100 let Československa strana 2 z 5

O vlasti, spojencích, hrozbách, vztahu k Evropské unii a Rusku i o největším národním hrdinovi mluvili prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš (ANO). Vůbec poprvé se potkali v jednom televizním rozhovoru, který vznikl u příležitosti stého výročí vzniku samostatného Československa. Rozhovor vedený Světlanou Witowskou byl předtáčen.

Prezident Miloš Zeman udělil u příležitosti stého výročí vzniku Československa státní vyznamenání mimo jiné zpěvákovi Michalu Davidovi, dvojnásobné olympijské vítězce Ester Ledecké či třeba učitelce mateřské školy Darině Nešporové. Prezident vyznamenal in memoriam také trojici českých vojáků, kteří padli na začátku srpna při sebevražedném útoku v Afghánistánu. Prezident udělil i nejvyšší státní vyznamenání – Řád bílého lva.

Českých oslav stého výročí vzniku Československa si všímá řada zahraničních agentur. Zatímco Reuters označil za „jedinečné gesto“ účast spojeneckých vojáků na největší vojenské přehlídce v postkomunistickém Česku, rakouská APA si všímá například kontroverzí kolem pozvánek na večerní udílení státních vyznamenání na Hradě.

Oblohu nad Prahou přesně v symbolických 19 hodin a 18 minut rozzářil slavnostní ohňostroj ke stému výročí založení republiky. Pyromuzikální show o délce deset minut a deset vteřin nazvaná „Společné století“ skládala v jednotlivých obrazech pocty sportovním momentům, české hudbě i třeba českým symbolům.

Češi by neměli 28. října jen slavit, ale také se zamyslet nad tím, proč před sto lety chtěli samostatnost a zda o ni dnes s evropskou integrací postupně nepřicházejí. V rozhovoru s Danielou Písařovicovou pro ČT to řekl bývalý prezident Václav Klaus.

Desítkami akcí si Česká republika připomněla 100 let od založení Československa. Prvním oficiálním aktem byla dopolední pieta na Vítkově, dvě hodiny po poledni pak začala velká vojenská přehlídka. Během dne také jmenoval prezident Miloš Zeman nové generály a oznámil, že večer ocení i tři generály prvorepublikové armády – Stanislava Čečka, Karla Husárka a Josefa Bílého. V Praze vyvrcholily oslavy odpolední přehlídkou, večerním ohňostrojem a ceremoniálem na Pražském hradě.

Založení Československa (ČSR) před sto lety sice nenaplnilo všechna očekávání Slováků, ti ale právě po vzniku společného státu mohli rozvíjet svou identitu. V televizní debatě za účasti tří vedoucích politiků Slovenska to řekl předseda slovenské sněmovny a nacionalistické Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko. Právě SNS po sametové revoluci patřila k nejhlasitějším zastáncům rozdělení společného státu Čechů a Slováků, které se nakonec uskutečnilo na konci roku 1992.

V roce 2018 neslaví sté narozeniny jen Československo, ale také mnozí občané jeho nástupnických států. Jejich osudy mapuje projekt Narozeni 1918, kterého se zúčastnila i Vlastimila Šrůtková. Ta přišla o svém i státním jubileu pohovořit do svátečního vysílání České televize.

Americký ministr obrany James Mattis ocenil na setkání s českým premiérem Andrejem Babišem české vojáky a vyjádřil lítost nad oběťmi, které v poslední době přinesli v Afghánistánu. Mattis se zúčastnil oslav sta let od založení Československa, míní, že to bylo i sto let přátelství mezi Čechy a Američany. S Babišem ale hovořil i o armádních zakázkách a dostavbě dukovanské elektrárny.

Každé malé dítě se u nás učí, kdy vzniklo Československo a kdo byl náš první prezident. Méně známé už je ale to, že na Slovensku ještě 30. října 1918 o vyhlášení společného státu vůbec nevěděli. Koruna nemusela být korunou a Československo mohlo mít dokonce zámořskou kolonii. Otestujte si, co víte o zrodu a počátcích naší republiky.

Jedním z vrcholů oslav 100 let od vzniku Československa byla přehlídka na Evropské ulici v Praze. Představila armádu a její výzbroj, ale i hasičský sbor, policii, záchrannou službu, pražskou městskou policii a celní stráž. Tribunu nad Vítězným náměstím obsadily stovky hostů včetně amerického ministra obrany Jamese Mattise.

Místo koruny sokol, který se dále dělí na sto káňat? I takové názvy se zvažovaly pro první československou měnu. Její vznik představoval jeden z několika zásadních kroků, na kterých začala růst ekonomika první republiky. Politicky se sice Československo zrodilo už 28. října 1918, nicméně v tom okamžiku nemělo kromě měny ani třeba celnice. K tomu všemu dostal nový stát do vínku dluhy.

