Frustrace ze sociálně-ekonomické situace, inflace a rostoucí kriminality v Chile zemi obrací doprava, což dokazuje i překvapivé vítězství krajně pravicové Republikánské strany (PLR) v květnových volbách do Ústavodárného shromáždění. Na PLR, jejíž členové se netají obdivem vlády Augusta Pinocheta, nyní bude, aby připravila novou ústavu, o které Chilané rozhodnou v prosincovém referendu. Její podoba může být tak zcela odlišná od progresivního návrhu, který v září voliči většinově odmítli.
Ve frustrovaném Chile posílila krajní pravice. Obdivovatelé Pinocheta připraví novou ústavu
Novinářka Rocio Montesová vítězství PLR označila jako „zemětřesení v chilské politice“ a agentura Reuters psala o „kruté volební porážce prezidenta Borice“. Dle španělského deníku El País neexistuje jediný určující faktor, který by vysvětlil, jak se Republikánské straně podařilo získat třiadvacet křesel v jednapadesátičlenném ústavodárném orgánu.
Že jde o velké překvapení, si myslí i odborník na Latinskou Ameriku z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy Lukáš Perutka. „Každý, kdo sleduje dění v Latinské Americe, si je vědom, že je tam možné takřka všechno. Úspěch takového rozsahu Republikánské strany je nicméně velkým překvapením. Neodhalily jej ani předvolební průzkumy, kde vedl sjednocený levicový blok a PLR měla získat jen dvacet procent hlasů,“ okomentoval pro ČT24.
Předvolební průzkumy ukazovaly, že téměř polovina voličů nebyla rozhodnutá. To dle Perutky znamená, že mnoho z nich volbu PLR tajilo. Nutno podotknout také fakt, že ačkoliv byla volební účast povinná, přibližně patnáct procent lidí hlasování bojkotovalo. Dvacet procent pak tvořily neplatné hlasy či prázdné lístky. „Zhruba třetina voličů tak nehlasovala, v čemž můžeme vidět jistou frustraci z politické situace v Chile, což právě nahrává populistickým či rovnou nesystémovým stranám,“ říká Perutka.
Dle Radka Bubna ze střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy by před pár lety vítězství krajní pravice v Chile, která stojí mimo post-pinochetovský konsensus mezi pravicí a levicí, nebylo možné. „Stejně tak ovšem v Chile donedávna nebyl představitelný úpadek historického středu a umírněné levice. (…) Stranický systém v Chile se prostě mění jako ve většině západních zemí a tyto změny konstituují novou normalitu, nikoli dočasnou anomálii,“ ujasnil pro ČT24.
Levice podle něj příliš „vyhrotila“ některá témata související se společenskými hodnotami či sexuálními menšinami ve společnosti, jež je historicky konzervativnější. „V Chile se od druhé vlády prezidentky Michelle Bacheletové v letech 2014 až 2018 nevede žádnému projektu udržet politickou podporu a vždy následně vítězí projekt opoziční,“ doplnil.
Podle Perutky Republikánská strana dokázala zužitkovat úspěch svého lídra José Antonia Kasta, který skončil v prezidentských volbách v roce 2021 na druhém místě. Kast sice prohrál, ale dokázal získat kolem čtyřiačtyřiceti procent hlasů. „Už tehdy se profiloval jako kritik zavedených politických pořádků, kdy se střídaly levicové vlády s pravicovými, aniž by řešily socioekonomické problémy země,“ podotkl Perutka.
Ekonomická nejistota
„Po trendu, který se stal známým jako ‚růžová vlna‘ Latinské Ameriky (příklon jihoamerických zemí doleva, pozn. red.), dochází k odporu veřejného mínění proti vládám, které nebyly schopny zkrotit inflaci, pozvednout ekonomiku nebo vyřešit narůstající kriminalitu,“ jak upozorňuje Americas Quarterly.
V Chile došlo v říjnu 2019 k masivním protestům, které se týkaly korupce, sociálního a zdravotního systému, ekonomických nerovností a nákladů na živobytí. „Požadavky z ulice, často doprovázené násilím a rabováním, byly víceméně nekonkrétní,“ popsal Perutka. Tehdejší prezident Sebastián Piñera představil několik reforem, které však nebyly dostatečné. V podobném duchu dle odborníka pokračuje i jeho nástupce Boric.
Ekonomická situace se podle něj na makro úrovni zlepšuje, inflace je však stále vysoká. „Rostou také životní náklady na už tak drahé služby, jako je zdravotnictví, penze, vzdělávání. Chile patří v tomto ohledu k nejdražším zemím, nejen nominálně, v Latinské Americe,“ přiblížil s tím, že z této situace pak těží populisté, jako je právě PLR a její lídr José Antonio Kast.
Od bezpečí k vraždám a gangům
Především narůstající kriminalita je dle Americas Quarterly příčinou, proč popularita prezidenta a levice celkově v zemi klesá. Míra vražd v roce 2022 meziročně stoupla o dvaatřicet procent. Podle průzkumu veřejného mínění společnosti Cadem z března 2023 tři čtvrtiny dotázaných Chilanů mají obavy, že se stanou obětí zločinu. Třiašedesát procent dotázaných ve stejném průzkumu uvedlo, že neschvaluje vládnutí Gabriela Borice.
