Jedenáct čínských balistických střel dopadlo do vod okolo Tchaj-wanu. Pět dalších pak do japonské zóny. Tchaj-pej obvinila Peking, že se chová jako Severní Korea, a aktivovala svůj obranný systém. Manévry spustil komunistický režim v reakci na návštěvu předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové. Politický geograf Jan Kofroň z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ale tvrdí, že Čína zatím na invazi na ostrov kapacitu nemá.
Čínská armáda cvičí s ostrou municí kolem celého ostrova v šesti zónách dvacet kilometrů od břehů. Tři místa, kde se manévry konají, považuje Tchaj-wan za své výsostné vody. Armáda vypálila jedenáct balistických raket a dělicí linii krátce překročily lodě i letadla.
„Dělostřelecká divize je odhodlána plnit mé rozkazy a já plním rozkazy komunistické strany. Budeme bránit svrchovanost a územní celistvost vlasti s vysokým bojovým duchem a přesnou palebnou silou,“ hlásal velitel čínského dělostřelectva Ťin Cung.
„Čínská lidová republika vypálila několik raket Dongfeng (Tung-feng) k vodám na severovýchodě a jihozápadě Tchaj-wanu. Aktivovali jsme obranné systémy, monitorujeme situaci a posilujeme válečnou připravenost,“ reagovala mluvčí tchajwanského ministerstva obrany Sun Li-fang.
Prezident Si je pod tlakem, aby ukázal sílu. Čínští nacionalisté totiž projevují zklamání, že Peking návštěvě Pelosiové nezabránil. Televize podrobně informuje o manévrech a národ to sleduje na obrazovkách v ulicích.
„Dobře že se to stalo. Dává nám to příležitost obklíčit Tchaj-wan, a obsadit ho dřív, než se plánovalo. Měli bychom soudružce Pelosiové poděkovat,“ myslí si obyvatel Pekingu Čao.
Ačkoliv je Čína vojensky silnější, na obsazení Tchaj-wanu zatím nemá dostatek jednotek, tvrdí Kofroň. „Aby (Čína) Tchaj-wan mohla osadit, a to bez nějakých extrémních ztrát a války, která by se táhla mnoho a mnoho týdnů, musela by velmi rychle získat vzdušnou nadvládu, pak nadvládu nad celým námořním prostorem, zároveň doufat, že nezasáhne USA, úspěšně se vylodit a pak porazit pozemní jednotky tchajwanské armády,“ vypočítává Kofroň.
K Tchaj-wanu míří americká letadlová loď
Život na Tchaj-wanu běží jako obvykle, přestože se očekává, že Peking odpálí raketu, která ostrov přeletí. Obyvatelé jsou na hrozby zvyklí. „Cílem je zastrašit Tchajwance a vyvolat paniku. Ale k čemu? Získali by jen místa zasažená válkou, což není dobrá okupační strategie,“ uvažuje obyvatel Tchaj-wanu Čchen Ming-čcheng.
Tchaj-wan ponese hlavní tíhu sankcí, které se Čína rozhodne uvalit. Počítá s tím, že několikadenním cvičením to neskončí. Čínská armáda pravděpodobně využije příležitost, aby resetovala status quo v Tchajwanské úžině.
Do oblasti také míří americká letadlová loď. Podle velitelství jde o běžnou plavbu na podporu volného Indopacifiku. Z Japonska odstartovalo americké letadlo schopné sledovat rakety za letu.
Americká letadlová loď Ronald Reagan a její bojový svaz podle Kofroně z čistě vojenského hlediska však nemusí znamenat pro čínskou armádu překážku. „Na druhou stranu přímý útok proti americké letadlové lodi by byl něčím, co by se v podstatě rovnalo vyhlášení války a ten poměr sil pro Čínu ještě není úplně ideální,“ komentuje politický geograf.
Aerolinky ruší lety
Tchajwanská vláda připravuje lidi na psychologickou válku včetně kybernetických útoků. „Vláda je ještě víc odhodlaná hájit suverenitu a územní integritu našeho národa,“ vzkázal mluvčí tchajwanského ministerstva zahraničí Joanne Ou.
Aerolinky ruší desítky mezinárodních letů. Lodě na jedné z nejrušnějších námořních tras, kudy pluje polovina světové kontejnerové dopravy, mění směr. Jejich odklonění dopadne na dodavatelské řetězce a zpozdí přepravu zboží.
Kofroň předpokládá, že během následující dekády či dvou by Peking potřebnou dominanci získat mohl. „Tchaj-wan se snaží zbrojit, byť mezi lety 2005 až 2015 na Čínu výrazně ztratil. Souvisí to s tím, že je výrazně menší. Jeho ekonomika neprocházela tak masivním boomem jako čínská,“ vysvětluje.
Čína v posledních letech posiluje i své námořnictvo. „Kdybychom se na světové oceány koukali jako na celek a bavili bychom se o schopnosti Číny projektovat svoji moc daleko za svoje pobřežní vody, tak by na tom zase tak dobře nebyla. Tam by ve srovnání s USA nutně vyšla přinejlepším jako velmi vzdálený soupeř,“ komentuje Kofroň.
„Pokud se ale bavíme o oblasti, kde Čína zároveň může využívat svoje výrazně modernizované letectvo – není to zase letectvo, které by bylo na úrovni Spojených států nebo Velké Británie, ale minimálně početně to je masivní letectvo a už se nejedná o ty obstarožní typy jako třeba před dvaceti lety – tak by námořnictvo bylo schopné nějakou defenzivní partii třeba i s USA hrát,“ doplňuje geograf.
