Londýn - Prakticky vyrovnané síly dvou hlavních politických stran nedávají tušit, kdo a v jakém složení bude po pátečních britských volbách u moci. Nejenže spolupráce více stran je prakticky jistá, podle odborníků je navíc kromě klasické koalice stále pravděpodobnější i varianta menšinové vlády.
Varianta I: Konzervativci mají další šanci
Podle dlouhodobých průzkumu by Toryové mohli oproti současnému stavu ztratit kolem 30 křesel. Místo vysněné většiny tak téměř jistě musí hledat spojence. Pro získání většiny mnoho možností nemají – nabízí se prakticky jen obnovení spolupráce s liberálními demokraty. Obě strany by ale musely ve volbách zabodovat výrazně silněji, než naznačují průzkumy. Podle nich by totiž potřebnou většinu 326 křesel konzervativně-liberální koalice nesestavila.
Z čistě ideového hlediska je možné spolupracovat se Stranou nezávislosti Velké Británie (UKIP). Takový pakt by sdílel kritický postoj k Evropské unii (byť s odlišnou mírou) a David Cameron by získal zřejmě nejpevnějšího spojence pro referendum o vystoupení země z EU. Hlasování chce v případě vítězství vypsat nejpozději v roce 2017. Lídr UKIP Nigel Farage rovnou hlásí, že kvůli vyhlášení referenda bude spolupracovat „klidně s ďáblem“. Přímou koalici ale odmítá.
Konzervativci se také netají tím, že by rádi omezili přistěhovalectví – tedy téma, na kterém UKIP v radikálnější formě prakticky staví svou kampaň. Významná část Farageova týmu (včetně jeho samého) jsou bývalými členy konzervativců, vzájemné spolupráci a razantnějšímu přesunu více doprava by se navíc nebránili ani mnozí Toryové. Přesto je možnost této koalice velmi nepravděpodobná. Šéf strany Cameron ji z principu vylučuje, odhady navíc přisuzují UKIP jen o něco málo více křesel než současné dva. Při předpokládaném výsledku by taková síla v parlamentních počtech nic neřešila.
Konzervativcům tak zřejmě nezbyde nic jiného, než doufat v silný zisk Liberálních demokratů a přemluvit je k další spolupráci. Taková volba ale může znamenat velmi bolavý ústupek. Šéf liberálů Nick Clegg totiž odmítl podpořit vládu, která by si dala za cíl odchod z EU. S konzervativci navíc nesdílí tvrdou politiku vládních škrtů. Přesto Cameronovi nezbyde než hledat spojence právě u Liberálních demokratů nebo vyjednat podporu pro menšinovou vládu.
Varianta II: K vládě budou mít blíž labouristé
Labouristé by k nadpoloviční většině museli získat o 70 křesel více než nyní. Podobný skok se ale jim ale od konce války podařil pouze jednou: v roce 1997 při vítězství Tonyho Blaira. Oproti konzervativcům ale mají výrazně příznivější prostor pro vyjednávání. Do sněmovny totiž míří výrazně více stran, se kterými se mohou shodnout na programu. Liberální demokraté, Skotská národní strana (SNP) i Strana zelených mají k labouristům přirozeně blíže než ke konzervativcům. Labouristé jsou proevropští a podporují imigraci (shoda s liberály) a citlivou sociální politikou zase souzní s SNP.
Slabší, kteří mohou rozhodovat. Co požadují?:
- UKIP chce britské referendum o vystoupení z EU ještě letos
- Liberální demokraté prosazují více peněz do školství i zdravotnictví, jsou prounijní
- Skotská národní strana žádá odstřihnutí jaderného arzenálu a konec škrtů ve veřejných financích.
Právě Skotská národní strana a liberální demokraté mohou svým postojem nakonec rozhodnout o příštím premiérovi. Zatímco liberálové v posledních dnech o možných spojencích spíše mlžili, nacionalisté ze Skotska se jasně postavili za šéfa labouristů Eda Milibanda. Za to ale požadují více autonomie pro Skotsko nebo odmítnutí renovace jaderné flotily ve skotském Faslane.
Čtyři ponorky vybavené nukleárními hlavicemi Trident jsou dlouhodobým zdrojem sporů, Británie se nicméně díky nim de facto řadí k jaderným velmocem. Konzervativci přislíbili nakoupit zcela nové ponorky, jejich cena by se ale mohla vyšplhat v přepočtu na 950 miliard korun.
Že Británie má zůstat jadernou velmocí, tvrdí i labouristé. Sami se ale kloní k levnější variantě – tedy možnosti zakoupit méně ponorek. Lídryně skotských nacionalistů Nicola Sturgeonová přitom jasně vzkazuje, že labouristé s nimi mohou počítat, jen pokud kabinet odmítne jakoukoliv renovaci flotily. „Nikdy bychom nespolupracovali s vládou, která bude hlasovat pro obnovu Tridentu. Je to pro nás zásadní téma,“ zmínila Sturgeonová.
Většina Skotů přítomnost jaderných zbraní ve svém okolí odmítá, a to navzdory faktu, že je základna významným zdrojem pracovních míst. O osudu flotily se má rozhodovat v příštím roce.
Varianta III: Menšinová vláda
Pokud ani jedna z nejsilnějších stran nezajistí většinu, mohou se pokusit sestavit jednobarevnou vládu a slíbit kompromisy vůči menším stranám, které je podpoří.
Postoje jednotlivých stran:
Konzervativci: Opakovaně řekli, že chtějí pro svou stranu většinovou vládu
Labouristé: Ed Miliband připouští volnější formu podpory od SNP (tj. možnost, aby podporující strana hlasovala jen pro některé vládní návrhy, nikoliv všechny.) Starší členové labouristů se kloní spíše k menšinové dohodě s Liberálními demokraty.
Liberální demokraté: Ideální variantou je pro ně přímá koalice. Lídr Nick Clegg vedle toho odmítá jakoukoliv dohodu, která by vládu „proměnila v rukojmí“ skotských nacionalistů a UKIP.
SNP: Nicola Sturgeonová opakovaně zmínila, že její strana nijak nepřispěje k udržení konzervativců u moci. Naopak labouristům nabídla podporu, ale nikoliv bezvýhradnou. Zároveň stojí o vytvoření „progresivního spojenectví“ se zelenými a Stranou Walesu.
UKIP: Strana odmítá jít do přímé koalice. Je ale připravena vyjednávat o podpoře pro konzervativce nebo koalice konzervativců a liberálů – výměnou za uspořádání referenda o vystoupení z EU.
