. „V tu noc jsem pochopil, jak hluboce jsem se mýlil,“ vzpomínal Dubček.

• 23:17

  Podle amerického novináře Alana Levyho, který srpnové dny zaznamenal v knize Pražské peřeje, se inkriminované „dopravní letadlo“ Aeroflotu ohlásilo ruzyňské řídicí věži v ruštině, přestože byla komunikačním jazykem angličtina. Žádalo o přistání – a nedbalo faktu, že ho dispečeři nasměrovali na vojenské letiště.

  „Několik minut nato přistály tři velké turbovrtulové antonovy. Zůstaly sedět na pojezdové dráze, zatímco se k nim ubíraly nějaké postavy,“ vzpomíná Levy. „Náčelník letiště mezitím už rozhlasem i telefonem vyhlásil poplach (‚Byli jsme přepadeni!'). Plyn, elektřina, voda i topení byly uzavřeny, aby se vetřelcům ztížila situace. Bylo však už pozdě, příliš pozdě. Jak se ukázalo, první letadlo bylo vybaveno jako řídicí letová ústředna.“

  Americký novinář napsal, že sovětským jednotkám trvalo hodinu, než vyjely z letištního areálu, a poškodily při tom i nově vystavěný terminál. Letiště následně celou noc sloužilo jako letecký most pro vojska, která v Československu nakonec zůstala déle než dvacet let, zadusila liberalizační tendence a zemi pevněji přimkla k Brežněvovu Sovětskému svazu.

• 23:00

  PŘED 50 LETY: Osádka letounu, který krátce před desátou večer přistál na pražské Ruzyni, požádala o povolení ke spuštění motorů, údajně kvůli provedení zkoušek. Ve skutečnosti motory sloužily jako energetický zdroj pro činnost naváděcích systémů. Začalo masivní elektronické rušení signálů radarových stanovišť. Vojska pěti zemí Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) překročila hranice. Srpnová invaze do Československa začala.

• 22:00

  Poslední politický pokus o vyřešení ideologických neshod mezi Prahou a Moskvou představovalo sovětsko-československé jednání ve východoslovenském železničním uzlu Čierna nad Tisou.

  Osudový okamžik, kdy Alexander Dubček (jak sám později tvrdil) neprohlédl ochotu Sovětů obsadit ČSSR, popisuje článek Poslední varování. Čierna nad Tisou se před 50 lety stala diplomatickým centrem Východu.

• 21:57

  Hlavní dokumenty, o které Sovětský svaz hodlal svůj vpád do Československa opírat, byla dvojice „zvacích dopisů“. Jejich autoři, reprezentanti stalinistického křídla uvnitř vládnoucí KSČ, je sovětským zástupcům předali v průběhu letních politických jednání, která se – optikou Moskvy – „snažila zažehnat československou krizi“. Liberalizaci poměrů totiž nenesl nelibě jenom Kreml, ale také Berlín, Budapešť, Varšava a Sofie.

  Právě tato pětice překročila v pozdních večerních hodinách 20. srpna 1968 Československé hranice, aby zemi „ochránila“ před kontrarevolucí usilující o demontáž „revolučního“ komunismu. Žádný takový proces přitom ovšem v zemi řízené komunisty neprobíhal a o sovětské invazi s výjimkou několika komunistických zrádců nemělo tušení ani nejvyšší stranické vedení včetně tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody.

  Detaily ke zvacím dopisům popisuje web ČT24 v materiálu Bez dovolení neotvírat. Zvací dopisy „pomohly odvrátit kontrarevoluci“ v Československu.

• 21:52

  PŘED 50 LETY: Na letiště v Ruzyni přiletěl z Moskvy civilní speciál An-12. Letadlo zůstalo stát na stojánce Aeroflotu, nikdo z něj nevystoupil.

• 21:32

  Projevem demokratizace společenských poměrů v první polovině roku 1968 byla také nezvyklá otevřenost dobového tisku, která vyvrcholila legislativním zrušením cenzury a také manifestem skupiny tuzemských vědců, jejž sepsal novinář a spisovatel Ludvík Vaculík.

  Text známý jako Dva tisíce slov představuje dodnes jedno z nejvýznamnějších provolání moderních dějin a kvůli otevřené kritice poměrů v zemi posloužil jako jeden z argumentačních podkladů pro sovětskou invazi. Podrobnosti nabízí text „Pravda zbývá, když se ostatní prošustruje.“ Před půlstoletím zadunělo Dva tisíce slov.

• 21:05

  PŘED 50 LETY: Pět minut po deváté večer na vojenském letišti v Brně-Tuřanech přistál sovětský speciál Antonov An-24 s dvacítkou civilistů v uniformách Aeroflotu, ve skutečnosti se jednalo o příslušníky KGB.