Až v září začne vyučování, ruští středoškoláci obdrží nové učebnice dějepisu přepsané tak, aby obsahovaly Kremlem schválené příběhy o „speciální vojenské operaci“ na Ukrajině a rivalitou se Západem. Jde o další krok režimu, který chce formovat názory mladší generace o válce a postavení Ruska ve světové politice.
Rusové přepsali vlastní dějiny. V nové učebnici lžou o invazi na Ukrajinu a brojí proti Západu
Nové vydání učebnice pro maturanty zaměřující se na období od roku 1945 do současnosti mimo jiné obviňuje Spojené státy z pokračujícího konfliktu na Ukrajině a obsahuje například citát vůdce Vladimira Putina, který prohlásil, že „Rusko žádné vojenské akce nezačalo, ale snaží se je ukončit“.
Studentům je podle skenů zmíněné publikace, jež zveřejnila ruská státní média, podsouváno i to, že „Ukrajina je neonacistickým státem“ a „Rusko zemí hrdinů“.
Učebnici společně s edicí pro šestnáctileté žáky, která pokrývá také druhou světovou válku, představil ministr školství Sergej Kravcov a do škol bude doručena do 1. září. „Pro další ročníky bude revidována pro školní rok 2024/25,“ konstatoval Kravcov.
Na tiskové konferenci v Moskvě rovněž uvedl, že hlavním smyslem nového materiálu je sdělit školákům cíle „speciální vojenské operace“, kterými podle něj byly „demilitarizace a denacifikace“, čímž zopakoval Putinova prohlášení z loňského února, kdy šéf Kremlu vyslal armádu na Ukrajinu.
„Učebnice byla sepsána za necelých pět měsíců. Po skončení speciální vojenské operace, respektive po našem vítězství, ji dále doplníme,“ avizoval Kravcov.
Dějepis jako kladivo
Drastická proměna ruského zobrazení Ukrajiny i zbytku světa podle deníku The Washinghton Post jednoznačně ilustruje urputné Putinovo odhodlání zamést pod koberec temné stránky ruské minulosti a doslova zapsat sebe samotného do dějin jako dobyvatele. Pochopitelně jde také o součást dlouhodobé kampaně, v níž se snaží přesvědčit ruskou společnost, že Rusko je na Ukrajině spíše obětí než agresorem a že za vše může Západ.
„Dějepis je v tomto případě opět používán k prosazování určité státní agendy a k řešení politických problémů,“ řekl americkému deníku ruský učitel dějepisu, který mluvil pod podmínkou anonymity, protože kritici Moskvy často čelí perzekuci. „A bude to mít rozsáhlejší dopad – na řadě budou univerzity, takže se v historickém vzdělávání utáhnou šrouby a jeho degradace nepřinese nic dobrého,“ upozornil.
„Dějepis je odjakživa součástí vývoje jednotlivců ve společnosti a lze ho využít různými způsoby,“ upozornil učitel. „Představte si, že máte kladivo – můžete s ním zatloukat hřebíky, nebo s ním někomu rozbít hlavu – s dějepisem je to stejné.“
Kapitola věnovaná válce na Ukrajině, kterou Kreml i nová učebnice označují za „speciální vojenskou operaci“, je silně prokládána citacemi z mnoha Putinových ideologických projevů během posledních dvou let.
Ruské válečné cíle se zde schovávají za „ochranu regionu Donbas a preventivní zajištění národní bezpečnosti“. Naproti tomu v úvodu zmíněné obvinění USA je založeno především na citaci, že „Spojené státy jsou odhodlány v této válce bojovat až do posledního Ukrajince“ prostřednictvím poskytnutí vojenské pomoci. „Jak říkají Američané: Nic osobního,“ píše se v učebnici.
Západní sankce popisuje nová publikace jako ještě horší než to, co podnikal Napoleon, když v roce 1812 pochodoval na Rusko.
Bok po boku za dobro a pravdu
Kapitola pokračuje oslavou války, která je přirovnávána k lepidlu, jež „sjednotilo ruskou společnost“, a poukazuje na lidská traumata pramenící z milionů padlých sovětských vojáků během bojů ve druhé světové válce, která prezident Putin rovněž využil k ospravedlnění své nelítostné domácí politiky.
„Stejně jako jejich dědové bojují za dobro a pravdu bok po boku,“ píše se v učebnici o ruských vojácích na Ukrajině. „Vytahovat zraněné spolubojovníky zpod palby, rvát se v hořících tancích, velet jednotkám až do posledního dechu. Odvaha a statečnost vzdát se života pro vlast je něco, co patří ruskému i sovětskému vojákovi.“
Další kapitola nazvaná „Zfalšování historie“ mimo jiné vyzývá mladou generaci, aby nedůvěřovala nezávislým novinářům a „západním sociálním sítím“ – ve zjevné snaze podkopat obvinění z válečných zločinů spáchaných ruskými jednotkami na Ukrajině.
