Oslavy Vánoc napříč evropskými zeměmi skýtají různá specifika

Vánoce mnoha podob, i tak by se dala popsat oslava jednoho z největších křesťanských svátků v Evropě. I když každá země slaví tu stejnou událost, tradice a zvyky jsou ve spoustě zemí naprosto odlišné od těch českých. Dalo by se říct, že Ježíšek, který nosí dárky, je spíš výjimkou – pro většinu evropských států je tím, kdo děti obdarovává, spíš starší muž podobný Santa Clausovi. 

Francouzský Père Noël
Zdroj: Panoramic Autor: Sandrine Thesillat

Vánoce ve Velké Británii začínají obvykle slavnostním rozsvěcováním světel v ulicích měst, takzvaným Christmas Lights Switch-On. Jedná se vlastně o oficiální zahájení vánoční sezony, většinou už pět týdnů před Vánocemi. Rozsvěcování světel probíhá slavnostní formou, v ulicích hrají kapely, zpívá se a prodává občerstvení, často nechybí ani místní celebrity. Letos však do této tradiční akce výrazně zasáhla protipandemická opatření.

Britské Vánoce se příliš neliší od těch ve Spojených státech. Podle zvyku dětem nosí dárky Santa Claus, říká se mu i Father Christmas. Jde vlastně o svatého Mikuláše, který obdarovává drobnými dárky či sladkostmi i děti v Česku, jenomže ne na Štědrý den, ale večer 5. prosince. V Británii přichází Mikuláš, Santa, nebo Father Christmas v noci z 24. na 25. prosince na saních tažených soby. 

Vánoční výzdoba v Londýně
Zdroj: imago stock&people
Autor: Han Yan via

Father Christmas je však „mnohem starší“ než Santa Claus. Mluvilo se o něm už v době pohanských kultů a náboženství, symbolizoval zásoby shromážděné na zimu, radost z blížícího se jara a prodlužování dne na úkor noci. Dnes už se ale jedná v podstatě o jednu a tutéž bytost. 

V Británii nesmí chybět ani vánoční stromek, i pod něj se dávají dárky, většinou ale ty, které děti dostávají od svých příbuzných. Pod stromkem se tak postupně objevují během celého prosince. Rozbalují se však až ráno 25. prosince spolu s těmi z červených ponožek „od Santy“. 

Typickým vánočním jídlem v Británii je pečený krocan, který se plní nádivkou z ořechů. Co je ale nejdůležitější a Britové si na to velmi potrpí, je vánoční pudink přání. Ten by měl při přípravě chodit míchat každý člen domácnosti a u toho vyslovit svá přání. Chybět ale nesmí ani gingerbread men, což je perník ve tvaru panáčka.

Ošklivá, ale hodná italská čarodějnice

Když se v Itálii někoho zeptáte, kdo a kdy dětem o Vánocích naděluje dárky, jasnou odpověď nedostanete. Liší se to nejen region od regionu, ale i rodina od rodiny. V některých částech země se dárky rozdávají stejně jako v Česku – večer 24. prosince. Dětem je má nosit Babbo Natale, který přijíždí z Finska na saních se soby. V některých rodinách se ale dárky rozbalují až druhý den ráno. 

Dárky má ale dětem nosit i ošklivá čarodějnice Befana, většinou nicméně až na Tři krále. Legenda totiž praví, že když se narodil Ježíšek, tak k němu všichni spěchali s dary, Befana se ale o jeho narození dozvěděla pozdě a Ježíška už v Betlémě nenašla. Dodnes prý proto létá na koštěti a dětem rozdává darky, ovšem těm zlobivým jenom uhlí. V některých rodinách tak děti na Štědrý den dostanou jenom drobné dárky, ty větší „od Befany“ až na Tři krále. 

Samotné vánoční svátky jsou však v Itálii mnohem klidnější než například v Česku. Pro Italy není ani příliš důležitý vánoční stromek, více se zaměřují na jesličky. Betlémy jsou podobné těm tuzemským, dědí se z generace na generaci. 

Tradiční vánoční jídlo může být prakticky cokoliv. Někde se jí jehněčí maso, jinde ryby nebo mořské plody. Důležité je však množství. Slavnostní pokrmy se podávají až k obědu 25. prosince, někdy mohou mít až deset chodů. Obvyklé jsou však panettone, případně pandoro – jde o moučník podobný bábovce. 

Rádoby vtipný Weihnachtsmann

Vánoce v Německu vypadají podobně jako ty české. Výjimkou je ale Ježíšek. U Němců je to starší pán se zrzavými vlasy a vousy a v šedém kabátu s kapucí, kterému říkají Weihnachtsmann (Vánoční muž). Je ale proslulý svými drsnými žerty, které často lidem nebývají po chuti. 

Pokud by člověk hledal v Německu o vánočních svátcích betlém, tak žádný nenajde, alespoň ne takový jako v Česku. Němci spíš místo betlémů staví dřevěné pyramidy, ve kterých jsou pak stejné postavičky, jaké se objevují v tuzemských betlémech. 

Ve Francii dárky dětem podle zvyku rozdává Père Noël, což je vlastně francouzská obdoba Santa Clause. Francouzské děti si musí připravit čisté boty, do kterých většinou Père Noël (Otec Vánoc) během večeře vkládá drobné dárky. V některých francouzských rodinách se dárky věší přímo na vánoční stromek. 

Père Noël je tradiční nositel dárků také v Argentině, Brazílii a Uruguayi pod jménem Papá Noel. V Portugalsku se mu říká Pai Natal.