„Země bývala historicky velmi bezpečná a policie fungovala efektivně. Nyní zde působí gangy jako v jiných latinskoamerických státech a narůstá i počet vražd,“ okomentoval Buben. „Napětí na peruánsko-chilské hranici ohledně venezuelských uprchlíků ničemu nepomáhá, stejně jako napětí mezi chilským státem a Indiány z kmene Mapuče. Hranici na severu nedávno Peruánci přímo militarizovali,“ doplnil.
Republikánská strana tak podle Chile Today soustředila svou volební kampaň právě na kriminalitu, a to úspěšně.
- Indiánský kmen Mapuče v Chile tvoří zhruba třináct procent obyvatelstva. Mapučové žijí zejména na jihu země v regionu Araukánie. Kmen svého času po tři století vzdoroval španělským dobyvatelům.
- O existenci Mapučů a právech se platná ústava ještě z Pinochetovy éry nezmiňuje. Mnozí z nich od vlády požadují právo na území, které jim kdysi patřilo.
- Od 90. let vznikly některé militantní mapučské organizace, například CAM (Coordinadora Arauco-Malleco). Ty bojují za stažení chilského státu z takzvaného Wallmapu, což je jimi nárokované území rozprostírající se na sever za Santiago a na východ k Atlantiku.
- Zdroj: ČTK / Reuters
„Kdyby byl Pinochet naživu, volil by mě“
PLR je mladou politickou stranou, která vznikla v červnu 2019 a je založená na kritice elit a establishmentu. Někteří stranu označují za extrémní pravici, jiní zase tvrdí, že jde pouze o pravici konzervativní. Například politolog Cristóbal Rovira Kaltwasser stranu ve své studii definuje jako „ultrapravicovou“.
PLR nejvíce podle něj definuje autoritářství. „Neustále kritizují absenci zákona a pořádku v zemi. Trvají na nutnosti přísně trestat jakýkoliv druh chování, který považují za deviantní,“ píše Kaltwasser. Dalšími atributy strany jsou podle něj nativismus a populismus.
Samotní republikáni se za extrémní pravici nepovažují, což Kast zopakoval i během prezidentské kampaně před dvěma lety. „Říkají, že jsem extrémní. Extrémní v jakém smyslu? V lásce k vlasti. V lásce k národu a vlasteneckým symbolům. Při obraně mých přátel,“ prohlásil tehdy lídr PLR.
Členové strany včetně jejího předsedy José Antonia Kasta opakovaně vyjadřují obdiv k vládě diktátora Augusta Pinocheta. „Kdyby byl Pinochet naživu, volil by mě,“ řekl Kast v roce 2017 během jeho první prezidentské kampaně, kde ještě kandidoval jako nezávislý. Obliba Pinochetovy vlády je však dle Perutky založena na značně idealizované až vykonstruované představě, která má s realitou nemnoho společného.
Sám Perutka by se přikláněl k označení strany za konzervativní populistickou pravici. „Radikální je v některých ohledech jejich rétorika, ale co udělají, pokud se dostanou k moci a narazí na realitu, to je otázka. Netají se ostatně podporou Jaira Bolsonara (bývalý prezident Brazílie, pozn. red.) a ten během mandátu moc slibů nenaplnil,“ ujasnil odborník. I z toho důvodu nejsou podle něj některá alarmistická prohlášení o ohrožení chilské demokracie prozatím na místě.
Trable s ústavou
Jednou z hlavních neznámých tak zejména je, jakou roli bude hrát Republikánská strana v Ústavodárném shromáždění. Koalice Seguro složená z tradičních pravicových stran tam získala jedenáct křesel. „Kastova formace tak může navrhovat, schvalovat a upravovat ústavní normy, protože pravicový blok pohodlně drží přes třicet křesel k tomu nezbytných,“ píše El País.
Pravice tedy získala silný mandát a bude teď především na Kastově PLR, aby sepsala novou ústavu – což se levici, která ve volbách propadla a nebude moci návrhy ani vetovat, dosud nepodařilo.
Vypracovat nový ústavní text bylo v podstatě jediným konsensem, k němuž mezi politiky a veřejností po zmíněných protestech v roce 2019 došlo. Loni v září ale Chilané návrh ústavy odmítli, když jich v povinném referendu 62 procent hlasovalo pro nepřijetí. Negativní výsledek byl hlášen ze všech regionů včetně chilské metropole, která byla baštou voličů levicového prezidenta Borice v prezidentských volbách 2021 a kde se proti návrhu ústavy vyslovilo 55 procent.
Obyvatelé Chile v plebiscitu rozhodovali, zda přestane platit ústava z roku 1980, tedy ještě z éry Pinochetovy, která nicméně od té doby doznala desítek úprav. Návrh rok připravovalo shromáždění z poloviny tvořené ženami a se zastoupením domorodých etnik.
