Skupině nepálských horolezců se povedl první zimní výstup na druhou nejvyšší horu světa K2. Na 8611 metrů vysokém vrcholu v pohoří Karákoram na hranici Pákistánu a Číny stanuli kolem 17:00 místního času (kolem 13:00 SEČ). Expedice Seven Summit Treks o tom informovala na Twitteru.
Na vrchol K2 dorazila skupina deseti horolezců. Až do soboty byla K2 jedinou osmitisícovkou, na kterou se člověku nepodařilo v zimě vystoupit.
„Je to K2 a je zima. Může se ještě stát spousta věcí, to nikdy nevíme. Doufám, že se všichni dostaneme bezpečně do základního tábora,“ vzkázala úspěšná expedice.
K2 je sice nižší než Mount Everest, do jeho výšky jí chybí 237 metrů, výstup je ale mnohem obtížnější, vyžaduje perfektní aklimatizaci, bezchybnou připravenost, lezecké zkušenosti a velké štěstí na perfektní podmínky. Relativní převýšení, které tam musí horolezec urazit od úpatí na vrchol, je větší, těžší a strmější než u Everestu.
Při výstupu hraje velkou roli zejména počasí. Oproti Everestu je severněji, nehrozí tu tak sice monzuny, hora ale ční 600 metrů nad okolní vrcholy a je vystavená silným poryvům větru. Vzhledem k poloze blíže ke střední Asii jsou tu také výrazně krutější, delší zimy a ani v létě, kdy se o výstup pokouší nejvíce horolezců, tu nejsou výjimkou laviny, sesuvy ledu, mrazy dosahující i minus 60 stupňů Celsia nebo vánice a silný vítr.
Tradičním strašákem je kromě podmínek také samotná horolezecká obtížnost hory – obzvlášť komplikovanou partií je Bottleneck, kuloár vedoucí na vrchol, který má v nejprudších partiích sklon k šedesáti stupňům a nutí lezce projít přes tvrdý led nebo seraky, velké bloky ledu a sněhu o velikosti auta, které se mohou z ledovce snadno uvolnit, sesunout a lezce smést.
Nad osmi tisíci metry pak horolezci vstupují do zóny smrti, kde je hladina kyslíku tak nízká, že lidské tělo postupně přestává fungovat, člověk by tu neměl pobývat déle než 24 hodin.