Se vznikem samostatného Československa v říjnu 1918 vyvstala potřeba nových státních symbolů. Jejich podobu určilo Národní shromáždění necelý rok a půl od vzniku republiky 30. března 1920. A zatímco třeba znak či prezidentská standarta se v dalších etapách státu postupně měnily a upravovaly, vlajka vydržela s výjimkou válečných let až do rozpadu Československa. Po něm ji v roce 1993 převzala Česká republika.

Oslavy vzniku československé republiky připadají na 28. říjen. Toho dne roku 1918 však ještě o převratné události věděl málokdo. Rakousko-uherský návrh k jednání o příměří vyvolal v Praze lidové pozdvižení a živelné vyhlášení státu. K němu se připojili politici Národního výboru, kteří dokázali zajistit mírný průběh revolučního dne. Tomáš Garrigue Masaryk byl však ve Spojených státech a o událostech neměl tušení. Stejně na tom byli i legionáři nebo lidé mimo Prahu.

Sté výročí založení Československa si připomínají lidé v různých místech republiky. Politici v čele s prezidenty Česka Miloše Zemana a Slovenska Andreje Kisky položili věnce při pietním aktu u Národního památníku na Vítkově.

Položením věnců k soše spoluzakladatele Československa (ČSR) Milana Rastislava Štefánika v Bratislavě si v neděli ráno slovenský prezident Andrej Kiska a šéf parlamentu Andrej Danko připomněli výročí založení ČSR. Oba vedoucí představitelé Slovenska při této příležitosti označili Štefánika za přední osobnost v dějinách země.

„Žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, kterou neuznává,“ stálo ve Washingtonské deklaraci z 18. října 1918. O deset dní později byl vyhlášen samostatný československý stát, od jehož vzniku uplynulo 28. října sto let.

Premiér Andrej Babiš spolu se slovenským premiérem Peterem Pellegrinim a dalšími hosty ze zahraničí slavnostně otevřeli opravenou historickou budovou Národního muzea. Spolu s tím také zahájili vernisáž Česko-slovenské/Slovensko-české výstavy. Slavnostního otevření historické budovy, jejíž rekonstrukce trvala tři a půl roku, se zúčastnil i prezident Miloš Zeman. Veřejnosti se muzeum po 42 měsících rekonstrukce otevře v neděli.

V Česku začaly oficiální akce spojené s oslavou stoletého výročí založení Československa. Na Hradčanském náměstí v Praze složili slavnostní přísahu vojáci, policisté i hasiči. Po poledni se na pochod centrem Prahy vydali sokolové. Odpoledne se otevřela opravená historická budova Národního muzea a Národní divadlo na večer nachystalo slavnostní provedení Smetanovy opery Libuše. Vznik samostatného státu si lidé připomínají také v regionech.

Lidé v Česku si váží především Tomáše Garrigua Masaryka a Václava Havla. Mnozí také berou současnost jako návrat k tomu dobrému z období první republiky. Zároveň v zemi panuje negativní a často mylné hodnocení sebe sama. Ukázal to průzkum společnosti Median pro Českou televizi.

Ačkoliv dnes bývá vzpomínán jako „osvoboditel“ nebo „tatíček“, za svého života čelil osočování i nenávisti českých vlastenců za své, domněle buřičské a protinárodní postoje. Místo v českých dějinách si Tomáš Garrigue Masaryk vysloužil už svým nasazením ve sporech o Rukopisy nebo o osud Leopolda Hilsnera, do rozhodného životního zápasu ovšem nastoupil až po šedesátce, když se vrhl do exilu, jak říkal, jako „do prázdna, s holýma rukama“.

I když je minulost velmi důležitá, měli bychom se dívat hlavně do budoucnosti, řekl v pořadu Události, komentáře místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Rozdělení Československa přitom zpětně hodnotí jako nevyhnutelné. Oproti tomu předseda horní komory Milan Štěch (ČSSD) se s rozpadem federace dodnes nesmířil. Přesto si ale myslí, že nakonec přinesl stav, kdy se oba národy mají rády a velmi dobře spolupracují. A to i na mezinárodním poli.

V dubnu 1915 psal Tomáš Garrigue Masaryk v memorandu pro britského ministra zahraničí: „Slováci jsou Čechy, přestože užívají svého nářečí jakožto spisovného jazyka.“ Obsáhl tím nejen ústřední myšlenku umělého národa, jíž zastánci budoucího československého státu ospravedlňovali jeho vznik, ale snad nevědomky také vnitřní napětí, které nový útvar po celou dobu jeho existence provázelo a nakonec vedlo k jeho rozpadu. Sám Masaryk přitom chápal „československý národ“ spíše jako národ politický než etnický.