Původní obyvatelé měli dle návrhu získat nárok na půdu, přírodní zdroje i částečnou samosprávu. Návrh také zakotvoval právo na pluralitní soudnictví, tedy že mají vedle sebe fungovat tradiční soudy a tribunály domorodých etnik. Neschválená ústava rovněž hovořila o přístupu ke zdravotnictví, vzdělávání zdarma a právu na interrupci.
Podle Perutky byl dokument příliš rozsáhlý a nebyl schopen přesvědčit voliče, že se situace v zemi zlepší. „Problematickým bylo především přetvoření Chile na plurinacionální stát a seznam práv voličů na všechno,“ okomentoval.
Oprášit a změnit jen minimálně?
Podoba nového návrhu, který by měl být v referendu hlasován letos v prosinci, může být nyní zcela opačná. „Vyhrála strana, která nikdy nechtěla měnit ústavu,“ prohlásila předsedkyně minulého ústavodárného shromáždění Elisa Loncónová.
Podle El País PLR skutečně současnou ústavu několikrát obhajovala. Luis Silva Irarrázaval, člen Republikánské strany, který ve volbách do ústavodárného shromáždění získal více hlasů než kterýkoliv jiný kandidát a který pravděpodobně převezme po Loncónové předsednictví, sám jen několik hodin po zveřejnění volebních výsledků prohlásil, že PLR měnit ústavu nikdy nechtěla.
I proto se i agentura Reuters ve své analýze domnívá, že by se ústavní text z pera PLR mohl podobat tomu stávajícímu, tedy ústavě z doby Pinocheta s určitými kosmetickými úpravami.
„Doslovný návrat k textu z doby Pinocheta by současná společnost spíše v referendu nepřijala,“ upozornil Perutka. Problém současné ústavy je podle něj trojí. Odkazuje na autoritářský režim, jehož některé výdobytky sice zůstávají populární, ale politický systém k nim nepatří. Ústava sice byla schválena v referendu, ale to nebylo „férové“, protože vládní kampaň za schválení byla mediálně protežovaná. Tvorba ústavy navíc byla v rukou samotné diktatury.
„Současná upravená ústava tedy nebudí rozpaky textem, ale symbolikou. Čili pokud ji ústavodárné shromáždění jen opráší a upraví pouze minimálně, existuje relativně velká šance, že výsledný dokument bude v referendu schválen, protože všechny tři problematické body odpadnou,“ myslí si odborník.
Expertní komise
Dle Reuters je pravděpodobné, že PLR bude souhlasit s některými změnami, jako je třeba rozšíření sociálních práv či zakotvení ochrany spotřebitele a podobně.
Nutné je však upozornit, že ústavodárné shromáždění není ve své práci zcela autonomní. Parlament zvolil expertní komisi, která předkládá výchozí návrhy, na nichž bude ústavodárný orgán dále pracovat. „Komisi volil parlament, ve kterém PLR neměla tak silné zastoupení, jaké má nyní v ústavodárném sboru,“ upozornil Buben.
Návrh nyní obsahuje dle Bubna řadu věcí, které jdou explicitně proti pinochetovské ústavě. „Chile se definuje jako sociální stát, jsou uznány indiánské národy jako součást národa chilského,“ uvedl jako příklad. „Na rozdíl od minulého návrhu se však zatím nejde tak daleko v případě decentralizace státu, indiánského soudního systému a podobně. V těchto aspektech půjde o mnohem tradičnější typ ústavy,“ podotkl.
Odrazový můstek a složité balancování
Podle sociologa z Univerzity Adolfa Ibáneze Alda Mascareña by návrh ústavy zamítnutý v prosincovém referendu stranu a samotného Kasta přímo zasáhl. „Úspěch, nebo neúspěch procesu bude do značné míry spojen s Republikánskou stranou a José Antoniem Kastem,“ napsal El País.
Pokud Republikánská strana připraví text ústavy, který bude v prosincovém referendu přijat, může jí takový úspěch vydláždit cestu k dalším ziskům v regionálních volbách 2024 a jejího lídra Kasta umístit jako předního kandidáta ve volbách prezidentských v roce 2025.
S tím souhlasí i Perutka. „Už samotná příprava dokumentu odhalí jeho politické schopnosti a možnosti při hledání kompromisů. Pokud se mu podaří vyjednat ústavu vyhovující jeho a dalším pravicovým voličům, má velkou šanci v nadcházejících regionálních volbách uspět. Ty se pak stanou odrazovým můstkem k prezidentským volbám o rok později. Kast má zrovna momentum, ale je otázka, zda-li mu to vydrží ještě další dva roky,“ poznamenal.
Kast prezidentské ambice má a úspěch v prosinci mu může pomoci, nicméně se mu může stát i to, že prohraje, soudí Buben. Kasta podle něj čeká „složitá hra o propojení radikálnější pravice, historických konzervativců a středu, ale i hodnotově konzervativní pravice,“ upozornil.
„Musí balancovat mezi konzervativním repertoárem kulturních válek, kde může získat na svou stranu i bývalé voliče levice a svou liberální ekonomickou doktrínou, jež ho levici, ale i středu vzdaluje. V těchto dilematech se však nachází celý ‚jeho‘ tábor i na mezinárodní scéně,“ uzavřel odborník.