Husí játra nesmí chybět 

Sváteční večeře se ve Francii obvykle neobejde bez pečeného krocana, který se většinou plní kaštanovou nádivkou nebo lanýžovou pastou. Dál se podávají také ústřice, klobásy, sýry, víno a spoustu sladkostí. Ve většině francouzských domácnostní je o svátcích na stole i tradiční lahůdka – husí játra. 

Velmi oblíbený je také dezert bûche de Noël nebo-li Vánoční poleno. Podle tradice se totiž Francouzi o svátcích scházeli u krbu nebo ohniště, u kterého si vyprávěli příběhy nebo zpívali písně. Jedno vybrané velké poleno muselo hořet nejméně celou noc. Popel z něj se uchovával, protože měl chránit dům před blesky, hromy a ďáblem.

Tento zvyk pochází z 12. století, časem se přenesl do řady evropských zemí a také do kanadské provincie Québec. V Itálii se polenu říká Ceppo a v Anglii Yule Log. Dnes je poleno symbolizováno právě onou vánoční roládou – bûche de Noël.

Julenissen si dá kaši v každé domácnosti

V Norsku se starému muži s dlouhými bílými vousy a červenou čepicí, který má dětem nosit dárky, říká Julenissen. Zvykem v tamních rodinách je, že děti večer před Štědrým dnem vaří ovesnou kaši, kterou poté dají ven za okno, aby se Julenissen posilnil na své cestě po všech domácnostech. Tato kaše se navíc podává i u slavnostní večeře.

Tradiční jídlo norských Vánoc může znít zvláštně. Většinou se podává pečený vepřový bok s vařenými bramborami, dušenou mrkví, kysaným zelím nebo červenou řepou. Zajímavé je, že právě kysané zelí a červenou řepu jindy během roku na stole Norů obvykle nenajdete. Jde o ryze vánoční jídlo. Někdy se podává i sušená ryba.

Finské děti o Vánocích vyhlížejí Joulupukkiho, stejně jako ve většině zemí na severu Evropy vypadá jako Santa Claus, ovšem švédské verzi Ježíška o Vánocích mají asistovat také pidimužíci. Ti prý mají velmi důležitý úkol – vousatému muži pomáhají najít mezi dětmi ty zlobivé, které potom odnáší do svého ledového království. Podobně je to i se „švédským Ježíškem“ Jultomtenem.

Na Ukrajině o dva týdny později

Hlavní rozdíl mezi českými Vánocemi a těmi na Ukrajině je to, že Ukrajinci je slaví spíš až o čtrnáct dní později. Důvod je prostý, na Ukrajině převažuje pravoslavné vyznání, a posun tak má příčinu v juliánském kalendáři. 

Postava svatého Mikuláše, který ve většině zemí světa rozdává o Vánocích dárky, je zastoupena Dědou Mrázem. To ovšem platí i pro Rusko a některé další země bývalého Sovětského svazu. Ve spoustě domácností na Ukrajině se však dárky o Vánocích nerozdávají vůbec. To může být tím, že během sovětské nadvlády byla oslava Vánoc oficiálně zakázána. Tradiční ukrajinské Vánoce se tak začaly opět slavit až v roce 1991.

Vánoční mše v Kyjevě
Zdroj: ZUMA
Autor: Vasyl Shevchenko

Svátky na Ukrajině se ale v zásadních věcech neliší od těch českých. Jde hlavně o to být s rodinou a svátky si pořádně užít, například dobrým jídlem. Ukrajinská Sviata Vecheria (Svatá Večeře) se vyznačuje tím, že by měla obsahovat minimálně dvanáct pokrmů. V každé části země se podává něco jiného, chybět by ale neměla „kutia“, což je dezert vyrobený z máku, pšenice, kandovaného ovoce, medu a ořechů.

Jednou z velkých ukrajinských zvláštností je styl zdobení vánočního stromku. Běžně se na něj dávají ozdoby ve tvaru pavouků a pavoučích sítí, což má být pro štěstí. 

Santa dorazil i do Řecka

Mezi pravoslavné země patří i Řecko, tam už se ale, na rozdíl od Ukrajiny, dostávají i tradice a zvyky ze Západu, například Santa Claus. Vánoce v Řecku se ale neomzeují jenom na tři dny, Řekové se na ně připravují už od 15. listopadu, tedy čtyřicet dnů před narozením Krista. 

Tímto datem začíná v Řecku půst, kdy se věřící musí vzdát masných jídel nebo mléčných výrobků, v tomto období se nejčastěji konzumují ryby, týden před Vánocemi by se však lidé měli vzdát i jich. Během svátků nesmí kromě toho ani olej a víno, až po Vánocích si mohou dopřát cokoliv. 

Svatého Mikuláše (Agios Nikolaos) znají také Řekové, jenže ne jako někoho, kdo nosí dárky. Jeho hlavním úkolem je chránit námořníky, a proto se 6. prosince vaří takzvaná koliva (směs sušeného ovoce, zrní, obilí a podobně), která se pak hází do moře, aby si ho lidé naklonili na svou stranu. 

Období mezi 25. prosincem a 6. lednem říkají Řekové „Dvanáctidenní“. V něm je zvykem, že děti obchází domy a zpívají koledy. Pro Řecko jsou tyto dny specifické tím, že podle tradice z podzemí vylézají takzvaní Kalikandzarové (podobní čertům), jejich úkolem je škodit lidem, jejich domovům i zvířatům. Lidi mají před nimi chránit kříže vyvěšené na dveřích nebo zapalování svící o půlnoci.