Praha - Když 27. ledna 1945 vojáci Rudé armády osvobodili koncentrační a vyhlazovací tábor v polské Osvětimi, naskytl se jim opravdu hrůzný obraz. „Ohromné množství baráků, v mnoha z nich leželi na palandách lidé. Byly to kostry s nepřítomným pohledem, oblečené do lidské kůže,“ vzpomínal jeden z armádních kameramanů. Během druhé světové války bylo zavražděno šest milionů osob bez rozdílu věku a pohlaví jen z jediného důvodu: byli Židé. Vyhlazovací tábor Osvětim, kde bylo zmařeno až 1,5 milionu lidských životů, se stal symbolem tohoto bezprecedentního zločinu. Právě jako připomínka na den osvobození Osvětimi jako symbol holokaustu byl 27. leden vyhlášen Dnem památky obětí holokaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Rusové osvobodili Osvětim - traumata přežívají dodnes
Tábor Osvětim (německy Auschwitz) byl na rozkaz druhého muže nacistického Německa, šéfa jednotek SS i gestapa Heinricha Himmlera z 27. dubna 1940 založen v blízkosti stejnojmenného polského městečka. První vězňové - především Poláci věznění z politických důvodů - sem byli zavlečeni v červnu 1940 a byli využíváni k otrocké práci.
V první plynové komoře v Osvětimi I byly v září 1941 poprvé vyzkoušeny na stovkách sovětských zajatců a dalších vězňů vražedné účinky cyklonu B - látky užívané pro deratizaci. Později byly v Březince postaveny čtyři velké plynové komory, v nichž mohlo být denně zavražděno na 6000 lidí.
Kromě Židů nacisté v Osvětimi zavraždili až 75 tisíc Poláků, 21 tisíc Romů, 15 tisíc sovětských válečných zajatců a 15 tisíc příslušníků dalších národností. Celkový počet obětí se odhaduje na 1,1 až 1,5 milionu - většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo také na 50 000 československých občanů - Židů, politických vězňů a Romů, z nichž přežilo asi šest tisíc.
O osudu Židů rozhodnuto v Norimberku v roce 1935
Třebaže historie zaznamenala řadu dalších hrozivých genocid, které si vyžádaly desítky milionů obětí, mnoho historiků považuje právě holokaust za zcela výjimečnou záležitost. „Holokaust jako jedinečný případ genocidy totální a absolutní sahá ještě dál - svým nejvlastnějším smyslem je to popření života v jeho podstatě,“ tvrdí ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. „Za nacistického režimu poprvé v dějinách lidstva politický systém rozhodl, kdo smí a kdo nesmí obývat tuto planetu,“ dodává významná filozofka německo-židovského původu Hannah Arendtová.
- Koncentrační tábor zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2951/295045.jpg
- Koncentrační tábor zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2951/295042.jpg
- Koncentrační tábor zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2951/295041.jpg
- Holocaust autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2385/238455.jpg
Mračna se nad Židy začala stahovat v dubnu 1933, tři měsíce poté, co se říšským kancléřem stal Adolf Hitler. Nejprve vyhlásil celonárodní bojkot židovských obchodů, právníků a lékařů a zákonem o státní službě byli Židé propuštěni z míst ve státní službě. V září 1935 nacistická vláda vyhlásila takzvané norimberské zákony, které fakticky pronásledování Židů zlegalizovaly. Židé v Německu byli zbaveni občanských práv, zakázány byly sňatky mezi Židy a árijci. Od září 1941 všichni Židé starší šesti let na Němci okupovaném území začali viditelně nosit Davidovu hvězdu.
Konečné řešení židovské otázky - rozhodnutí z června 1942
O organizačním provedení likvidace židovské rasy rozhodly nacistické špičky pod vedením tehdejšího šéfa říšské policie a protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha 20. ledna 1942 v jedné vile u berlínského jezera Wannsee. Uskutečněním „konečného řešení židovské otázky“, jak zněl v nacistické cynické terminologii program na vyhlazení Židů, byl pověřen říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler.
Vyvražďování Židů začalo prostřednictvím zabijáckých jednotek Einsatzgruppen již v červnu 1941 po napadení Sovětského svazu nacisty, kterým se však vraždění zdálo málo „efektivní“. V prosinci 1941 byl tedy zřízen první vyhlazovací tábor u polského Chelmna.
Židé používají pro holokaust termín šoa, hebrejsky „pohroma“. Slovo holokaust je řeckého původu (olokautoma) a znamená „zápalnou oběť“. Poprvé jej v přeneseném významu „zničení ohněm“ či „úplné zničení“ použil spisovatel Elie Wiesel, který byl sám obětí pronásledování.