Bělošští farmáři jsou v Jihoafrické republice v ohrožení, o genocidu ale nejde, říká novinář Houdek

Bělošští farmáři v Jihoafrické republice jsou cílem tak častých útoků, že někteří hovoří o takzvané bílé genocidě. Novinář a dokumentarista Lukáš Houdek do země odjel, aby téma zmapoval. Pořídil rozhovory zhruba s padesátkou lidí z různých sociálních skupin i názorových vrstev a o výsledek bádání se podělil v pořadu Události, komentáře.

Video Události, komentáře
video

Události, komentáře: Bílá genocida v JAR

Novinář již v úvodu rozhovoru konstatoval, že situace v JAR je velmi složitá, každopádně tam ale dle něj žádná genocida bílých obyvatel neprobíhá. Jihoafrická republika se nicméně od pádu apartheidu zmítá ve vlně násilností, která dopadá na všechny, takže i na bělošské obyvatele. V případě farmářů pak přichází otázka, jestli nejsou častějšími oběťmi útoků kvůli tomu, v jakém prostředí žijí.

Houdek měl na začátku své cesty trochu strach, protože se hned zkraje vydal za mužem jménem Simon Roche, který je tváří narativu o bílé genocidě.

„Je z takového ultra-, krajně pravicového uskupení Suidlanders, u kterého se spekuluje, jestli mají sklady zbraní, protože hovoří o tom, že se budou bránit do poslední kapky krve. Když jsem za ním jel, strach jsem trošku měl. Ale i z cesty, co by mě mohlo potkat,“ vyprávěl.

Simon Roche se ale nakonec jako násilník neukázal. Jde spíše o osamělého člověka bojujícího s „démony“. Nejdrsnější příběh, který novinář zažil, byla zkušenost farmářky Maddie, ženy středního věku, která byla mučena při útoku na farmu rozpálenou žehličkou a zažila skutečný rasistický útok.

Žena ale JAR neopustila, prestože je rozzlobená. Věří nicméně v to, že lidé dokážou jednoho dne žít v pokoji a míru. Přestože rasové útoky v určité míře probíhají, není to prý rozhodně většina.

Česká stopa

Jihoafrická republika se stala po srpnu 1968 také útočištěm Čechů. Houdek se s některými z nich potkal. Nechtěl generalizovat, nicméně si myslí, že jsou tito emigranti zasaženi dobou, ve které tam přišli (během rozkvětu apartheidu).

„Žili ve vybudovaném ideálním světě a za hradbami toho všeho se dělo násilí, kterému čelili už tehdy černošští obyvatelé. Běloši se s ním potom setkávali až po pádu apartheidu v devadesátých letech a teď jsou překvapení. Ale Češi dodneška udržují české tradice, mluví česky. Do relativně nedávna tam fungoval třeba Sokol, ve kterém spíš než sport převažovaly různé výlety, nicméně český duch tam stále žije,“ popsal.

Země má podle novináře ještě mnoho „démonů, za kterými se musí honit“. Je tam velký problém s korupcí, s policií, která není úplně profesionální. Potýká se také s velkým množstvím kriminality. Dle Houdka se v Jihoafrickké republice odehraje 21 tisíc vražd ročně.

„Vláda by se měla zaměřit právě na útoky na farmy, protože jsou to opravdu zásadní trestné činy. Měla by ukázat farmářům, že v tom nejsou sami, protože se opravdu cítí opuštění a mají pocit, že se o ně nikdo moc nezajímá,“ dodal na závěr.