„Až se dozvíte nějaké informace o Ukrajině on-line, vždy mějte na paměti: celosvětový průmysl ve výrobě zinscenovaných klipů a falešných fotografií funguje nonstop,“ píše se dále v učebnici. „Buďte ostražití a přemýšlejte. Proč někteří opoziční aktivisté a blogeři tvoří články zahrnující nějaké nové informace? V zájmu koho se to děje? Přemýšlejte – a nestanete se obětí laciných manipulací.“
Studentům učebnice pokládá dvě otázky: Proč naprostá většina ruských občanů podpořila „speciální vojenskou operaci“? Proč bylo Rusko nuceno zahájit „speciální vojenskou operaci“?
„Nevděčná Praha“
Nová učebnice zmiňuje i Česko, konkrétně případ sochy maršála Ivana Koněva z pražské Bubenče, kterou Praha 6 nechala odstranit a převézt do depozitáře v dubnu 2020. Tehdejší ruský ministr kultury Vladimir Medinskij přirovnal někdejšího starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře (TOP 09) k nacistickému pohlavárovi.
Nová ruská studijní publikace událost prezentuje takto: „V Praze byl zničen památník maršálu Koněvovi, který postavili po válce vděční Češi. Právě Koněv dal rozkaz neostřelovat Prahu těžkým dělostřelectvem. Pražská vláda vyjádřila svou vděčnost takto.“
Pražští představitelé opakovaně připomínali, že Koněvovo vojsko přišlo do hlavního města až po uzavření dohody mezi pražskými povstalci a vedením německé nacistické posádky o odchodu z města. Koněv také jako ruský vojevůdce a sovětský maršál vedl krvavé potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956 a působil v Berlíně v době výstavby berlínské zdi.
Právě Medinskij, ultrakonzervativní nacionalista a bývalý ministr kultury, který působil i jako vyjednavač v krátkodobých rozhovorech s Ukrajinou během prvních dnů ruské invaze, novou učebnici upravil.
Putina, jenž se enormně zajímá o historický revizionismus, jeho práce velmi zaujala. Medinského i proto jmenoval do čela komise pro historické vzdělávání.
Ruští vládní představitelé učební materiál chválili a označili jej za nástroj na ochranu národních tradic. „Porozumění naší vlastní historii by nám mělo dát právo ji interpretovat sami, bez jakéhokoli zásahu zvenčí,“ řekl státním médiím Vladislav Kononov, historik a úředník prezidentské administrativy odpovědný za politické otázky v oblasti historie a humanitních věd.
Místo Kyjevské Rusi „Starý ruský stát“
Už v roce 2013 si Putin stěžoval, že učebnice dějepisu jsou „prošpikované vnitřními rozpory a nejednoznačnými interpretacemi“, a navrhl vytvořit jeden schválený text, podobný sovětským osnovám, který by dle jeho vlastních slov odstranil akademické pluralismy z devadesátých letech.
O rok později, po ilegální anexi Krymu, se ruské učebnice dějepisu – zejména kapitoly o Ukrajině – dočkaly první velké ideologické aktualizace. Tento proces následně zrychlil po začátku loňské invaze.
Deník The Washington Post analyzoval ruské učebnice dějepisu z poslední dekády, aby zjistil, jak se změnilo zobrazení Ukrajiny a jejího vztahu k Rusku. V průběhu let byly části o vlastní historii Ukrajiny zredukovány i s odkazy na společné kořeny a Kyjevskou Rus nebo slovanský stát ve středověku, jenž zahrnoval části Ukrajiny a Ruska. Tento termín do značné míry zmizel a byl nahrazen frázemi jako „Starý ruský stát“ či „Feudální Rus“.
Zároveň „Malorossija“ neboli „Malé Rusko“, starý termín používaný k popisu současných území Ukrajiny, který je mnohými Ukrajinci považován za znevažující, je v tuto chvíli ústřední. V dřívějších textech se Ukrajina „opět sjednotila“ s Ruskem, nyní se dle učebnice stává „součástí“ Ruska.
Nulová tolerance k nesouhlasu
„S největší pravděpodobností bude tento trend pokračovat i v dalších letech a budou napsány a zveřejněny ještě propagandističtější verze historie,“ prohlásil už citovaný ruský učitel. „Ale samozřejmě bude velmi záležet na tom, jak dopadne vše, co se děje teď.“
Mnoho zemí seznamuje studenty ve školách s vlasteneckými myšlenkami a občanskými hodnotami. V USA například odříkávají ve většině států slib věrnosti, ve Francii jsou školy povinny vyvěšovat národní vlajky a vlajky Evropské unie společně se zpěvem Marseillaisy.
V Rusku je však tento tlak spojen s absolutním vymazáním možnosti s vlasteneckými myšlenkami nesouhlasit. „Režim zkrátka a dobře investuje do reforem vzdělávání, které mají za úkol znemožnit kritické myšlení a potlačit kritiku nebo nesouhlas v jakékoli formě,“ říká Katerina Těrtyčnaja, docentka z University College v Londýně.